Coronavirus: nemoc nebo lék?

…můj malý filozoficko-duchovní pohled a vše, co jste se báli vyslovit

  • Pokud snadno podléháte emoční bouři, tak to nečtěte. Příliš bouřlivé a nezvládnuté emoce (jak pozitivní, tak negativní) snižují jakožto psychický stresor imunitu. Na druhou stranu text může přinést určitou úlevu, protože narazíte na věci, které jste cítili, ale třeba neuměli pojmenovat, a nebo se je báli nahlas vyslovit. Možná také získáte kuráž nějaké věci změnit nebo je lépe uchopit, a tím se i zklidnit a uvolnit.

  • Článek je psán s veškerou vážností a nejedná se o frašku. Přesto jsem ho však doplnila o výmluvné obrázky, které mě v poslední době pobavily. Třeba pobaví i vás. Za některé z nich vděčím Michalu Arnoštovi – děkuji! Nakreslil pro nás i plnou korunuvýrů vedle na obrázku.

Obsah:

  1. Nemoc: * Coronavirus jako nemoc a problém; * Coronabook a materiál k řešení; * Čí je to dílo?; * Systém se činí…vyvíjí, „léčí“ a cenzuruje; * Nemocní lidé v nemocném systému + domovy pro seniory; * Užitečný nástroj – média se činí; * Závěrečné poznámky ke kapitole „Nemoc“.

  2. Lék: * Léčivé období, vztahy a my; * Zrcadlo našich vzorců, závislostí a představ; *Omezení svobod a nástup socialismu – vážně?; * WHO a roušky; * Jsme opravdu omezováni?; * Ekologické pozitivum a záchrana životů; * Lekce a signál; * Transformace, změna a pár vizí na závěr.

Nemoc

Většina světa vnímá pochopitelně coronavirus (onemocnění COVID-19) jako NEMOC. Jako celospolečenský problém; jako tragédii zasahující všechny úrovně, od individuální až po globální. Jako něco, co je potřeba zatípnout, uchopit pevně do rukou a poručit tomu. A také něco, co vzbuzuje široké spektrum negativních emocí jako je strach, nejistota, úzkost, frustrace, panika, beznaděj, celkové ochromení, přetížení a zahlcení mysli, protože se to pevně uchopit až tak nedaří a pokud to tak na chvíli jako ovládnuté vypadá, tak se situace zase lehce změní a s domněle pevnějším scénářem zamává.

Coronavirus je třeba řešit a to nejlépe 24 hodin denně. Některým dokoce úplně ovládl život, coronavirem se doslova stávají, aniž by si toho však mnohdy i všimli. To se týká lidí, kteří to jen „zevnitř“ řeší, sledují a pouze přijímají informace. Stejně tak se to ale týká i těch, kteří to taktéž „zevnitř“ řeší, ale jsou v roli přenašečů informací a z nichž se někteří teď doslova stali odborníky na všechno. Všichni jedou na vlně celospolečenského úzusu: problém, materiál k řešení, strach, panika a ony negativní emoce.

* Coronabook a materiál k řešení
Mnozí by mohli využít současné omezení pohybu a pracovní činnosti k soustředění se na sebe a obrácení se do sebe, na zklidňující aktivity, vyzkoušet činnosti nové, konečně vyjít pravidelně do přírody a čerpat energii a vitamín D ze slunce v parku, nedalekém lese, na balkoně, na vlastní zahradě. Dělat to, na co doposud „neměli čas“, co by jim dělalo radost, co snižuje stresové hormony a imunitu posiluje! Místo toho však lidé ještě více času než kdy dříve na internetu, v diskusích na sociálních sítích, sledováním zpráv až do pokročilých nočních hodin a investování energie do utužování negativních emocí a možná neprospěšných vzorců. Potom jim nezbývá již enegie a prostor na nic jiného a zdraví prospěšnějšího. Stává se z toho automatický zvyk. Aniž bychom to zaznamenali, mozek si při opakování tohoto chování vytváří návyk a stává se dokonce závislý na zvýšené hladině kortizolu, adrenalinu a dopaminu, které v nás emoce v podobě tohoto typu vzrušení, rozčarování, pocitu neustálého „řešení něčeho“ a nutnosti to změnit, strachu nebo frustrace vyvolávají. Což má přímý vliv na naši imunitu a vlastně dobrovolně si ji tím snižujeme.

Z Facebooku se stal Coronabook.

*Čí je to dílo?
Informačními kanály se také šíří různé konspirační teorie a debaty nad tím, zda je coronavirus dílo přírody nebo člověka. Záleží na tom? Opět dochází ke zbytečnému víření emocí. Faktem je, že tu prostě je. Moc na věci nemění, zda ho stvořili Číňané, Bill Gates nebo Andrej Babiš, který se chystá uchvátit Českou republiku a nastolit diktaturu jediného vůdce (všechny tyto teorie jsem zaznamenala). V souvislosti s teoriemi o „tvůrci a viníkovi“ se v USA povzbuzují rasistické postoje vůči Asiatům, v některých částech Asie jsou zase očerňování a napadáni západní turisté jakožto šiřitelé viru…

* Systém se činí…vyvíjí, „léčí“ a cenzuruje
Coronavirus je něco, co systém také nenápadně a bez povšimnutí lidí ohraničuje do jasně vymezené kategorie „neobyčejná a nebezpečná tragédie“, což se mu v budoucnu (pokud tedy systém se všemi jeho úrovněmi přežije v podobě, v jaké ho známe) může velmi hodit. Celá pandemie opředená strachem, vzrušením, zdůrazňováním počtu mrtvých a tragickcýh událostí se pevně vryje do myslí lidí a systémem to potom může být využito v mnoha různých směrech v jeho prospěch a v mnohém to může být šikovný nástroj pro ovládání lidí. Vše si jde vzájemně pěkně na ruku.

Už se mluví o vývoji vakcíny – něčeho, co je zásahem do lidského organismu a co dost často působí více škody než užitku (pokud vůbec nějaký užitek má). Většina lidí je však stále ovlivněna názorem, že očkování je „ochrana“ a dobrá věc… Z mého pohledu si tím lidé pod sebou neustále podřezávají větev. Potom vzniká úplně paradoxní situace, že v současnosti jsou nákazou coronavirem velmi ohroženi i lidé, kteří mají mnohdy i velmi závažné chronické onemocnění (včetně podlomené imunity), které u nich vyvolalo nebo se na tom klíčově podílelo právě jedno z předešlých povinných či nepovinných očkování. A společnost si chce vyvinout očkování další… Nehledě na to, že tento virus dle všeho poměrně rychle mutuje, takže vakcína nemusí splnit svůj původní účel a ještě mnohým může přinést menší či větší bonusy v podobě následného negativního dopadu na zdraví i na kolektivní imunitu jako takovou. Jako to vakcíny zkrátka mnohdy dělají.
Jistě vás teď napadá: ale vždyť se díky očkování vymýtilo spoustu nemocí, na které v minulosti lidé ve velkém umírali! I v tomto se ale ukazuje, že to s vlivem vakcín na tento stav nebylo tak žhavé a že dost dobře měly na zdraví populace v tomto smyslu daleko větší vliv úplně jiné faktory a změny ve společnosti.
Ze samé logiky věci není téměř možné, aby očkování nezanechalo následky, které se dříve či později projeví. Kdy a konkrétně jak záleží na každém jedinci, našem individuálním stavu, výchozích podmínkách, dalších okolnostech, které nás potkají a ovlivní – s ohledem na zdraví je to téměř vždy mix všech faktorů u každého z nás, které se nasčítají. U mnohých z nás je těch faktorů bohužel hodně v současné společnosti a toho, jak na nás (včetně konvenčního zdravotnického systému) působí od narození. Není nic krásnějšího než dobře informovaní, vědomí a svým způsobem i vlastně stateční rodiče, kteří se nebáli a nadále nebojí převzít svoje zdraví a zdraví svého dítěte do svých rukou a s vidinou trvale udržitelného dobrého zdraví převzít za sebe odpovědnost. Samozřejmě tak však konají na základě kritického úsudku vycházejícího právě z dostatku funkčních a náležitých informací – což, pozor, nejsou případy typu nechat malé dítě skomírat na raw veganské stravě nebo léčit rakovinu hladovkou až do úmrtí z nedostatku energie. To potom systém využívá pro kritiku všech dle jeho slov tzv. „alternativ“ a hází je šikovně do jednoho pytle jako odstarašující příklad.
Podobné je to také s chronickým a většinou úplně zbytečným užíváním klasických syntetických léků („léky“ proti bolesti, protizánětlivé nesteroidní léky, protony inhibitorové pumpy – léky na překyselení žaludku/reflux, (kortiko)steroidy, antibiotika, antidepresiva, hormonální antikoncepce, léky na spaní, na tlak, statiny, imunosupresiva…). Udivuje mě, že si stále mnoho lidí myslí, že se opravdu jedná o cosi, co když spolknout nebo si nechají napíchnout, tak je to bezpečně ochrání a ne-li vyléčí. Že snad se jedná o jakousi blahodárnou látku jdoucí ruku v ruce s přirozenými procesy lidského organismu… Teď mluvím především o chronickém užívání nebo i akutním zbytečném užívání těchto „léků“, kdy jsou zde jiné a lepší možnosti, které však bohužel mnozí neznají… Výjimkou jsou potom samozřejmě případy, kdy je stav akutní a opravdu jiná možnost pro tu danou chvíli pro záchranu nebo udržení života nezbývá.
(Pokud léky dlouhodobě berete, tak je pochopitelně nemůžete vysadit z ničeho nic naráz a zároveň přitom z hlediska svého životního stylu/stravy/podpůrných opatření nic nezměnit. Farmaka lze mnohdy postupně snižovat až úplně na nulu podle vývoje situace, ale vždy je potřeba zaujmout zároveň náležité změny co se týče stravy, životního stylu a případně některých vhodných podpůrných prostředků!)
Přehledněji se o vakcínách a klasických léčivech můžete dočíst v tomto příspěvku na FB a v jeho stručnějším pokračování.

Kromě vakcín je také pozornost omezeně upnuta na vývoj nových syntetických antivirotik a obloukem se přehlíží mnoho silných a účinných přírodních látek a prostředků. Například čínští vědci úspěšně testovali a potvrdili vysokou účinnost intravenózního podání vyšších dávek vitamínu C právě u COVID-19, při respiračních komplikacích a při jiných virových infekcích.
Proč to již lékaři při léčbě COVID-19 neaplikují a plošně nedoporučují?
Na to se nachází jediná odpověď: Jak již víme, tak většina lékařů v rámci konvenčního systému (z jeho samé podstaty, tj. byznys + mnohdy i neznalost + neochota přehodnotit svoje doposud zažitá přesvědčení) nezřídkakdy aplikuje to, co nemá a naopak neaplikují to, co by měli… Vit. C je navíc poměrně levný. Mnoho farmaceutických firem na něm nezbohatne. Navíc je, stejně jako mnoho dalších přírodních a přitom velmi účinných a silných látek, považován za jakýsi alternativně-směšný, čarodějný a šarlatánský prostředek. I přes to, že seriózní studie hovoří o opaku

Podobně jako s vitamínem C je to také s melatoninem – více o obou naleznete v článku Na virus zpět k základům. Jelikož se jedná o velmi důležité infomace, které mohou být pro některé rozhodující (především co se melatoninu týče), tak velmi doporučuji se do článku podívat a popřípadě informovat i svoje okolí…

Mimochodem víte, že nedávno uveřejněné a velmi sledované video s Jaroslavem Duškem a dr. Calábkem s informacemi k současným událostem a o možnostech  léčby virových infekcí bylo na základě podnětu ministerstva vnitra a ministerstva zdravotnictví z YouTube smazáno? Prý se jedná o pseudovědecké a nebezpečné postupy…Ufff. Nicméně i kdyby to byly postupy pseudovědecké až do nebe, tak je takováto cenzura vůbec možná?
Viděli jste, co rozpoutali přisluhovači a postavičky systému na FB stránkách MUDr. Jana Vojáčka, když zveřejnil informace o účinnosti vitamínu C? Už jen čekám, kdy bude cenzurován například Adam a jeho team z Performance lifestyle, který se současnou problematikou a funkčním přístupem ke zdraví také zabývá, a nebo já. V jakém systému to žijeme?

Zamýšlela jsem se také nad tím prudkým nárůstem užívání antibakteriálnch mýdel a agresivních dezinfekcí ve velkém i o nebezpečí přehnané hygieny, na kterou se klade důraz teď o to více, než kdy dřív – více si o tom můžete přečít v samostatném FB příspěvku; v tomto článku nebudeme rozebírat do detailu zdravotní aspekty ve smyslu odborných termínů a „proč a jak“. (V příspěvku také pochopíte, že nenabádám k neumývání si ruku nebo nedoržování základních hygienických pravidel a bezpečnostních opatření, pokud vás to teď při čtení napadlo.)
Opět si tímto počínáním lidé oslabují imunitu a ke zdraví z dlouhodobějšího pohledu nepřispívají. S lehkou nadsázkou k tomuto tématu: dříve než na coronavirus, tak se společnost zničí dezinfekcí obsahující zdraví narušující a nebezpečné látky, kterými se snaží coronavirus vymýtit. Viděla jsem záběry, na kterých tím stříkali a polévali celé ulice…
Když se také zamyslíme nad ekologickým dopadem tohoto počínání (spotřeba těchto chemikálií) a také vlastně nad celým dopadem této epidemie na životní prostředí, kolik se teď spotřebuje jednorázových pomůcek, obalů, plastů…Na druhou stranu toto období má však i pozitivní ekologické dopady, o kterých se zmíním ještě později.

* Nemocní lidé v nemocném systému
Jeden z mnoha paradoxů: systém (zejména řetězec konvenční zdravotnictví – farmaceutický průmysl – potravinářský průmysl) přímo podnítil a neřkuli si vyrobil nemocné lidi s oslabenou imunitou a chronickými obtížemi a teď sleduje, jak jsou zasaženi náporem epidemie a neví (nebo naopak moc dobře ví…?), co s nimi. Nutno podotknout, že lidé to bohužel buď ze své neinformovanosti, lenosti a neochotě ke změnám, důvěřivosti nebo jistým aspektům jejich osobnosti nechali dopustit; neřešili svoje zdraví a životy z funkčního, dlouhodobého pohledu. Systém není viníkem – jen my o sobě můžeme rozhodnout. Nebo zase tolik nemůžeme? Systém má totiž různé chytré i méně chytré nástroje, jak toho dosáhnout a lidi nasměrovat k účelu svému. Na obhajobu nás všech: těmto nástrojům nemusí být ani tak těžké podlehnout.

Domovy důchodců: Co ve mně osobně vzbouzí „nemocné“ emoce v podobě lítosti a frustrace je situace v domovech pro seniory. Možná tam máte také

Tohle není nadsázka, ale jídlo na denním pořádku v domovech pro seniory, nemocnicích! a dalších ústavech (a bohužel možná i v mnoha českých domácnostech?). Průmyslové pečivo, lepek, konzervanty, nekvalitní a velkochovné masné produkty, vysoce průmyslově zpracované potraviny…Čtenáři mých článků však jistě vědí.

někoho blízkého. Frustruje mě představa seniorů uzavřených v domovech na pospas přímo imunitu podrývající stravě, která jde jaksi zákonitě proti zdraví – stravě, která je bohužel typická pro většinu českých ústavních zařízení od nemocnic po školní jídelny 346 dnů v roce. Opět jsme u toho, jak si společnost vyrábí nemocné lidi, a když k tomu přidáme ještě ty desítky syntetických léků, které mnoho lidí bere dokonce i zbytečně jen ze setrvačnosti. Většina z těchto „léků“ potom paradoxně podněcuje další obtíže mimo ty, na které jsou předepsané a které mají „vyléčit“…a imunitu tak pochopitelně také snižují. Frustrují mě také opatření na ochranu před coronavirem, která také zdraví nepřispívají: uzavření domovu pro seniory veřejnosti a návštěvám, zákaz dovážení balíčků ve formě kvalitnějších potravin (alespoň na přilepšení…zdraví to asi dokonale nespasí, ale lepší něco, než nic), určitých suplementů (v tomto případě vit. C a melatonin! – zde už to zdraví spasit poměrně může! viz článek Na virus zpět k základům) nebo jiných předmětů jako jsou knihy apod., zákaz vycházek mimo domov i zrušení aktivit uvnitř domova.

Mnoho seniorů tedy potom bez podnětu návštěvy zvenčí zůstává uzavřeno před slunce a čerstvým vzduchem (vitamín D, imunita, cirkadiánní rytmy – tvorba melatoninu) a také nemá důvod k jakémukoli pohybu, čímž se pochopitelně ještě více snižuje jejich pohybová schopnost a kondice. Nutno podotknout, že většina je v tomto bohužel nevědomá – stejně jako stále mnoho lidí všech věkových kategorií – a vlivu stravy a životního stylu na rozvoj nemocí a problémů nedává téměř žádnou váhu, nevěří a domnívá se, že nemoci padají náhodně z nebe, nemůžeme je ovlivnit a jedině lékař nás může vyléčit prášky. Společnost navíc také široce přijímá domněnku/výmluvu (já jí říkám bullshit a bullshit to je), že ke stáří nemoci automaticky patří a nic se s tím nenadělá. Za tohoto scénáře se potom musíme smířit s tím, že je to každého volba…a že to možná tak má být. Pustit to.

Je tu potom ale ještě jedna představa velmi smutného scénáře, který se bohužel již na několika místech v republice odehrává – tím je zanesení viru do domova ze strany personálu a z předmětů, které tam projdou (hm, balíčky nepřijímají, ale zajímalo by mě, jak všechny ty platové obaly od vlašáků, salámů, sušenek a šmakulád pečlivě dezinfikují nebo nechávají všechny věci dva dny v „karanténě“ mimo domov, než virus na povrchu sám chcípne). Potom se uvnitř virus šíří jako požár v suchém lese…Na řadu by zde mohl přijít právě melatonin a vitamín C jako prevence i následná podpůrná léčba.

*Užitečný nástroj – média se činí
Díky dramatickým případům je však samotné mediální masáži a tragickému zpravodajství umožněno vůbec existovat, má o čem referovat a ještě to náležitě podtrhnout, Což se samozřejmě může opět hodit k fixaci onoho strachu do podvědomí lidí.

Když jsme u médií: média milují čísla a obzvlášť, co se počtu mrtvých a nakažených týče. Nezapomínejte, že rostoucí počet záznamů nakažených nevypovídá o tom, že by nákaza drancovala celý svět čím dál tím více, ale odpovídá většímu počtu testů. Počet zemřelých na coronavirus neodpovídá počtu lidí, co by zemřeli na samotný coronavirus. Naprostá většina lidí (80-99%), co na coronavirus zemře, již před tím trpělo na desítku jiných chronických obtíží, mělo výrazně oslabený imunitní systém a kontakt s virem (a to by mohl být jakýkoli jiný patogen!) pro ně znamenal poslední kapku. Nový výzkum National Institutes of Health ukázal, že pouze 3 lidé z 355 mrtvých nemělo přechozí zdravotní obtíže! Polovina obětí potom měla konkrétně vysoký krevní tlak, cukrovku, kardiovaskulární onemocnění nebo větší nadváhu/obezitu.
O této vůbec podstatě problému si můžete přečíst v článku: Pandemie virová? Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti!.

* I pokud patříte do rizikové skupiny tak nepanikařte. Je pořád milionkrát větší pravděpodobnost, že vás za rohem přejede auto nebo že uklouznete ve svém vlastním bytě při cestě do ledničky a u toho si rozbijete hlavu, než že vás zabijí následky nakažení virem.
Viděli jste ve statistikách, kolik milionů lidí zemře ročně na rakovinu, respirační onemocnění, na onemocnění vycházející ze znečištěného vzduchu (zde je to miliarda lidí vystavených extrémnímu znečištění!), kolik milionů lidí zemře přímo i nepřímo na následky kouření? Na coronavirus (lépe řečeno v souvislosti s coronavirem) je to pouhých pár desítek tisíc…

Coronavirus už dokonce dosáhl na domácí mazlíčky. Kdesi v Belgii ho dostala kočka. Problém – chytíte coronavirus od svých koček! Kočka možná měla obtíže dost dobře již před tím z něčeho úplně jiného, ale náhodou na ní jen pasivně seděl coronavirus, když ji testovali. Stejně jako pasivně sedí na klice u dvěří vašeho auta. Vyhodíte kvůli tomu svoje auto? Prosím, nevyhazujte svoje kočky. (zde jsem se inspirovala myšlenkou MVDr. Jiřího Žáka).

* Závěrečné poznámky ke kapitole „Nemoc“
Můžete si vybrat, zda na této vlně pojedete nebo ne…Můžete si také na to vzpomenout v budoucnu, pokud budete nuceni nechat se očkovat povinnou vakcínou, jinak budete mít zakázán vstup tam a onam nebo nebudete moci dělat to a ono, protože byste nakazili ubohé seniory (ano, ty co tehdy přeci na coronavirus doplatili!) nebo nevinné děti. Pokud se nepodvolíte, budete možná veřejností lynčováni, budou si na vás ukazovat, váš život začne být omezován, nebudete moci cestovat nebo chodit do práce (a možná i něco horšího…?). To uvadím jako jeden z příkladů možných nástrojů tohoto typu – samozřejmě se jich může objevit více a v jakékoli oblasti společenského dění tak, jak se i částečně dělo doposud a tak, jak to známe i z jiných příkladů z minulosti. Není to zase takové sci-fi.

Tím se nechci hlásit k tomu, že jsem protisystémový člověk ve všech ohledech – společnost v rozměrech, do jakých dorostla, je potřeba nejspíš nějakým způsobem řídit nebo nastolit určitá pravidla. Poukazuji pouze na články systému, které jsou nefunkční (nejen) pro zdraví lidí, nicméně jsou funkční a výhodné právě pro systém.
Ten si však možná – a možná již brzo – naběhne na svoje vlastní vidle. Třeba těmi vidlemi je právě coronavirus. A třeba ne.

Více jsem o tom psala také v článku o samotné podstatě pandemie a proč vůbec mohla vzniknout, co s tím dělá systém a co s tím (se sebou) můžeme dělat my: Pandemie virová? Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti!

V mých slovech není nepokora, nabubřelost a chytrolínství – jen jistá životní zkušenost, sledování současného dění a moje paradigma, tedy jakýsi rámeček, skrze který pohlížím na svět. Učím se to postupně právě s pokorou, klidem, bez strachu, bez pocitu bezmocnosti a se sílou stát si sama za sebou. K tomu se právě hodí onen přísun adekvátních informací ve správné míře a také ochota kriticky myslet i svůj pohled měnit.

Lék

Někteří vnímají současnou situaci jako LÉK a doslova léčivé období. Otevírá se velký prostor pro léčení – kdy jindy než teď začít některé věci ve svém životě (potažmo i ve společnosti) měnit nebo přemýšlet o realizaci změny.
Toto období je totiž pro většinu lidí velmi náročné. Proč? Vyplouvají ještě více na povrch věci, které byly celou dobu v pozadí a my jsme s nimi o to více teď konfrontováni – hlásí se totiž ke slovu, ke změně o to více. Vše je na pozadí celospolečenského dění ještě zintenzivněno, okolní dění na nás tlačí a tím se o to více věcí odkrývá a z našeho pohledu doslova posírá. Každý tam má něco jiného, zobrazuje se mu něco jiného, projevuje se to jinak – jistě to pozorujete kolem sebe i na sobě. Každý si řeší to své, co tam u něj je a otevírají se jeho osobní témata.

V rámci vztahů může docházet ještě více k bouřlivějším rodinným potyčkám, hádkám a výbušným konfrontacím, které zde již v minulosti probíhaly, ale v současnosti jsou o to více poháněny intenzivnějším okolním děním a celospolečenskou nejistotou. A také právě tím, jak si každý řeší uvnitř sebe „to své“, co vyplouvá a jak je s tím konfrontován – což se potom pochopitelně promítá i do interakce s okolím.
Pokud jsme také navíc v rámci vztahů byli provázání s blízkými lidmi určitými vztahy závislosti (ať už emoční nebo i materiální), tak se teď o to více můžeme cítit nesvobodní společně s tlakem vnějších omezení a pravidel, která jsou vzhledem k epidemii nařízena. Uvědomíme si naléhavěji tuto svoji závislost, která nás teď o to více svazuje…a po uvolnění celospolečenské situace se tedy můžem rozhodnout ji začít konečně řešit a nějaké změny uskutečnit. (Příklad: Jarmilka chodí s Květoněm. Oba bydlí u svých rodičů. Rodiče Jarmilky se bojí nakažení coronavirem, protože rodina Květoně nežije zrovna příkladným životním stylem a jsou adepti na to, být dobrými přenašeči viru. Zakážou Jarmilce opouštět dům a s Květoněm se stýkat. Poznámka: tohle není tentokrát případ z mého života, nejsem Jarmilka a nemám Květoně 😀 )

Nebuďme z toho sklíčení nebo naštvaní (to si musím opakovat sama taky…). Ale naopak povzbuďme se k nalezení toho, o čemž jsme doposud možná nevěděli, že nám uniká, a najděme chuť to změnit nebo na to spíše nahlížet tak, aby nás to neničilo.

* Zrcadlo našich vzorců, závislostí a představ
Současné období může fungovat také jako jakési ZRCADLO. Pro některé ustanovená a z vnějšku nařízená omezení pohybu a některých aktivit představují výzvu v podobě konfrontace se sebou a uvědomění si svých doposud neprospěšných vzorců; možná se také zobrazují i jisté fyzické a psychické závislostí. V jednom z předchozích článků jsem to již psala: Vzbuzuje u vás představa zavřené posilovny, baru nebo zrušení závodů naprostou paniku, prudký vztek, frustraci a zoufalství? Neumíte se představit se bez toho na pár dnů/týdnů obejít jako by na tom záležel váš život? Tvoří to vaši indentitu? Dokážete si připustit, že možná není toto nastavení až závislost úplně ku prospěchu hned na několik životních úrovních?
Nebo například obrací se vás svět při představě, že se budete muset omezit v nákupu určité potraviny, na kterou jste doposud byli zvyklí a která nebude/není teď dostupná, nahradit ji za něco jiného? Vzbuzuje ve vás představa jakéhokoli nedostatku neovladatelnou touhu hromadit a hromadit a hromadit i na úkor jiných?

Mnozí lidé se také ohání s tím, že je jim sebrána svoboda, když musí nosit roušky, nemohou teď letět na dovolenou letadlem nebo trávit čas po nocích v restauračních zařízeních. Nevypovídá to také něco o tom, být schopen se (a to ještě pouze na omezenou dobu) trochu podřídit celku a přizpůsobit svoje individuální choutky, zpovykanost a rozfrncanost v případě létání několikrát za rok letadlem přes celý svět? To totiž rozfrncanost a jistá neschopnost přizpůsobit se změnám je.

* Omezení svobod a nástup socialismu – vážně?
Po celém internetu se také vytváří vlna davové paniky a zbytečné víření negativních emocí v duchu stádového efektu (teď je in být proti vládě a rebel proti všem nařízením – i když jsou zrovna třeba na místě). Přitom však zastánci této teorie proti stádovému efektu (např. nošení roušek) bojují! Prý budou neprodyšně zavřené hranice, vrátíme se k socialismu a roušky jsou symbolem toho, jací jsme hlupáci a necháme si nasadit náhubky.
Jediné, co se přitom stalo je, že lidé nemůžou pár dní večer za zábavou, odcestovat si letadlem, kam se jim zachce a podřídit se na chvíli nějakému banálnímu pravidlu, jako je nošení roušky ve veřejných prostorách, kde se koncentrují lidi. Trochu rozumu do hrsti – přeci každý jasně pozná, co je dočasné omezení jistých věcí z důvodu epidemie a co je mimo mísu přesahující tento rámec. Až za tímto rámcem je na místě se znepokojovat. Zajímavé z mého pohledu také je, že se tito lidé, kterým vadí nošení roušek nebo omezení shlukování se, v budoucnu zřejmě vůbec nepozastaví nad tím, až nám bude plošně cpána farma firmami vakcína a podobné záležitosti, které jsem zmínila výše v kapitole „Nemoc“. V tom totiž vidím daleko větší nebezpečí omezení svobod a všetečnou manipulaci systémem.

*WHO a roušky
Rouškám moc nenahrává ve prospěch fakt, že WHO je teď nedávno shodila a prohlásila za zbytečné. WHO je jakožto světová organizace předním zástupcem systémového zdravotnictví, a tak můžeme vidět, že systém nám dává neustále zmatečná doporučení. V tomto mě však WHO překvapuje – dalo by se očekávat, že bude zastáncem pravidel a formálních nařízení právě třeba v podobě něčeho tak „klasického“ jako jsou roušky.

Lidé zřejmě věří formální gobální instituci více než selskému rozumu, zkušenosti a nebo i odborné zkušenosti asijských vědců.
Vědci z asijských zemí, kde COVID-19 zvládají mnohem lépe, nechápou, jak Evropani a USA mohou být tak lehkovážní a nepoučitelní, že nenosili roušky hned jakmile se v rámci Evropy objevili první nakažení. Jako například v Hong Kongu, kde začali hned, jak se objevili zprávy z Wuhanu. Počty nakažených potom o tom jasně vypovídají, stejně jako porovnání stavu „s rouškou“ versus „bez roušky“. Myslím, že v Asii nenosí roušky již snad od nepaměti jen tak pro nic za nic, stejně tak, jako se nenosí od nepaměti i při operacích a zákrocích pro nic za nic.

Možná si ale také sama WHO a lidé pletou roušky s repirátory – ano, respirátorů je teď nedostatek a jsou běžným lidem skoro k ničemu; ochrání pouze nositele, nikoli však okolí, virus se tedy šíří dál. Vyplatí se tedy spíš jako ochrana před nákazou pro samotné zdravotníky, kteří jsou v neustálém kontaktu s nakaženými. (připomenutí rozdílu mezi rouškami a respirátory také v článku Na virus zpět k základům).
Názor „držet si odstup 2 m od lidí a roušky není potom potřeba“ není jaksi proveditelný v MHD nebo supermarketu. Sama WHO potom dokonce radí, že odstup 1 m je dostatečný.

* Jsme opravdu omezováni?
K omezením mám ještě jednu poznámku: teď jsou lidé v lecčems omezení na přechodnou dobu. Ale uvědomujeme si, že jsou mezi námi také tací, kteří se potýkají s nějakými úpornými chronickými zdravotními obtížemi, těžkým tělesným postižením nebo zraněním (ke kterému mohli přijít opravdu částečně i jako slepí k houslím a „vědomě“ si ho nezpůsobili) a tak s úplně stejnými omezeními žijí dlouhá léta a je tedy pro ně normou? To, na co si stěžuji teď všichni „omezení“ kolem. Nemohou cestovat dlouhé cesty do zahraničí, nemohou si skotačit, kde a kdy se jim zachce. Sama jsem to zažila (…a ještě částečně zažívám, protože je moje činnost v „normálním životě“ stále značně omezená), takže mám i tento náhled na situaci.

* Ekologické pozitivum a záchrana životů
Omezení pohybu a výrobní činnosti má své jasné výhody a pozitivní dopady. Díky karanténám po celém světě a omezení dopravy se v posledních dvou měsících znatelně snížilo znečištění ovzduší, které ročně zabije 4,2 milionu lidí a přes 1 milion v samotné Číně. Zlepšení kvality vzduchu je markantní obzvlášť v průmyslových oblastech Číny, severní Itálie nebo v metropolitních oblastech USA. Coronavirus sice bude znamenat přesměrování priorit a odvrácení pozornosti od problematiky klimatických změn, ale tato dočasná redukce emisí oxidu uhličitého je významná. Dle odhadů mohl čistčí vzduch v Číně zachránit okolo 50 000 lidských životů v uplynulých měsících!

Omezení dopravy (včetně nočních cest na teď zavřené diskotéky, do barů apod.) znamenalo také výrazný pokled dopravních nehod. Bez nadsázky se tedy dá říct, že epidemie zatím ušetřila více životů, než zničila. Existují také statististiky, o kterých se debatuje, že během hospodářského zpomalení klesá celkový počet úmrtí a populace je v průměru zdravější.

* Některé další projevy
U mnohých se o to více v tomto období objevují jejich různé úzkosti, sklony k hysterii a panice (které zde byly vždy, ale teď se s okolním tlakem – pokud si ho připustíme – snadněji manifestují. Někteří při každém sebemenším zapíchání nebo zakašlání diagnostikují nakažení coronavirem, možnou brzkou smrt, položí se do negativity a uzamknou se do svých zatemněných ložnic. Na vzduch a slunce v tomto přesvědčení už vůbec nevyjdou, čímž opět zdraví nepřispívají… Nebo se jejich úzkosti projeví v nějakém jiném, až hysterickém vzorci chování souvisejícím s možnou nákazou. (Tím ale opět neshazuji důležitá a i ze selského rozumu plynoucí základní opatření, která je zdravé a potřebné dodržovat i s ohleduplností vůči okolí. To bych se koneckonců také nevěnovala funkční medicíně a nepsala články typu Na virus zpět k základům apod.) To už však patří spíše do kapitoly „Nemoc“ z úvodu článku. Stejně ale jako tam, tak i tady to teď slouží k poskytnutí možného úhlu pohledu, že je to vlastně lék – snadněji si můžeme jisté tendence uvědomit a pracovat s nimi.

* Lekce a signál
Epidemii lze vnímat také jako LEKCI. Správnou lekci pro přemnožené nepokorné a zpovykané lidstvo. Lidi se bouří, že se teď tempo společnosti zpomaluje, vše utichá, zavírá se…A to společnosti může prospět. SIGNÁL, že se máme probrat a konečně usebrat do sebe, do své vlastní hloubky. Být také jako celek – lidstvo – pokornější vůči všemu.

Tento signál vysílá svět, který jsme si sami vytvořili a – chcete-li – planeta, kterou obýváme. Názory v duchu přemnožení/přelidnění jsou stále vnímány na veřejnosti jako neakceptovatelné a mnohdy pobuřující. Přesto však mnozí vnímají, že Země přináší jako reakci v průběhu let přirozené mechanismy řešení (přírodní katastrofy, epidemie, atd.). Není na tom v podstatě nic tak mystického, nemusí to být vnímáno ani jako žádná magie shůry, protože moderní přetechnizovaná, rozpínající se společnost, její touha po zdrojích a její už nevyhnutelná nutnost získání těchto zdrojů tyto procesy zákonitě fyzikálně, chemicky i mechanicky 🙂 urychluje.

Jenže opět si myslíme, že zase všechno podchytíme, vyřešíme, ovládáme a máme ve svých rukách. Planeta si ale poradí, když bude chtít. I bez nás.

*Transformace, změna a pár vizí na závěr
Možná je vše přesně, jak má být a tato lekce a signál povedou k nějaké formě důležité TRANSFORMACE. Co má přijít, přijde – a to ve všech ohledech a oblastech dění. Přičemž to může vypadat teď jako drsné, tvrdé a ošklivé, ale pro společnost a lidstvo jako takové přitom poučné a nutně transformační.

Možná má coronavirus přinést změnu a to jak pro jednotlivce, tak pro systém a všechny jeho články (včetně třeba konvenčního zdravotnictví, které možná dospěje na pokraj kolapsu nebo to přinejmenším pořádně zamíchá s jeho kartami; mohou na to doplatit také vlády některých zemích, dále ekonomické podmínky a pravidla…).

Názory na to, co je v souvislosti s coronavirem vhodné a co není, se mnohdy velmi liší – nikdo si totiž není jistý, tento virus je věc nová, stejně jako byly nové i jiné viry před ním. A tak to musíme přijmout. Mnohé se možná vyřeší pro svoje dobro bez nás, aniž bychom do toho mohli a měli tu moc jakkoli zasahovat.

Věci se začínají postupně měnit, začínají jít více do hloubky. Začne se ukazovat, co je pravdivé a nepravdivé, co je skutečné a co není. Začne se ukazovat, kdo žije opravdově, v pravdě, měl by být za svoji práci a přínos oceněn, vidět a přesto zatím není…oproti tomu, kdo se teď hřeje na piadestelu slávy a pozornosti, následují ho masy, ale jeho působení není založeno na opravdovosti a tvrdě poznané zkušenosti. A to napříč obory, napříč společností. Postupně se začnou ukazovat věci takové, jaké skutečně jsou i lidé kolem to postupně ucítí, začnou vnímat a rozeznávat.

Vše bude jak má být. Doufejme. Nevím. Vím, že nic nevím 🙂

Teď jsem se podívali na aktuální dění z „vyššího“ nadhledu. Situaci se však z podstaty svého působení v oblasti fukční medicíny věnuji i „zevnitř“, tedy jakožto člověk, co situaci nějak „řeší“ a věnuje jí do jisté míry pozornost. Snažím se potom tímto způsobem poskytnout nějaké informace „co a jak“, tipy a praktická řešení nebo věci k zamyšlení. Přičemž se také snažím, aby tyto tipy a řešení byly „funkční“ a udržitelné z hlediska lidského zdraví a v dlouhodobém časovém horizontu.
Tento můj pohled na hledání „funkčních řešení“ s ohledem na komplexnost lidského zdraví se však samozřejmě netýká jen současné situace, ale je postatou mé činnosti jako takové.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*