Může za nadváhu a štíhlost genetika?

…Nebo spíše rodinné dědění návyků v rámci životního stylu?

Na tento, na mé poměry poměrně stručný článek můžete pohlížet jako na takovou polo-odbornou úvahu 🙂 Terminologií bulvárních plátků bychom se mohli zeptat: Jak moc máme v rukách to, zda už konečně zhubneme nebo přibereme do plavek?
Na úvod jsem téma trochu zlehčila, nicméně o úplně tak bulvární až jednoduché téma a ani o neodborné domněnky či žvásty z mých úst se nejedná.

Tloušťka, genetika a epigenetika

Pravděpodobně znáte někoho, kdo má nadváhu nebo je obézní a členové jeho rodiny i příbuzní v několika liniích mají nebo měli taktéž nadváhu/obezitu. Mnozí z nich se vymlouvají na zděděné geny, genetickou predispozici, genetickou zátěž nebo dokonce „genetické poselství“. V drtivé většině případů se jedná však spíše o výmluvu, nalezení toho nejsnadnějšího viníka (s kterým se nedá přeci nic nebo skoro nic dělat!) a je to tedy mnohem více nebo úplně o dědění zvyků, návyků a životního stylu po generace v rodině.
Tedy o epigenetice – faktorech, které stojí nad genetikou a kterými můžeme ovlivnit kvalitu našeho života, zdraví a propuknutí nemoci nebo ovlivnit také to, zda se ony potenciální genetické dispozice (pokud tam vůbec pro daný problém jsou) projeví či neprojeví. Výčet těchto vlivů, faktorů či jinými slovy vnějších i vnitřních fyzických a psychických stresorů naleznete v článku o stresu a jeho vlivu na zdraví.

Štíhlost a nevhodný životní styl

Mnozí se potom hájí opačným případem: vždyť tu jsou mezi námi štíhlí až hubení lidé, kteří se stravou nezabývají, jedí junk food a průmyslově zpracované potraviny, cpou se co do množství jídla a jsou v energetickém nadbytku, k obědu si dávají denně lahváče, příliš se nehýbou, sedí celé dny u počítačů a s nadváhou/obézní nebo s jinými zdravotními problémy (zatím) neskončili, někteří se dokonce dožili ve štíhlosti devadesáti let a potom pokojně zemřeli. Proč asi? Musí za tím být také genetika!

I v tomto případě však na zásadní vliv genetiky nevěřím – respektive na to, že by to tak mělo být dle přirozenosti/genetiky zdravé („jsou přeci štíhlí!“) a v pořádku. Nevysvětluji to genetikou, ale v podstatě špatným zdravotním stavem, pokud vše nasvědčuje tomu, že by mělo k nárůstu hmotnosti docházet a nedochází: udržují tedy dlouhodobě více než neoptimální životní styl a energetický nadbytek vzhledem k výdeji a potřebám organismu. (Teď samozřejmě nemluvím o lidech, kteří měli/mají poruchu příjmu potravy nebo kteří se z jakéhokoli jiného zdravotního důvodu dostávají z velké podváhy – to je úplně jiný případ. Tam pochopitelně i při zaujmutí adekvátních opatření pro přibírání (které je zde žádoucí) může chvíli trvat, než začnou pořádně přibírat společně také s tím, jak se upravuje metabolismus a další zdravotní parametry.)

Věřím totiž na efektivní versus neefektivní (většinou zpomalený a utlumený) metabolismus, nedostatečně funkční trávení versus zdravý trávicí trakt (především střevo) a také na hormonální rovnováhu versus nerovnováhu (v tomto případě hlavně co se týče disfunkce na HPA ose, hormonů štítné žlázy, kortizolu a adrenalinu, melatoninu a hormonů signalujích hlad/nasycení leptinu a ghrelinu). Hormonální nerovnováha se však úzce váže právě ke zmíněnému neefektivnímu metabolismu a také mnohdy nedostatečnému střevnímu zdraví.

Přičemž to vše se dá vlastními činy a životním stylem silně až úplně ovlivnit a to prací právě na oněch epigenetických činitelích – tedy fyzických i psychických podmínkách, které to způsobují.

Právě jsem hovořila nejen o nízké váze a štíhlosti, ale také o nadváze a obezitě. Často dvě strany stejné mince.

Genetika existuje, ale…

Samozřejmě, že uznávám existenci určitých sklonů a genetických predispozic co se týče tělesné kompozice. Někomu se tak potom snadněji manipuluje s váhou směrem nahoru/dolů (podle jeho cílů) nebo s poměrem tuků/svalů v těle, někomu potom hůře.
Každý má také jinou svoji, individuální optimální váhu (a % tělesného tuku), na které prosperuje nejlépe s ohledem na zdravou funkci všech tělesných procesů.

Dobrým příkladem může být hormonální rovnováha u žen a ztráta menstruace (HA – „hypothalamic amenorrhea“): jedna žena může mít relativně nižší tělesné % tuku, více svalů, více sportovat, mít větší stresovou zátěž, jíst méně co do energetického příjmu, menstruaci neztratit a zdravotně prosperovat při jedné z těchto podmínek nebo celé jejich kombinaci. Druhá žena potom za stejných podmínek zdravotní problémy má, ztratí menstruaci, objeví se další obtíže. Třeba právě z důvodu, že nemá natolik silnou HPA osu/hormonální systém a konstituci; její tělo tu samou zátež jako u první ženy nevydrží. Nebo ony stresové faktory nevydrží tak dlouho jako první žena, kterou problémy dostihnou až později. A v tom může hrát roli právě genetika.

Podobným příkladem potom mohou být i oni štíhlí lidé zmínění výše, co i přes neoptimální životní styl nemají nadváhu nebo se u nich doposud neprojevily velké zdravotní problémy – může být otázkou času, jak dlouho jim to vydrží (a zda to třeba „doklepou“ v tomto stylu až do 90ky) bez větších či menších problémů – ať už se to týká postupného nárůstu hmotnosti (či naopak zvratu do nežádoucí podváhy) nebo vzniku jiných zdravotních obtíží jakožto důsledek nevhodných rozhodnutí v rámci životního stylu. A o tomto časovém rozmezí může rozhodovat opět genetická dispozice.
Genetika může také mít určitý podíl (dle mého názoru však ne hlavní a nekonečný) na tolik oblíbeném „rychlém spalování“ a rychlém metabolismu, lidé tedy mohou mít jistou „výhodu“ (nebo naopak „nevýhodu“ z jiného úhlu pohledu), snadněji se jim štíhlejší postava až nežádoucí podváha udrží.

Pozor!

Neznamená to ovšem, že by genetika měla sloužit jako důvod a výmluva na nadváhu, obezitu či jakékoli jiné zdravotní problémy – od těch „fyzických“ až po ty tradičně vnímané jako čistě „psychické“, duševní („psychické“ používám často v úvozovkách, protože ve skutečnosti má drtivá většina z nich příčinu v obyčejných fyzických, biochemických tělesných procesech).
Organismus se dle přirozenosti snaží vždy zachovat určitou rovnováhu a optimální stav (my mu to akorát mnohdy značně přitěžujeme) a těmi extrémy v podobě velké nadváhy, obezity nebo extrémní podváhy nejsou. Tzn. nejsou čistě genetické, přirozené.

Jisté geny a predispozice pro jakýkoli zdravotní stav a nemoc tedy můžeme mít. Ve jménu epigenetiky s nimi pak ale můžeme dle toho naložit a přizpůsobit se s cílem být na tom lépe. Může být potom tedy na nás, zda se geny (pokud tam tedy pro tu danou věc vůbec jsou – např.zmíněnou obezitu, depresi nebo rakovinu) ve svém negativním nebo naopak pozitivním působení projeví, či nikoli.

Pokud chcete v rámci změn epigenetických faktorů začít od stravy, mohou se vám hodit články Strava podporující zdravý metabolismus, Jak škodí lepek?, Je maso zdravé? nebo pro širší pohled na zdraví také článek Stres a jeho vliv na zdraví.

V neposlední řadě tu jsou moje FB stránky EliYoga, kde naleznete příspěvky na zdi, ale i tipy u jednotlivých fotek ve fotoalbu Colourful&Caring Cooking a ve fotoalbu Zdraví a životní styl (mimo výživu); do obou zařazuji příspěvky na „větší“ témata.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*