Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti

„Pandemie“ virová? Pandemie tloušťky, metabolických poruch a nezdravé společnosti.
Článek o zdraví pro všechny – ať už máte jakoukoli postavu!

* Článek byl aktualizován (6. 12. 2020) a doplněn o poslední kapitolu  – současný pohled na situaci ohledně covid-dění (září 2020).


Z článku se mimo jiné dozvíte:
* Skutečný problém: pandemie nadváhy a nezdravé společnosti
* Koho se to týká + situace v ČR a děti
* Genetika versus epigenetika
* Proč nemůže být nadváha zdravá
* Chronický zánět, imunita, patogeny
* Jsem navenek štíhlý = jsem automaticky zdravý?
* Podváha a velmi nízké % tělesného tuku
* Příčina nadváhy a jak NEJLÉPE zhubnout
* Paradoxy: (zdravotnický) systém se činil a činí
* „Boj“ versus poukazování na pravdu
* Co s tím
* Aktualizace září 2020


Skutečný problém: pandemie nadváhy a nezdravé společnosti

Nemáme zde „pandemii“ virovou. Jediná pandemie, která přišla a společnost v posledních letech ohrožuje na zdraví a životech, je pandemie nadváhy/obezity, metabolického syndromu – inzulinové rezistence, cukrovky, vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních obtíží, vyššího množství útrobního (viscelárního) tuku, hormonální nerovnováhy, prozánětlivých procesů v těle, narušeného zdraví trávicího ústrojí (zejména střeva a mikrobiomu), zvýšeného oxidativního stresu a oslabené imunity. A pochopitelně i neoptimálních psychických/emočních procesů. Přičemž tato pademie nepřišla náhodou a nespadla na lidstvo jako blesk z čistého nebe.

Kolika lidí se to týká – tedy především co se týče tloušťky a s ní tedy často souvisejícího metabolického syndromu a navíc také zákonitě široké škály dalších zdravotních obtíží? Dle článku na frontiersin.org o nejméně 80 % populace!

Celý odborný článek z dubna, trefně pojmenovaný „Perfektní bouře: pandemie COVID-19 se potkává s pandemií tloušťky“, najdete zde: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpubh.2020.00135/full?fbclid=IwAR204GcZnVAWvcmqPo9blCdVYm4975SFTKX8mO4mUjbS4fesv7C_tKooaDk
Článek zde nenechávám z důvodu „řešení a zabývaní se“ COVIDem jako takovým a jako problémem (viz text na konci článku – kdo mě během podzima 2020 sleduje na FB, tak již tuší), ale jako ukazatel zdravotního stavu společnosti. Dle článku nejde jen o morbidní obezitu a váhu v kg nebo BMI jako ukazatel, jak si většina společnosti představuje, ale o riziko vyššího množství tuku: více než 28 % u žen a více než 14 % u mužů, kategorie tzv. „overfat“. Rozpětí normy je docela široké a „benevolentní“; o to více je znepokojující, že normu (do 28 % u žen a do 14 % u mužů) přesahuje cca 80 %  populace.
Důležitý je fakt, že nejde o váhu v kilogramech nebo definici nadváhy dle BMI. Do rizikové kategorie „overfat“ spadá 40 nebo i více % populace, kterou ukazatele obezity typu BMI řadí do kategorie „normální“.

Jak to vypadá konkrétně v ČR? Česko mezi státy EU v žebříčku počtu lidí s nadváhou zaujímá přední místa. Dle ČT24 („Česko v datech“, březen 2020) se nadváha či obezita týká celkem více než 2/3 Čechů. Tohoto času se čísla pravděpodobně ještě zvětšila.

Více než pětina dětí ve věku 11-15 let má nadváhu nebo je obézní a počty se každý rok zvyšují. Podle údajů Světové zdravotnické organizace má více než 27 % českých dětí nadváhu a téměř 10 % je obézních. Celosvětově jsou čísla ještě vyšší: nadváhou trpí zhruba každé čtvrté dítě, obezitou každé sedmé dítě a morbidní obezitou až čtyři děti ze sta.
Bohužel ale stále často vidíme obézní děti už v opravdu útlém věku, což je mnohdy jejich okolím mylně zaměňováno s dětskou „přirozenou“ roztomilostí, baculatostí a oplácaností nebo je to přeci „kluk jako buk“. Výjimkou již nejsou roční děti, které mají hmotnost vhodnou pro děti třikrát tak starší.

Není se ale čemu divit. Rodiče mají sami mnohdy zkreslený pohled. Norma o normální, tedy zdravé postavě a váze je ve společnosti už značně posunutá i dle výše uvedených údajů (nadváha je nová „norma“, normální zdravá váha je potom „hubenost“). Jedná se také o jejich vlastní dítě, tudíž nechtějí kriticky přiznat chybu a vidět problém ve svém přístupu/výchově z pohledu výživy a životního stylu. Často potom mají sami nadváhu nebo jsou obézní a co dělají a co nevidí u sebe, tak dělají a nevidí i u svých dětí. A pokud ano, tak mnohdy neví vlastně co s tím – k tomu se vrátíme ještě později v článku.
Celé to však zaštiťuje obecný problém: obezita/nadváha je vnímána většinou lidí jako nadávka, nikoli neutrální odborný termín vypovídající o zdravotním stavu, jakým také je.

Důležitý je také fakt, že o zdraví (vč. tělesné hmotnosti) dítěte rozhoduje na základě epigenetických faktorů nejen jeho životní styl a strava v raném dětství, ale životní styl a strava rodičů dávno před jeho narozením (před početím a potom samozřejmě dramaticky v těhotenství). Nadváha či jiné zdravotní obtíže se sice nedědí „jen tak náhodou“, ale svým životním stylem a výživou již „programujeme“ svoje dítě před jeho narozením na základě epigenetiky. Svými volbami v rámci životního stylu ovlivňujeme, zda zdravotní obtíže vzniknou či nikoli – jak u nás samotných, tak i u našeho dítěte a to už před jeho narozením.

Genetika versus epigenetika

Mnoho lidí se nejen u svých dětí, ale u sebe samých v dospělosti vymlouvá na genetiku ať už se to týká nadváhy, podváhy nebo jakýchkoli nemocí (vč. rakoviny, autoimunitních nemocí, psychických obtíží apod.). Často nás v tom utvrzuje také zdravotnický systém. Pokud mají všichni předci v rodové linii ty samé zdravotní obtíže, tak se nejdná o to, že by je pouze v rámci „nešťastné“ genetiky náhodně dědily. Příčinou je dědění návyků a životního stylu po generace v rodině, jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci u dětí. Je to tedy epigenetika, která rozhoduje.
Jedná se o faktory**, které stojí nad genetikou, které máme ve svých rukách a kterými můžeme ovlivnit kvalitu našeho života, zda jsme zdraví nebo nemocní a to, zda se možné potenciální genetické dispozice (pokud tam vůbec pro daný problém jsou) projeví či neprojeví. Jinými slovy můžeme také ve jménu epigenetiky naše geny „zapínat“ a „vypínat“ a rozhodnout tedy o tom, zda se obtíž (ke které můžeme mít možná dispozici) vůbec projeví.
**Výčet těchto faktorů neboli fyzických a psychických stresorů naleznete v článku o stresu a jeho vlivu na zdraví a mnohé rozebereme i dále v článku.

Genetika a určité genetické předpoklady samozřejmě existují. Mohou ovlivnit například to, jak velký na nás mají určité fyzické a psychické stresory vliv (a jaké z nich ho mají větší) a přesněji řečeno kdy se na našem zdraví projeví a v jaké přesné podobě (v jaké konkrétní zdravotní obtíži). Někteří z nás mohou mít doslova „robustnější“ hormonální systém, a tak dokáží negativním vlivům v průběhu života déle odolávat. Dříve či později se však fyzické stresory a psychické stresory projeví u každého z nás z podstaty lidské fyziologie a díky biochemickým procesům, které se spustí.

Proč nemůže být nadváha zdravá

Nadváha či obezita není nadávka. Je to odborný termín vypovídající o zdravotním stavu, který se dá řešit a měl by se řešit. Pokud má někdo nadváhu nebo je obézní, tak to má stejnou váhu a stejné neutrální citové zabarvení jako když má rýmu nebo vysoký krevní tlak.
Je to nemoc sama o sobě
. Za těchto podmínek (při vyšším množství tělesného tuku) nemůže být zdravé prostředí v těle, ač možná znáte hlášku „On je trochu víc při těle, ale jinak je zdravý a nemá problémy!“.

Nadměrná tuková tkáň se stává  takovým „nadbytečným orgánem“ sama o sobě. Produkuje zvýšené množství hormonu estrogenu – vzniká estrogenová dominance u mužů i u žen. Znamená to narušení hormonální rovnováhy, metabolismu a rozvoj dalších onemocnění z logiky fyziologie člověka a biochemických procesů v těle. Estrogenová dominance je také jednou z příčin mnoha typů rakoviny.

Nadbytečná tuková tkáň: nárůst pro-zánětlivých faktorů (vpravo)

Díky nadměrnému množství tělesného tuku probíhají v těle zánětlivé procesy (vzniká chronický zánět) a metabolismus nefunguje optimálně. Dochází k poškození buněk, oxidativnímu stresu. Naprostá většina lidí nemá „jen“ nadváhu, ale k tomu i další přidružené zdravotní obtíže jako následek. Typický je metabolický syndrom: nadváha/obezita, vysoký krev tlak a kardiovaskulární obtíže, vysoká hladina krevního cukru, inzulínová rezistence, cukrovka.

Lidé s vyšším množství tělesného tuku mají také typicky zvýšené hladiny inzulinu v krvi a IGF-1, což se odráží nejen v právě uvedených zdravotních komplikacích, ale je to spojeno s rozvojem několika typů rakoviny.

Nadváha/obezita je také zátěží pro pohybový aparát, typické jsou bolesti kostí a kloubů. Díky neefektivnímu metabolismu organismus také tlumí další funkce a procesy, které nefugují optimálně: trávení, reprodukční funkce, obnova buněk atd. Typický je také zhoršený spánek, deprese a psychické obtíže – nikoli pouze ze sklíčení nad svým vzhledem nebo špatnou zdravotní kondicí, ale díky čistě  biochemickým procesům v těle, které nadváha zapříčiní.

Dochází také k neadekvátním imunitním reakcím (rozvoj AI onemocnění) a oslabení imunitního systému, který potom nemůže být dostatečně silný a čelit patogenům (jako jsou viry nebo některé bakterie) z vnějšího prostředí. Více k tomu v následující kapitole:

Chronický zánět, imunita, patogeny

Některé patogeny nespouští pouze místní zánět (jako je např. zápal plic), ale systémový zánět v celém těle („superzánět“), který postihuje tkáně jako je srdce, mozek, plíce a ledviny i cévy. Proto se spojuje i s cytokinovou bouří (o té více v článku Na (nejen) virus zpět k základům). Lidé, kteří trpí nadváhou, obezitou a metabolickým syndromem zmíněným výše, mají již v těle rozvinutý chronický zánět, a proto jsou např. virovou nákazou zasaženi nejvíce. Jejich organismus již takový nápor nezvládá.

Krátkodobý zánět je věc dobrá, přirozená imunitní obrana a reakce na akutní obtíže (zarudnutí kůže po bodnutí hmyzem a při poranění, zvýšená tělesná teplota při nachlazení a viróze apod.). Chronický zánět je však problém a je to skutečně „tichý zabiják“ – vzniká dlouhodobým působením škodlivých vlivů, tedy stresorů fyzických a psychických. K fyzickým stresorů se řadí nevhodná strava, narušené cirkadiánní rytmy, nedostatek pohybu, příliš intenzivního pohybu, elektrosmog, toxické látky a hormonální disruptory z vnějšího prostředí vč. syntetických „léků“, vakcín, pesticidů, běžné „chemické“ kosmetiky a čističů atd.

Problém není jakýkoli virus, bakterie ani jakýkoli jiný patogen. Problém je bídný zdravotní stav společnosti. Jakýkoli patogen se uchytí a nemoc rozvine jen v prostředí (těle), které mu to umožní, poskytne vhodné podmínky k tomu nebo se s tím nedokáže vypořádat. Většina lidí tedy doplatí ne na „zlý“ virus nebo jiného nepřítele či zlovolnou nemoc, ale na svůj vlastní imunitní systém a dlouhodobý, špatný zdravotní stav.

Jsem navenek štíhlý = jsem automaticky zdravý?

To, že je někdo štíhlý a relativně slušně vypadá nevypovídá nic o stavu jeho vnitřního prostředí, o zdraví trávicího traktu a zejména střeva (kde sídlí 70-80 % imunitního systému) a mikrobiomu, o množství útrobního tuku, který není vidět a může být v nadbytku nebezpečný (tzv. skinny-fat nebo také TOFI – „thin outside, fat inside“) nebo o hormonální nerovnováze a narušených metabolických procesech v těle.

Obzvlášť, pokud tento člověk jedná ve stylu: „Jsem štíhlý, je to asi dobrá genetika = jsem zdravý, můžu jíst („prasit“) a žít jako popelnice…“ nebo „Já jídlo řešit nemusím, já nejsem tlustý!“. Nikoli. A pokud to zatím prochází, tak to zákonitě nebude trvat věčně, pokud tento člověk nepracuje s fyzickými stresory i psychickými, které narušují naše zdraví. Co vše mezi tyto stresory patří najdete v článku o stresu zde na webech nebo stručněji v tomto FB příspěvku.

Podváha a velmi nízké % tělesného tuku

Velmi hubení lidé mají zpravidla také chronické zdravotní obtíže a to často jako důsledek podváhy ale i příčinu podváhy. Taktéž se to pojí s neefektivním metabolismem, hormonální nerovnováhou a zpravidla narušeným zdravím trávicího ústrojí. Z toho potom plynou komplikace a to jak co se týče fyzického, tak také psychického zdraví a snižující se míry snášení stresu. Velká podváha sama o sobě může potom omezovat aktivní život a optimální tělesné procesy.

Jenže „jíst všechno a hodně“, nacpávání se junk-foodem a potravinami, které zdraví přímo podrývají (tj. výkrmná „tradiční“ strava rohlíky-koblihy-knedlíky-sušenky-uzeniny-velkochovné mléčné výrobky), tekuté „výživy“/sipping typu Fresubin, Nutridrink, Ensure apod. jim příliš nepomůže, přímo uškodí a to ze všech úhlů pohledu na lidské zdraví. Více se o tom dočtete v článku Stres, vyplývá to z článku Strava podporující zdravý metabolismus a konkrétně o tekutých „výživách“/sippingu v článku SIBO 2. díl (odstavec Elementární výživa). Jenže mnohdy lidem s podváhou a zároveň trávicími (a jinými) obtížemi nepomůže ani obecně vnímaná „zdravá“ strava, která ve skutečnosti zdravá není ani z dlouhodobého pohledu různé specifické  „ozdravné“ protokoly typu GAPS, AIP, striktní paleo, obecná low carb strava atd. Dopouštějí se mnoha omylů z oblasti tzv. „zdravé“ výživy a zároveň nezohledňují určité podstatné věci – efektivní metabolismus (a štítná žláza) jakožto ten nejvyšší pán. Ten z pohledu stravy zajístíme díky skutečně vhodným zdrojům sacharidů (a jejich dostatku), tuků a bílkovin.

Volbou nevhodné stravy tedy lidé s podváhou metabolismus ještě více utlumí, trávení tím neozdraví (točí se pak stále v kruhu) a problémy prohloubí. Potřebují nastavit stravu tak, aby byli v energetickém nadbytku (přibírali a „rozjeli“ metabolismus), ale zároveň v rámci pro zdraví prospěšných potravin (tj. pro-metabolická strava – skutečně vhodná výživa) a případně s přihlédnutím k trávicím (a jiným) obtížím. Často je potřeba uplatnit určité „vychytávky“, díky kterým navýší energii z potravy – v úplně „základních“ pro-metabolických potravinách to nemusí být alespoň zpočátku snadné/možné ujíst kvůli snížené trávicí kapacitě a neefektivnímu metabolismu. Jenže stále se jedná o věci, které zdraví a jsou z vhodných surovin.
Vše lze sladit ruku v ruce; bohužel však není úplně jednoduché přijít na to jak a pospojit to. Jedná se o to takový začarovaný kruh, který jsem nejdříve sama na sobě pracně odčarovávala léta a posléze se tomu věnovala a věnuji u některých svých klientů. A proto s tím mnoho „odborníků“ není schopno funkčně poradit.

Příčina nadváhy a jak NEJLÉPE hubnout

Dnes už občas slyšíme i z médií, že nadváha a obezita je problém. Dokonce také občas někteří z konvenčních doktorů naznačí, že byste měli zhubnout. Jenže co se už lidé nedozvídají? Kde je příčina nadváhy (genetika jakožto výmluva to opravdu není),  jak zhubnout nebo spíše jak zhubnout, aby to bylo skutečně úspěšné, udržitelné a především zdravé.
Protože to ani sami zdravotníci, často mající sami nadváhu, nevědí. Mnohdy s tím však vhodně nepracují ani různí nekonvenční „odborníci“, poradci a terapeuti. Obě skupiny zpravidla nevědí, jak vypadá skutečně prospěšná pro-metabolická strava a životní styl a další souvislosti, které se s tím pojí (nebojte, tak složité to ale není!).
Přičemž zdravotnický systém zaštítěn farmaceutickým průmyslem to potom mohdy ani vědět nechce, lépe řečeno „nehodí“ se to a nehodí se s tím pracovat – syntetická farmaka („léky“) na obtíže a nemoci s tloušťkou související se prodávají přeci jen lépe. Mnoha „alternativním“ poradcům se potom zase dobře prodávají slibně a jednoduše vypadající hubnoucí kůry, koktejly, suplementy a speciální dietní protokoly.

Za proslulou příčinu nadváhy a obezity bývá považováno přejídání se. Jenže, pro mnohé možná překvapivě: velké množství lidí, kteří nemohou zhubnout, jí naopak málo a z toho mála ještě většinou nevhodné potraviny (tj. „málo a blbě“). „Málo“ minimálně ve smyslu porovnání s těmi, kteří mají metabolismus efektivnější, jedí více a přitom nadváhu nemají.

Tím nepopírám zákon termodynamiky (příjem/výdej), který platí pro každého – pokud máme více přijaté energie (kcal) než vydané, tak tloustneme a obráceně. Narážím však na pravou příčinu veškerých onemocnění včetně tělesné hmotnosti: neefektivní metabolismus. Neefektivní („pomalý“) metabolismus má potom mnoho lidí logicky díky nevhodné stravě (pro tělo hlavní fyzický stresor) a často také proto, že jí málo a tím metabolismus nadále zpomalují a jedou na úsporný režim. Proto jim nepomůže pro dlouhodobý úspěch rada „jezte méně“ a „sportujte intenzivněji“. Pokud jedí v rámci stravy 1 200 kcal denně, tak už moc kde ubírat nemají (navíc: kdo by chtěl jíst 1 200 kcal a ještě si na tom horko těžko držet normální váhu nebo být dokonce obézní?). Co se týče velmi intenzivního pohybu (obzvlášť nevhodného druhu typu běh a v nevhodné intenzitě), tak to pak může být zpravidla naopak ještě další stresor navrch do již chronicky vystresovaného a špatně živeného těla.

Chronicky zvýšené stresové hormony z důvodu působení psychických stresorů a především fyzických stresorů (např. nevhodná výživa, rozhozené cirkadiánní rytmy, toxické látky a hormonální disruptory z „běžné“ kosmetiky a čističů, pesticidy, syntetické „léky“, vakcíny, elektrosmog) jsou příčinou neefektivního metabolismu, neoptimální funkce štítné žlázy, hormonální nerovnováhy a následného rozvoje VŠECH zdravotních obtíží.
Mají také samozřejmě vliv na přibírání na váze/neschopnosti zhubnout (i při velmi nízkém energetickém příjmu – a mnohdy právě i díky nízkému příjmu, jak již bylo zmíněno). Nebo naopak dochází k nechtěnému/nezdravému hubnutí. V obou případech tělo neoptimálně hospodaří s přijímanou energií a metabolismus není efektivní.

Zvýšený kortizol a adrenalin mobilizují energetické zásoby; organismus se připravuje na nouzový režim „boj nebo útěk“ a má zvýšenou potřebu příjmu energie (nezávisle na naší tělesné váze). Jenže zároveň za chronického stresu dochází k útlumu metabolismu a k neefektivnímu hospodaření těla s přijatou energií z potravy ( = přibírání).
Naše tělo také očekává období nedostatku, a tak může mít tendenci ukládat více tuku do zásoby. Obzvlášť pokud lidé navíc neustále ubírají na potravě v domnělé snaze zhubnout a z toho mála jedí ještě zpravidla nevhodné potraviny.
Dochází také k vychýlení rovnováhy hormonů hladu a sytosti leptinu a ghrelinu, také ke zvýšení inzulinu a k výkyvům hladiny krevního cukru. To se děje zejména v důsledku narušených cirkadiánních rytmů. Lidé potom mají tendenci pochopitelně více jíst než by vzhledem ke své hmotnosti i energetickému výdeji potřebovali. Je to biochemický proces, nejde jen o emoce a nedostatek vůle, je to mechanismus přežití.

ALE může to fungovat i obráceně jako dvě strany téže mince: lidé naopak mohou nechtěně hubnout, mají problém přibrat na váze a obtížně nabírají svalovou hmotu. Můžeme ztrácet chuť k jídlu (tělo vypíná nadbytečné funkce, soustředí se na „boj nebo útěk“, kam pro tedy potrava a trávicí procesy nepatří); unavená či „zahlcená“ mysl ve stresu nám může být také překážkou v dostatečnému příjmu potravy. Především ale kortizol mobilizuje energetické zásoby, tělo potřebuje více energie, a pokud ji neujíme dostatek z potravy, tak sahá jak do tukových zásob, tak ale i do svalového glykogenu. Kortizol je pověstným „požíračem“ svalů.

Vhodný způsob přibírání byl nastíněn již v předchozí kapitole o podváze. Jak naopak zhubnout nejlépe, úspěšně, zdravě?
Je potřeba v první řadě vhodnými způsoby eliminovat stresory fyzické i psychické, tím zeefektivnit metabolismus, štítnou žlázu a ozdravit trávení. V rámci stravy (jakožto velkého fyzického stresoru) je potřeba nejdříve nastavit CO budeme jíst (tj. pro-metabolická strava – vhodné zdroje sacharidů, tuků i bílkovin pro ozdravení metabolismu/GIT) než dojde k pozdějšímu nastavení kalorického deficitu pro hubnutí a případnému přidání větší pohybové aktivity. Mnohdy lidé mají tak neefektivní metabolismus, nadváhu a zároveň ale tak nízký kalorický příjem, že by stejně nebylo moc kde na jídle ubírat co do množství kcal – a metabolismus by se navíc nadále zpomaloval. (Množství potravy se však odvíjí individuálně podle stavu jedince, z čeho vychází a co potřebuje).
Hubnutí jde potom také mnohem lépe. Jinak jsou snahy často neúspěšné a především zdraví neprospěšné. Vznikne začarovaný kruh: nadváha – více či méně úspěšné hubnutí – zpět přibírání a často ještě větší přibírání – zdravotní problémy – a pořád dokola.

Někdy se lidé diví, když v takovémto procesu uzdravování – tedy při odstranění stresorů (např. nevhodné diety a způsob stravování) – ještě přiberou nebo se cítí unavenější, cítí zhoršení svého stavu. Ať už to jsou lidé s nadváhou nebo podváhou. Je to ovšem také přirozený proces: dochází ke snížení kortizolu a adrenalinu, které nás před tím nevhodně, dlouhodobě burcovaly k činnosti (dávaly nám energii) a také energii spalovaly. Podrobněji je to v článku „Kdy…? Uzdravování není sprint!“.
Pokud jsme navíc hladověli (nedostatek energie z potravy, nejčastěji nedostatek sacharidů z vhodných zdrojů a/nebo nedostatek tuků), tak chvíli trvá, než nám tělo bude opět důvěřovat a metabolismus se „rozjede“. Zprvu totiž očekává opět období hladu a nedostatku živin, takže má tendenci ukládat si zásoby, když snížíme stresovou reakci těla a/nebo začneme vhodně jíst.

Někteří se také domnívají, že když začnou najednou jíst sacharidy (byť ty vhodné) jakožto správné palivo tak začnou automaticky hubnout. Pokud ale přecházíme z redukčních diet nebo nízkosacharidové stravy a přidáme příliš mnoho sacharidů a příliš rychle, tak nechtěně nabereme třeba zbytečný tuk. Pokud ve stravě dlouho nebyly a máme navíc neefektivní metabolismus, tak tělo „zahltíme“ – neumí je správně využít. Proto je dobré sacharidy postupně každý týden navýšit. To samé platí, pokud najednou přidáme velké množství nasyceného tuku (byť prospěšného). Vhodné je zatím jíst přibližně stejně množství, jaké jsme jedli doposud, akorát vyměnit nevhodné tuky (všechny koncentrované zdroje rostlinných PUFA – omega-6 a omega-3) za nasycené (kokosový olej, bio máslo, bio ghí) a trochu mononenasycených (olivový olej). Po nějakém čase s navyšujícími se sacharidy můžeme na tuku ubírat – záleží jaké máme cíle a kolik kalorií potřebujeme pro udržování váhy/hubnutí/přibírání.

Paradoxy: (zdravotnický) systém se činil a činí

Konvenční zdravotnický systém, potravinářský a farmaceutický průmysl přímo podnítily pandemii tloušťky, metabolického syndromu a nezdravé společnosti obecně. Systém si doslova vyrobil a nadále vyrábí nemocné lidi s chronickými obtížemi.
Nutno připomenout, že ale všichni máme zdraví jen ve vlastních rukou, jen my o svém životě rozhodujeme, informací je všude dostatek…Je vždy jen na nás, pro co se rozhodneme. Zda se rozhodneme pro zdraví, otevřeme se novému, změníme svoje doposud neprospěšné návyky (z fyzického i psychického pohledu) a informace si budeme zjišťovat a třeba přehodnocovat doposud zažité.
Nebo zda podlehneme vnějším většinovým tlakům, své pohodlnosti nebo někdy i lhostejnosti, strkání hlavy do písku nebo hození odpovědnosti za svůj život/zdraví na systém nebo jiného spasitele, protože „oni nás v případě potřeby přeci vyléčí, od toho tu jsou a nejlépe tomu rozumí; být nemocný je vlastně normální, nemocný je každý, problémy má každý!“. Ano, má a to právě díky svým nevhodným volbám a díky tomu, jakou cestou je většina z nás již od malička systémem vedena a kterou si bohužel mnozí vybíráme i potom v dospělosti.

Co zdravotnictví s touto pandemií nezdravosti dělá? Dělá s ní to, na čem přímo stojí. Kde je poptávka, tam je nabídka. Vyvíjí zdraví likvidační vakcíny a syntetické „léky“, v rámci covid-dění dělá „ochranná“ opatření (která však skutečné zdraví a nikoho nechrání, bohužel přímo naopak). O zásadním (hlavním) vlivu stravy a životního stylu na zdraví není  tradičně téměř ani zmínka. Proč by ale měla.
V nemocnicích, školách, domovech pro seniory a dalších ústavech jsou denně

Toto není nadsázka, ale jídlo na denním pořádku v domovech pro seniory, nemocnicích a dalších ústavech (a bohužel i v mnoha českých domácnostech). Co se týče nemocnic, tak s tím mám vlastní zkušenost. Při dlouhodobějším pobytu je to obzvlášť problém, pokud navíc máte zakázáno vlastní jídlo z venku a jste tam dokonce na takovém oddělení nedopatřením – i to je možný bizarní, nikoli neskutečný scénář. Ale to je již jiný příběh. Bohužel se takto „vyživují“ dokonce i pacienti s metabolickými poruchami, střevními potížemi, po operacích, s nadváhou/podváhou, staří/mladí, všichni. Jíst se musí, hlavně „ať chutná“ a je energie. CO se jí, to přeci nemá takový vliv.

servírovány rohlíky, knedlíky, taveňáky a koblihy jako základ jídelníčku (tzn. strava v podobě, která nemoci přímo způsobuje); „stres“ má dnes každý a přichází hláška „máte to vše v hlavě“ (přičemž se nerozlišuje, že nejsou jen stresory psychické, ale také fyzické); i těm psychickým stresorům se ale vlastně potom neklade ani takový důraz („má je každý“); o cirkadiánních rytmech, modrém světle a úloze melatoninu nejen pro kvalitní spánek není povědomí skoro žádné; spojení a provázanost zdraví střeva, naší psychiky a imunity je vyšší dívčí; naše životní prostředí a příroda jsou systematicky devastované konvenčním zemědělstvím a velkochovy pro uspokojení poptávky po kvantitě; toxiny jsou dnes všude, takže „těm se nevyhnete“ (většině se vyhnout můžeme!); lidem je doslova vymývána hlava  postupy, které jsou pro ně zdánlivě pohodlnější, ale nejdou ruku v ruce s dlouhodobým zdravím; je upřednostňována kvantita nad kvalitou

Stravě a životnímu stylu (fyzickým i psychickým stresorům) se neklade hlavní vliv na zdraví, ač jsou příčinou VŠECH zdravotních obtíží. Protože nemoci na nás „padají z nebe“, je to „dané a neměnné“ (přičemž „ke stáří patří automaticky“), „tak to má být“ a v případě potřeby je tu přeci pan doktor, který to vyřeší a předepíše syntetickou toxickou látku (neboli „lék“, který je pro tělo dalším stresorem sám o sobě), popřípadně něco vyřízne, uřízne nebo preventivně naočkuje.
Více k tomuto tématu a odkazy, kam pro informace dál, naleznete úplně na konci tohoto článku („Aktualizace – září 2020“).

„Boj“ versus poukazování na pravdu

Někteří lidé se mi snaží občas podsouvat, že chci prý se systémem (a tedy větrnými mlýny) za každou cenu bojovat. Nikoli, není to boj, bojovat nechci, vysává to energii a tvořivou sílu. Je to pouze ukazování na fakta a pojmenování věcí pravými jmény, což většina lidí (a pochopitelně systém) slyšet nechce. Pravda totiž nemusí být vůbec příjemná. Neříkám pouze to, co lidé slyšet vždy chtějí. Říkám to, co je potřeba slyšet. A to nemusí být zprvu líbivé, protože to vyžaduje změny a přehodnocení našich návyků, zažitých přesvědčení a vzorců, které ale často nejsou vůbec prospěšné. V počátku je také vždy přirozený strach.
Narušuje to navíc onen dobře promyšlený byznys, který si systém na základě manipulace, strachu a nevědomosti lidí vybudoval (řetězec zdravotnictví – potravinářský průmysl – farmaceutický průmysl – nemocný jedinec/konzument).

Co s tím?
Dbejte na svoje zdraví ze všech úhlů pohledu a skutečně funkčními způsoby – jiná cesta ven není. Odpovědnost za své zdraví musí začít přebírat každý sám na sebe. Protože jedině ve svých rukou zdraví máme a jedině svými rozhodnutím v rámci životního stylu (fyzickými faktory a psychickými faktory/stresory) ho utváříme. Ničím jiným. A nic jiného nás také z jakýchkoli zdravotních obtíží (včetně těch „nejsmrtelnějších“) nedostane.

ZDRAVÍ představuje efektivní metabolismus, hormonální rovnováha, normální tělesná hmotnost a nízké % tuku, dobrá imunita, optimální psychické zdraví a zdravý trávicí trakt (kde je cca 80 % imunity). A to nám nezajistí roušky, vakcíny ani klasické „léky“. Zkratky neexistují, nejsou řešením, příčinu neléčí, dlouhodobě zdraví neudrží a navíc ho nadále podlamují (tzv. vyhánění čerta ďáblem). Stejně tak jako nešvary, které jsem popsala výše a které systém přehlíží, nepřipouští, nebo o nich neví. Lépe řečeno to ani nechce. Protože se zdravou, vědomou, aktivní a odvážnou společností, která ví, v čem zdraví spočívá a jak si ho funkčně udržet, by nebyl ani v této své podobě potřeba.

Mnozí se pak ke změnám nechtějí odhodlat, protože je k tomu zatím jejich situace a zkušenosti doslova nedonutily. Do té doby nevěří a nemohou „vidět“. Nemají důvod vidět věci jinak a hlavně dělat věci jinak – nebo si to zatím myslí, než jsou k tomu donuceni.

Kam pro informace ke zdraví:

Aktualizace září 2020

Článek vznikl na jaře, kdy bylo vše nové a nejasné. Proto se můj současný pohled v jistých bodech ještě trochu upravil a článek byl upraven s tím. Poslední měsíce ukázaly, že se jedná o manipulativní a promyšlenou „covid-hru“ systému (politika – zdravotnický systém – farmaceutický průmysl), na kterou většina společnosti přistupuje. Většina společnosti je bohužel vždy ta méně vědomá a sama navíc systém v základu tvoří; díky ní může v této podobě fungovat. Vychází to také z přístupu většiny lidí ke zdraví, z nedostatku informací o zdraví a malém povědomí o tom, co skutečné zdraví je a jak si ho funkčními způsoby dlouhodobě udržet. Na čemž se systém podílí a přímo na tom stojí – nejde a nikdy primárně nešlo o zdraví lidí, ale o moc a zisk.**

Roli hraje společně s nedostatkem skutečně prospěšných informací pro zdraví, s neoptimálním zdravotním stavem populace a vírou v systém („že to s námi přeci myslí dobře“) také strach, který je zcela cíleně vyvoláván. Vše společně nutí lidi tlaku o to více podléhat.
Celé to sahá daleko za pouhou místní, národní úroveň. Je to hra globální.

Veškeré praktické informace v tomto článku, jak přistupovat k fyzickým i psychickým aspektům zdraví, jsou však nadčasové, platí stále. Článek poskytuje mnoho konkrétních, návodných informací, proto ho nechávám jinak nepozměněn. Stejné platí i u jarních článků k tématu: Viry, bakterie, patogeny – co s tím? a Na (nejen) virus zpět k základům.
Více aktuálních informací ke covid-dění naleznete na mém FB ve fotoalbu Zdraví a životní styl (také mimo výživu). Příspěvky hodnotí nejen situaci, ale poskytují také povzbuzení a slova podpory v nelehkých časech. A samozřejmě také praktické informace, co pro získání a udržení zdraví konkrétně dělat. Příspěvky výhradně k výživě najdete ve fotoalbu Pro-metabolická strava (skutečně vhodná výživa).

**Více k tématu zdravotnictví naleznete ve FB příspěvku „Katastrofální přístup k výživě (a zdraví)“, o rozdílu mezi funkční a konvenční medicínou;  co se potom děje (nejen) uvnitř systému ve FB příspěvku „Zdravotnictví: systém pro svoje zájmy“ a „Vakcíny: proradný byznys“.
Smutné paradoxy systémového zdravotnictví a jeho přístupu k nemocem jsem popsala také např. v článku Pandemie virová? Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti!.
Doporučuji článek Přát si zdraví nestačí. Jedná se o motivační, ale zárověň velmi konkrétní čtení – o stručný rozcestník ke zdraví, ve kterém je řečeno vše (jak skutečně ke zdraví a jak ne). Zodpovídá také otázku „proč“ manipulativní covid-dění; proč někdo již „vidí“ a chce (věci měnit), zatímco někdo ještě nemůže. Shrnuje mnoho důležitých myšlenek z FB příspěvků v uplynulém roce:

(Od r. 2020 byly na FB průběžně zvěřejňovány příspěvky ke covid-dění, které jsou ale nadčasové; vystihují podstatu systému a veřejného pohledu na zdraví a přináší nápomocné informace pro mnohé z nás. Např. „Kdo koho ohrožuje“ a „Myslí to s námi dobře?“ , „Jak dlouho ještě budeme přihlížet…?“ nebo „Nikdo to za vás neudělá“ .
Příspěvek „Pohár přetekl“ a „Nový fašismus v přímém přenosu“ je o zločinech, které se díky manipulativní covid hře systému s cílem moci a zisku dějí. Například (a nejen) v domovech důchodců.
Nebo také „Hadr přes obličej + další absurdní, protizákonná a zdraví škodlivá opatření“ – skutečná ochrana zdraví vypadá úplně jinak, než co propaguje zdravotnictví a praktikuje široká veřejnost.
* Všechny další příspěvky k tématu naleznete na FB v tom samém albu „Zdraví a životní styl (také mimo výživu)“.)

 

Share

2 komentáře u “Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti

  1. Naprosto výstižné a odborně „vyčerpávající“. K tomu není nutné nic dodávat. Takové články by měly být šířeny médii na internetu – nikoliv ty, které nabízejí snadná řešení – když…použijete naše diety, garantované odborníky (jakými? když budete pátrat kým, asi se budete divit), když zkusíte náš doplněk stravy (se zárukou vrácení peněz), když budete jíst tyto konkrétní potraviny….hlavně nečíst články, v nichž předvádějí svoje názory (!) – nikoliv fakta, odborníci, o kterých není v odborných kruzích vidu a slechu, nikdy nevykonávali poradenskou praxi, chlubí se 14tidenním kurzem a přitom už jen z toho, co si dovolí prezentovat v médiích, je jasné, že právě to jsou oni „šarlatáni“, o nichž tak fundovaně napsali zakladatelé Institutu moderní výživy.

    • Děkuji za komentář! Také by mi dělalo radost, kdyby se tento článek i příspěvky zrovna k této tématice vhledem k současné společenské situaci více mezi věřejnost rozšířily – mnohým by jistě přišly k užitku…

      Do Vašeho výčtu magicky snadných řešení bych přidala ještě klasické syntetické léky/farmaka (ať už předepisována konvenčními lékaři nebo volně z lékáren), která nabízejí zkratkovité řešení, pouze na chvíli zakryjí symptomy, neřeší pravou příčinu a které jsou velmi dobrým byznysem pro celé zdravotnictví a farma průmysl, které na nich oba stojí.
      To souvisí i tak trochu s tím příspěvkem od pánů, které zmiňujete. Ani mu nenáleží věnovat více pozornosti, než jí bylo věnováno. To, co bylo potřeba ozřejmit jsem tam vyjádřila, reagovala i věcně na komentáře několik skálopevných zastánců konvenčního systému – nicméně, víc již není potřeba, diskuze je zbytečná a dobře víme proč. Jinak je legrační dělat příspěvky o šarlatánech a jejich šarlatánských metodách, aby stejně jako jimi kritizovaní šarlatáni na sebe přitáhli pozornost pro svůj vlastní prospěch, tak jako to dělají šarlatáni 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*