Může za nadváhu a štíhlost genetika?

…Nebo spíše rodinné dědění návyků v rámci životního stylu?

Na tento, na mé poměry poměrně stručný článek můžete pohlížet jako na takovou polo-odbornou úvahu 🙂 Terminologií bulvárních plátků bychom se mohli zeptat: Jak moc máme v rukách to, zda už konečně zhubneme nebo přibereme do plavek?
Na úvod jsem téma trochu zlehčila, nicméně o úplně tak bulvární až jednoduché téma a ani o neodborné domněnky či žvásty z mých úst se nejedná.

Tloušťka, genetika a epigenetika

Pravděpodobně znáte někoho, kdo má nadváhu nebo je obézní a členové jeho rodiny i příbuzní v několika liniích mají nebo měli taktéž nadváhu/obezitu. Mnozí z nich se vymlouvají na zděděné geny, genetickou predispozici, genetickou zátěž nebo dokonce „genetické poselství“. V drtivé většině případů se jedná však spíše o výmluvu, nalezení toho nejsnadnějšího viníka (s kterým se nedá přeci nic nebo skoro nic dělat!) a je to tedy mnohem více nebo úplně o dědění zvyků, návyků a životního stylu po generace v rodině.
Tedy o epigenetice – faktorech, které stojí nad genetikou a kterými můžeme ovlivnit kvalitu našeho života, zdraví a propuknutí nemoci nebo ovlivnit také to, zda se ony potenciální genetické dispozice (pokud tam vůbec pro daný problém jsou) projeví či neprojeví. Výčet těchto vlivů, faktorů či jinými slovy vnějších i vnitřních fyzických a psychických stresorů naleznete v článku o stresu a jeho vlivu na zdraví.

Tomu, proč nadváha/obezita být zdravá nemůže a proč bychom ji rozhodně měli řešit, jsem se věnovala v článku Pandemie virová? Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti. Dozvíte se také, proč ale i relativní štíhlost navenek nemusí vypovídat o dobrém zdravotním stavu a nechat nás v klidu („jsem štíhlý, nemusím se o sebe starat..“). Článek doporučuji každému (ať jste na tom zdravotně jakkoli), protože obsahuje mnoho podnětných informací, co se týče (nejen) zdraví.

Štíhlost a nevhodný životní styl

Mnozí se potom hájí opačným případem: vždyť tu jsou mezi námi štíhlí až hubení lidé, kteří se stravou nezabývají, jedí junk food a průmyslově zpracované potraviny, cpou se co do množství jídla a jsou v energetickém nadbytku, k obědu si dávají denně lahváče, příliš se nehýbou, sedí celé dny u počítačů a s nadváhou/obézní nebo s jinými zdravotními problémy (zatím) neskončili, někteří se dokonce dožili ve štíhlosti devadesáti let a potom pokojně zemřeli. Proč asi? Musí za tím být také genetika!

I v tomto případě však na zásadní vliv genetiky nevěřím – respektive na to, že by to tak mělo být dle přirozenosti/genetiky zdravé („jsou přeci štíhlí!“) a v pořádku. Nevysvětluji to genetikou, ale v podstatě špatným zdravotním stavem, pokud vše nasvědčuje tomu, že by mělo k nárůstu hmotnosti docházet a nedochází: udržují tedy dlouhodobě více než neoptimální životní styl a energetický nadbytek vzhledem k výdeji a potřebám organismu. (Teď samozřejmě nemluvím o lidech, kteří měli/mají poruchu příjmu potravy nebo kteří se z jakéhokoli jiného zdravotního důvodu dostávají z velké podváhy – to je úplně jiný případ. Tam pochopitelně i při zaujmutí adekvátních opatření pro přibírání (které je zde žádoucí) může chvíli trvat, než začnou pořádně přibírat společně také s tím, jak se upravuje metabolismus a další zdravotní parametry.)

Věřím totiž na efektivní versus neefektivní (většinou zpomalený a utlumený) metabolismus, nedostatečně funkční trávení versus zdravý trávicí trakt (především střevo) a také na hormonální rovnováhu versus nerovnováhu (v tomto případě hlavně co se týče disfunkce na HPA ose, hormonů štítné žlázy, kortizolu a adrenalinu, melatoninu a hormonů signalujích hlad/nasycení leptinu a ghrelinu). Hormonální nerovnováha se však úzce váže právě ke zmíněnému neefektivnímu metabolismu a také mnohdy nedostatečnému střevnímu zdraví.

Přičemž to vše se dá vlastními činy a životním stylem silně až úplně ovlivnit a to prací právě na oněch epigenetických činitelích – tedy fyzických i psychických podmínkách, které to způsobují.

Právě jsem hovořila nejen o nízké váze a štíhlosti, ale také o nadváze a obezitě. Často dvě strany stejné mince.

Genetika existuje, ale…

Samozřejmě, že uznávám existenci určitých sklonů a genetických predispozic co se týče tělesné kompozice. Někomu se tak potom snadněji manipuluje s váhou směrem nahoru/dolů (podle jeho cílů) nebo s poměrem tuků/svalů v těle, někomu potom hůře.
Každý má také jinou svoji, individuální optimální váhu (a % tělesného tuku), na které prosperuje nejlépe s ohledem na zdravou funkci všech tělesných procesů.

Dobrým příkladem může být hormonální rovnováha u žen a ztráta menstruace (HA – „hypothalamic amenorrhea“): jedna žena může mít relativně nižší tělesné % tuku, více svalů, více sportovat, mít větší stresovou zátěž, jíst méně co do energetického příjmu, menstruaci neztratit a zdravotně prosperovat při jedné z těchto podmínek nebo celé jejich kombinaci. Druhá žena potom za stejných podmínek zdravotní problémy má, ztratí menstruaci, objeví se další obtíže. Třeba právě z důvodu, že nemá natolik silnou HPA osu/hormonální systém a konstituci; její tělo tu samou zátež jako u první ženy nevydrží. Nebo ony stresové faktory nevydrží tak dlouho jako první žena, kterou problémy dostihnou až později. A v tom může hrát roli právě genetika.

Podobným příkladem potom mohou být i oni štíhlí lidé zmínění výše, co i přes neoptimální životní styl nemají nadváhu nebo se u nich doposud neprojevily velké zdravotní problémy – může být otázkou času, jak dlouho jim to vydrží (a zda to třeba „doklepou“ v tomto stylu až do 90ky) bez větších či menších problémů – ať už se to týká postupného nárůstu hmotnosti (či naopak zvratu do nežádoucí podváhy) nebo vzniku jiných zdravotních obtíží jakožto důsledek nevhodných rozhodnutí v rámci životního stylu. A o tomto časovém rozmezí může rozhodovat opět genetická dispozice.
Genetika může také mít určitý podíl (dle mého názoru však ne hlavní a nekonečný) na tolik oblíbeném „rychlém spalování“ a rychlém metabolismu, lidé tedy mohou mít jistou „výhodu“ (nebo naopak „nevýhodu“ z jiného úhlu pohledu), snadněji se jim štíhlejší postava až nežádoucí podváha udrží.

Pozor!

Neznamená to ovšem, že by genetika měla sloužit jako důvod a výmluva na nadváhu, obezitu či jakékoli jiné zdravotní problémy – od těch „fyzických“ až po ty tradičně vnímané jako čistě „psychické“, duševní („psychické“ používám často v úvozovkách, protože ve skutečnosti má drtivá většina z nich příčinu v obyčejných fyzických, biochemických tělesných procesech).
Organismus se dle přirozenosti snaží vždy zachovat určitou rovnováhu a optimální stav (my mu to akorát mnohdy značně přitěžujeme) a těmi extrémy v podobě velké nadváhy, obezity nebo extrémní podváhy nejsou. Tzn. nejsou čistě genetické, přirozené.

Jisté geny a predispozice pro jakýkoli zdravotní stav a nemoc tedy můžeme mít. Ve jménu epigenetiky s nimi pak ale můžeme dle toho naložit a přizpůsobit se s cílem být na tom lépe. Může být potom tedy na nás, zda se geny (pokud tam tedy pro tu danou věc vůbec jsou – např.zmíněnou obezitu, depresi nebo rakovinu) ve svém negativním nebo naopak pozitivním působení projeví, či nikoli.

Pokud chcete v rámci změn epigenetických faktorů začít od stravy, mohou se vám hodit články Strava podporující zdravý metabolismus, Je maso zdravé? , Sacharidy jako výhodný zdroj energie a kamarád Jak škodí lepek? nebo pro širší pohled na zdraví také článek Stres a jeho vliv na zdraví a Cirkadiánní rytmy: spánek, melatonin a naše zdraví.

Za pozornost stojí také informacemi nadité články Viry, bakterie, patogeny – co s tím?, Na virus zpět k základům a Pandemie virová? Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti.

V neposlední řadě tu jsou moje FB stránky EliYoga, kde naleznete příspěvky na zdi, ale i tipy u jednotlivých fotek ve fotoalbu Colourful&Caring Cooking a ve fotoalbu Zdraví a životní styl (mimo výživu); v obou naleznete přehledně všechny důležité příspěvky, které doplňují články zde na webech.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*