Kdy…? Uzdravování není sprint!

…článek nejen o času a cestě ke změnám.


Co se mimo jiné dozvíte:
* Malý úvod – má význam se ptát?
* 1) Jiná výchozí pozice a mix faktorů
* 2) Jak moc se chceme uzdravit/změnit; priority
* 3) Děláme pro sebe to skutečně vhodné?
* 4) Uzdravování není sprint
* První odvážný krok vpřed
* Může znamenat zhoršení (čehokoli) počátek uzdravování?
* Proč je těžké dělat změny
* Čím dříve, tím lépe
* Osobní zakončení
* …a kde lze začít.


Kdy se uzdravím? Kdy zhubnu/přiberu? Kdy se mi zlepší ten a onen problém, když teď zaujmu náležitá opatření? Kdy…?

S těmito otázkami se nesetkávám často, ale přímo pořád. Zkusím vám na ně tímto článkem odpovědět: nedá se na ně přesně odpovědět, pokud očekáváte nějaký konkrétní údaj 🙂 Dokonce i pokud bych znala do nejmenších detailů vaši současnou zdravotní situaci, vaše cíle i vaši minulost. Klást si tyto otázky a čekat na ně odpověď tedy může být zbytečné. Proč? Vstupuje sem několik proměnných, na kterých si však můžeme uvědomit mnoho důležitých věcí.

1) Jiná výchozí pozice a mix faktorů

Proces uzdravování, snaha o zlepšení nebo dosažení jakýchkoli cílů je vysoce individuální. Každý jsme individuální bytost, která má úplně jinou výchozí pozici (životní a zdravotní situaci), procesy v našem těle fungují doslova svým vlastním tempem. Tudíž vlastně není s čím a kým porovnávat a na otázku „kdy?“ přesně odpovědět.

Navíc nezáleží jen na naší současné výchozí pozici, ale také na unikátním mixu faktorů, které nás utvářely, do současnosti dovedly a s jakými jsme se od narození setkali. Velký vliv na nás má také to, jak jsme se s nimi vyrovnávali a jakými (vhodnými či nevhodnými) způsoby jsme je řešili.
Což je také u každého odlišné a vytváří právě naši individuální pozici a to, jak je vhodné postupovat dál.

Zmíněným mixem faktorů mám na mysli fyzické stresory a psychické stresory, možná také naše jisté charakterové vlastnosti a vrozené inklinace (které jsou však mnohdy velmi zkreslené právě tím mixem faktorů-stresorů). Kompletní výčet fyzických i psychických stresorů naleznete v článku Stres a jeho vliv na zdraví.

Tyto stresory a jejich kombinace jsou při dlouhodobém působení skutečnou příčinou veškerých nemocí a obtíží, protože uvrhnou náš organismus dlouhodobě do setrvání v sympatickém nervovém systému (režimu „fight or flight“, boj nebo útěk), kdy tělo produkuje chronicky zvýšené stresové hormony (kortizol, adrenalin, noradrenalin) na úkor ostatních hormonů a tělesných funkcí, zpomaluje se metabolismus (a zpravidla činnost štítné žlázy), veškerá energie je soustředěna na stav přežití (boj nebo útěk) a dochází k utlumení pro tu chvíli „luxusních“ funkcí (trávení, reprodukční funkce a tvorba pohlavních hormonů, optimální činnost mozku, krevní oběh; není navíc prostor ani pro růst, obnovu, odpočinek). Vzniká nemoc.

2) Jak moc se chceme uzdravit/změnit; priority

Roli samozřejmě hraje také to, jak moc to s uzdravováním a zlepšováním své situace myslíme vážně. Zda je to opravdu naší prioritou. Většina lidí na racionální úrovni odkývá, že ano, je to přeci jejich priorita, chceme být zdraví! Ale hluboko uvnitř to tak úplně být nemusí… Nejsou sami pro sebe prioritou, pořád před sebe strkají něco jiného, co přeci „nepočká“. Přitom to, co „nepočká“ jsou většinou zrovna ty okolnosti, které skutečnému zlepšení a posunu stojí v cestě.

Někteří se potom nechtěji vlastně ani uzdravit, protože setrvávání v nemoci může přinášet jisté výhody (např. politování druhých a pozornost od okolí, které se nám třeba už v dětství nedostávalo; emoční podporu, finanční podporu a výhody, setrvávání ve starých, i když neporspěšných návycích – protože změna neusí být pohodlná a snadná atd). Role „oběti“, ač to opět racionálně popřeme a toto slovo nemáme rádi, může být v jistých ohledech výhodná nebo pohodlná. Určitá skupina lidí se potom dokonce k roli oběti hlásí a vyžívá se v ní.

3) Děláme pro sebe to skutečně vhodné?

Záleží potom také na tom, jak moc vhodná opatření dodržujeme (a zda vůbec jsou skutečně vhodnápředstava o „vhodnosti“ nebo „zdravosti“ se totiž u mnohých značně liší) a jakým způsobem k tomu z fyzického i psychického pohledu přistupujeme. Nebo také zda bychom pro sebe mohli dělat víc při podchycení fyzických i psychických stresorů, zda před okolím a sebou samými nehledáme výmluvy, když by to šlo jinak/lépe (opět jsem u priorit). Nebo zda naopak příliš tlačíme na pilu, tedy na sebe, nejsme k sobě laskaví, mnohdy se z obtíží snažíme dostat stejně tvrdým způsobem, jakým jsme se do nich dostali. Což může být kontraproduktivní… Každý uvnitř sebe ví, jak na tom je.

Někteří lidé si také představují, že když se jim podaří díky změnám ve svém životním stylu uzdravit nebo zlepšit obtíže, tak že tyto změny byly jen na tu chvíli. Když dosáhnou zlepšení, tak hurá zase k nevhodným návykům (jaké má většinová společnost)… Přitom u mnohých jsou ale ty změny to skutečně „normální“, tedy jak by to přirozeně mělo být. Není to nic za trest, mnohdy ani žádný „režim“ nebo krátkodobá „dieta“; měli bychom se takto přirozeně udržovat jako trvalou součást svého života. To se může týkat jakéhokoli faktoru životního stylu – stravy, pohybových návyků, odpočinku, psychických/emočních vzorců.

4) Uzdravování není sprint

Uzdravování a cesta za lepší kondicí/spokojeností není sprint, ale ani pomalejší závod. Proto ptát se „kdy“ postrádá význam. Je to celoživotní cesta, která se pořád nějak vyvíjí. V těle se totiž doslova každým okamžikem každá buňka mění s tím, jak reaguje na podněty zvenčí i zevnitř. Tyto podněty přicházejí neustále, a tak se mění i tělesná biochemie, veškeré tělesné procesy (v tomto kontextu jsou potom mimochodem různá krevní vyšetření a testovací „objektivní“ metody poměrně diskutabilní – o testování, měření a normách/hodnotách nejen z tohoto úhlů pohledu najdete více v článku Vitamín D a jeho úskalí).

Tato cesta má navíc téměř vždy svůj význam, každý bod na ní je pro nás zkušenost, bez které by nemohla vzniknout nová zkušenost. Neměli bychom ji a jednotlivé kroky na ní hodnotit jako doposud „špatné“ nebo „dobré“. Prostě byly takové. Jen jen na nás, co s nimi v současnosti uděláme, zda se poučíme, zda něco změníme nebo zda v tom vytrváme, pokud nám to naopak fungovalo – jen na tom záleží, protože to rozhodne o tom, co se bude dít dál. Vždycky je naděje na zlepšení a splnění našich snů, dokud ještě tedy dýcháme.

Naši netrpělivost nebo zoufání si bychom mohli také zklidnít uvědoměním si, že zdravotní problémy, nemoci nebo třeba nadváhu/obezitu/podváhu jsme si také nevyrobili ze dne na den. Většinou jsme cestu k danému výsledku šli mnoho měsíců nebo let. Nemůžeme tedy očekávat zlepšení nebo dokonce úplně uzdravení za pár hodin, dnů ale ani mnohdy týdnů. Je to podobné jako kdybychom se domnívali, že přibereme a vybudujeme si svalovou hmotu po několika málo dnech, co jsme začali posilovat a adekvátně tomu jíst.

Pozor, i na cestě za zdravím a kondicí můžeme zažít kroky vzad nebo námi vnímané, avšak mnohdy subjektivní zhoršení! Někdy to nemusí být nutně zhoršení v negativním slova smyslu. A i kdyby, tak někdy je pár kroků vzad nutných, abychom se mohli právě posunout zase vpřed, situaci přehodnotit, něco upravit.
Někdy je ale právě díky změnám všech procesů v těle na úrovni fyzické i psychické přirozené, že se jakýkoli stav zhorší tím, jak se to doposud navyklé mění. Změna není příjemná. K přesnému mechanismu, který stojí za „zhoršením“, se ještě vrátím o pár řádků dále.
Proto neházejme flintu do žita, nenechme se vyděsit a rozložit, neshazujme hned to, pro co jsme se rozhodli. Trpělivost, jistá akceptace a pokora se může vyplatit…

První odvážný krok vpřed

Na novou cestu je však důležité vykročit, vůbec udělat první krok. Potom postupně vrstvit kroky další, sledovat změny a podle nich se dále zařizovat. Měli bychom se připravit na připuštění změny a možná tomu obětovat některá doposud naučené vzorce a návyky, což nemusí být a většinou není vůbec pohodlné!

Mnohdy to vyžaduje přehodnocovat dosavadní přesvědčení – obzvlášť ze světa zdraví a výživy. Avšak také tělo a mysl se novým změnám automaticky brání – je to jiné, vzbuzuje to strach.
Dokonce ale také na biochemické úrovni je naše tělo mnohdy takto zvyklé dlouhodobě fungovat, i když to není optimální stav – je tomu však už přizpůsobené. Příkladem může být, že jsme již navyklí na svoji trvale zdvihnutou hladinu kortizolu a adrenalinu, permanentní napětí, spěch, vzrušení, strachování se… Stav klidu je potom nový, divný, nepříjemný, tělo nedostává svoji drogu (v podobě stresových hormonů nebo třeba taky dopaminu díky principu motivace a odměny ze vzruchů kolem). Tento mechanismus vysvětlím v následujícím odstavci:

Může znamenat zhoršení (čehokoli) počátek uzdravování?

Může pokles energie, přibírání na váze nebo dokonce zvýšení zánětlivosti v těle znamenat ve skutečnosti zlepšování a to, že jsme na správné cestě? Lze jen těžko uvěřit, že by se jednalo o dobré symptomy. Záleží však vždy na kontextu, porozumění lidské fyziologii a pochopení mechanismu stresu.

Pokud je naše tělo ve stavu chronického stresu (a to jak z fyzických!, tak i psychických stresorů), máme utlumený metabolismus či jakékoli zdravotní obtíže od těch „banálnější“ až po ty „vážnější“, máme současně zvýšené stresové hormony kortizol a adrenalin. Ty nám dávají energii, vybuzují k pohotovosti a bdělosti, zvyšují výdej energie a dokonce snižují zánětlivost (potlačují imunitní systém)! Proto pokud snížíme hladinu těchto hormonů (tedy začneme odstraňovat fyzické i psychické stresory vhodnými způsoby a uzdravovat se), ucítíme se zprvu hůře. Máme méně energie (více odpočíváme), můžeme dokonce i přibrat na váze (tělo si ukládá bezpečné zásoby, více odpočíváme) a/nebo dokonce se zvýší zánětlivost v našem těle (takže více odpočíváme).

Není to špatně, je to součást cesty. Někdy se můžeme cítit hůře, než se začneme cítít lépe. Jakmile začneme dodávat dostatek dobře využitelné energie a živin z pro-metabolické, skutečně vhodné stravy, vystresované tělo se začne zklidňovat. Sacharidy (cukry) z vhodných zdrojů, dostatek bílkovin, vitamíny a minerály mají přímý vliv na stresové hormony.

Všichni se však neradi cítíme bez enegie nebo s představou, že dokonce přibereme na váze, když je to nežádoucí. Proto mnozí začnou dělat předčasné závěry: „To, co dělám nefunguje!“ nebo „Navýšení vhodných sacharidů/dobře využitelných cukrů mi způsobilo zánět v těle!“ nebo „Kvůli téhle stravě přibírám!“.

Ve skutečnosti však tato strava – včetně vhodných zdrojů cukrů – snižuje ony hormony, které dlouhodobě negativně ovlivňují naše zdraví. Sacharidy z vhodných zdrojů a konzumované v celém vhodném kontextu pro-metabolické stravy nepodporují zánětlivost, ale sníží hormony, které potlačují imunitní systém. Také náš výdej energie a energetické potřeby se dočasně o něco sníží, což může vyústit v přibrání na váze. Hladina enegie se sníží, protože stresové hormony, které ji udržovaly vysokou, poklesnou.

Tento snížený „stresový stav“ tedy zobrazuje náš skutečný, stresem nezkreslený metabolický stav, nikoli najednou zhoršené zdraví nebo intoleranci zlých sacharidů.

Popoháněni na vlně kortizolu a adrenalinu se sice cítíme většinou dobře, spalujeme kalorie a dokonce můžeme snížit zánětlivost. Nicméně z dlouhodobého pohledu tyto hormony způsobí nežádoucí metabolické uzpůsobení, pokles energie a dlouhodobé zdravotní důsledky.

Až v novém, zklidněném stavu se naše tělo může začít uzdravovat. Typickým příkladem lidí, kteří pociťují výše zmíněné symptomy jsou také např. ti, kteří se dlouhodobě vyčerpávali příliš dlouhou/intenzivní/častou pohybovou aktivitou. Pro jejich stav nebo i z obecného pohledu byla přehnaná, tedy jejich tělo huntovala, představovala nadbytečnou nálož stresu a vedla ke zdravotním obtížím. Divili byste se, že to nejsou žádné výjimečné případy a jak to souvisí se zdravotními problémy. Pokud si to uvědomí a na pohybu uberou nebo dokonce na čas úplně přestanou, zpravidla se cítí velmi nepříjemně, unaveně, bolí je celé tělo…
* Pozor, teď mluvíme o skutečném „přetrénování“ – není to návod pro to rezignovat na pohyb nebo pro ospravedlňování si vlastní pohodlnosti, nadváhy či zdravotních porblémů, které mohly vzniknout právě naopak i díky nedostatku pohybu!

Kromě nevhodné stravy nebo zmíněného „přetrénování“ chceme podchytit samozřejmě také další fyzické stresory, které narušují naše zdraví (např. rozhozené cirkadiánní rytmy, toxické látky z okolí včetně klasické kosmetiky/čističů nebo nebio potravin stříkaných pesticidy a velkochovných živočišných výrobků, nedostatek pohybu…), a také stresory psychické.

Jak jsme již bylo zmíněno: obě kategorie stresorů jsou totiž skutečnými příčinami všech zdravotních obtíží kvůli biochemickým procesům, které v těle vyvolávají. A všechny je máme jen ve svých rukách.

Proč je těžké dělat změny?

Možná znáte to, že se k něčemu rozhodnete ve smyslu „tohle mi nesvědčí, od zítřka to zkusím jinak!“ A potom druhý den zjistíte, že jste to vše udělali zase úplně stejně…

Stejné naučené vzorce myšlení a stereotypy, které se z jednotlivých opakujících se myšlenek jako provázek po provázku umotaly do silného lana, potom vyvolávají stále stejné emoce a ty se právě na základě biochemie můžou manifestovat do stále stejného fyzického stavu. Lano je silné a my po něm pořád jdeme stejně, je těžké ho narušit.
Proto se mnohdy vyplatí začít vytvářet z jednotlivých nových myšlenek (provázků) nové vzorce myšlení (lana), aby také tyto nové vzorce mohly vyvolávat nové emoce a vytvářely tak i novou realitu na fyzické, hmatatelné úrovni. Teorie je ale věc jedna, praxe je mnohdy obtížnější a vyžaduje určité úsilí z naší strany, které se odvíjí právě od našich priorit (chceme to skutečně?). Toto je však pouze jeden z příkladů, jak se dá ke změnám a snaze o zlepšení z psychického-emočního-a nakonec fyzického pohledu přistupovat. Cest může být mnoho, každý jsme v tomto ohledu jiný, zmiňovala jsem to již u psychických stresorů v článku Stres.

Čím dříve, tím lépe

V článku Stresa jeho vliv na zdraví jsem již zmínila, že pro úspěch je vhodné jít na to ideálně z obou konců – zapojit najednou vhodná vnější (fyzická) i vnitřní (psychická) opatření a také si popřemýšlet o faktorech, které jsem nastínila v tomto článku. Pro mnoho lidí potom může být snazší začít podchycením fyzických stresorů vhodnými způsoby, protože už i tím se (zase opět díky té obyčejné biochemii v těle) zlepší mnohdy také psychika, činnost mozku a přijde mnohdy alespoň částečně úleva od fyzických symptomů. Příkladem může být také rovnice zdravé střevo/trávení = zdravý mozek. A obráceně. Znáte to již z mých předchozích článků (Stres, Žaludeční kyselina a enzymy: klíč nejen ke zdravému trávení, SIBO 2. díl), mezi mozkem a trávicím traktem probíhá přímá komunikace, vzájemně se ovlivňují na základě hned několika mechanismů. Již brzy vyjde na toto téma samostatný článek.

Se zlepšením fyzického stavu díky efektivním fyzickým zásahům (pro-metabolická strava = efektivní metabolismus, zdravé trávení, hormonální rovnováha; srovnání cirkadiánních rytmů – správná tvorba melatoninu, kvalita spánku; odstranění toxických látek a hormonálních disruptorů – např. v konvenční kosmetice a čističích, nefiltrované kohoutkové vodě, klasických syntetických lécích, plísně v budovách atd.) je i více prostoru právě pro duševní/duchovní práci, která je totiž také téměř vždy nezbytná a jednou na ni v našem životě tak jako tak dojde… Pokud si nevybereme život v nevědomí a nemoci, což si ale mnozí okolo nás volí.

Čím dříve začnete, čím dříve převezmete zdraví a svůj život do svých rukou, čím dříve si uvědomíte vlastní moc nad sebou, čím dříve se začnete sami informovat a čím dříve třeba opustíte důvěru v konvenční zdravotnický systém a jeho zkratkovitá, mnohdy pohodlnější ale z dlouhodobého pohledu na zdraví nefunkční řešení, která stav nezřídkakdy zákonitě jen zhorší (jakkoli k nevíře se vám to může možná zdát), tím lépe**.
Čím dříve si přestanete říkat: no jo, ono to ještě nějak půjde, ještě to není tak hrozné, ještě nějak s tím funguju, tím lépe. Obtíže se totiž potom mohou snadno začít nabalovat, vrstvit v řetězci příčina-následek, logicky rozjíždět do dalších obtíží. Pamatujte, že tímto způsobem se do zdravotního „bodu nula“ nebo dokonce do mínusu není nijak těžké spadnout. O to obtížnější nebo delší je ale potom cesta zpět ku zdraví a do rovnováhy.
** O systému jsem nedávno psala FB příspěvek „Zdravotnictví: systém pro svoje vlastní zájmy (byznys)“, mnohé znáte již z mých ostatních článků a k tématu si můžete přečíst více také na konci stránky „O mně“ v poznámce kurzívou. Doporučuji také příspěvek „Nová vlna corona-strašení“ , který je nadčasový, nejen k současné situaci; vystihuje podstatu systému a veřejného pohledu na zdraví a přináší nápomocné informace pro mnohé z nás.

Začněte nejlépe hned. Kdybych to sama už v raném dětství věděla nebo alespoň těsně po prvních dvou dekádách života; kdybych věděla o těch skutečně vhodných nástrojích, které vedou ke zdraví a nenechala na sebe působit ty ještě více přihoršující, které nabízí zdravotnický systém a přístup ke zdraví od většiny společnosti; kdybych nebyla dítě nebo velmi mladá a tudíž o sobě nemohla ani tolik sama rozhodovat… Nemusela bych být oblažená skutečně vydatným mixem faktorů, které jsme si zmínili na začátku a vyhnula bych se dlouhému, letitému řetězci vrstvení obtíží příčina-následek. Újma byla velká, nehrabala jsem se pouze z bodu nula, ale z velkého mínusu, a tak byla (a je) i moje cesta dlouhá. Bez této zkušenosti bych ale nemohla dělat to, co teď dělám a tak, jak to dělám.

Vlastní zkušenost a rada typu „začněte hned, dokud to je jen nadváha/nadýmání/vysoký tlak/zácpa/menší deprese atd.“ je ale nepřenositelná. Každý si zřejmě měl nebo má projít, čím si projít má. Škoda že někdy lidé musí spadnout na to nejhlubší dno, než se rozhodnou ke změně a dělání věci třeba jen trochu jinak. Někteří potom dokonce radši zemřou (přičemž mnozí nevědí ani na co nebo že tomu sami hutně přispěli), než aby opustili doposud nefunkční, avšak zavedené pohodlné návyky. Nebo aby přehodnotili to, co jim bylo a je od mala společností a systémem vtloukáno do hlavy a zvolili možná náročnější delší cestu, která vyžaduje více trpělivosti, vůle a vlastní snahy. Je to však ta, která hledá a řeší pravé příčiny a vede tedy jako jediná k dlouhodobému zdraví.

Kde lze začít:

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*