Sacharidy jako výhodný zdroj energie a kamarád

…sacharidy ze všech úhlů pohledu a jak je (možná) neznáte!

V článku se mimo jiné dozvíte:
* Důležitá slova úvodem
* Pohled na domácí sacharidovou scénu: odpůrci x vyznavači
(3 hlavní skupiny na „bitevním“ poli a co jim uniká)
*Můj přístup k sacharidům
* Terminologie: sacharid = cukr
(…a bizarní zmatek okolo toho)
* Kde bereme energii
(jak to v těle funguje – fyziologie člověka a metabolismus)
* Proč nejsou tuky nebo bílkoviny nejvhodnějším zdrojem energie
(Co je výhodnější palivo a proč?)
* Glukoneogeneze a její nevýhody
(co se děje; úskalí vysoko-proteinové/nízko-sacharidové stravy; příklady konkrétních negativních důsledků)
* K čemu mohou být ony správné sacharidy více než dobré?
(další příklady mimo již zmíněný fakt o výhodnějším palivu)
* Jak začít se sacharidy – ani „s mírou“ nemusí na začátku platit
* Které sacharidy jsou nejlepší?
(…dle mých oblíbených pro-metabolických teorií + můj „vylepšený“ přístup; vč. témat jako jednoduché versus komplexní cukry, mléko, kasein A1 versus A2, laktóza, fruktóza, obiloviny, vláknina, stravitelnost, dostatečný kalorický příjem).
* Bio potraviny – opravdu se tak vyplatí?

Sacharidů včetně jednoduchých cukrů ve stravě se není třeba děsit. Ba naopak – mohou být pro vás vhodným palivem, výhodným zdrojem energie pro efektivní metabolismus a udržení celkového zdraví, dokonce i nejlepším kamarádem! Jenže má to svoje „jenže“.
Podstatný je zdroj sacharidů: z jakých potravin je konkrétně čerpáme. Dalším faktorem ihned v řadě za tím je celkový kontext naší stravy – co dalšího kromě sacharidů jíme a z jakých zdrojů. To znamená, z jakých potravin přijímáme bílkoviny a tuky. Poměr mezi všemi makroživinami a jejich konkrétní množství se potom může u každého individuálně lišit dle jeho výchozích podmínek, minulosti, momentální zdravotní situace a cílů, jakých chce dosáhnout.
Těmito cíli může být zeefektivnit metabolismus, trávení, zlepšit imunitu, nastolit hormonální rovnováhu – a posléze po uzdravení a podchycení těchto záležitostí zacílit na další mety jako zhubnout/přibrat tuk/přibrat svaly/udržovat postavu a podobně (tento postup je více než vhodný a vede k nejlepším dlouhodobým výsledkům). K tomu se dostaneme podrobněji také později.

Mnohé bylo již nastíněno v článku Strava podporující zdravý metabolismus?. Mimo jiného byly zmíněny i možné klasické obtíže spojené s neefektivním metabolismem a pro mnoho lidí i překvapivé důsledky, které výrazná restrikce jedné z makroživin může přinést. Týká se to např. low carb-high fat (nízkosacharidové) stravy s velmi malým zastoupením sacharidů, ketogenní dietu (tuky jako hlavní zdroj energie) nebo naopak high carb-low fat stravování (tj. velmi mnoho sacharidů a velmi málo tuku v jejich vzájemném poměru, popřípadě také velmi málo bílkovin: např. dieta známá jako 80/10/10). O nevhodnosti „low carb-low fat-low protein-low všechno“ se potom není snad nutné zmiňovat. Pokud tedy nejste na takové duchovní výši a v takovém stádiu mentálního vývoje, že si můžete dovolit žít z prány nebo přijímat energii z jiného zdroje, aniž by se to podepisovalo na vašem zdraví.
Problémy však potom samozřejmě přináší i to, pokud volíme nevhodné zdroje ať už sacharidů, tuků nebo bílkovin, ač je poměr mezi nimi (jejich zastoupení v našem jídelníčku na množství) pro nás zrovna ideální. To je však ale myslím již poměrně jasné – nejsou to pouze čísla a kvantita, co ve stravě s ohledem na zdraví a naše cíle rozhoduje, ale kvalita a celý kontext.

V tomto ohledu se však pohledy na výživu značně liší. Můj pohled na pro-metabolickou stravu, tedy skutečně vhodnou výživu pro efektivní metabolismus, zdravé trávení, hormonální rovnováhu, podporující celkové zdraví a předcházející nemocem naleznete v již zmíněného článku Strava. Zjistíte, proč se nejedná o žádný módní styl stravování/dietu a proč dlouhodobě funguje. V závěru také naleznete, jaké konkrétní potraviny – zdroje živin vybírat. Tento článek je tedy plynulým pokračováním a doplněním důležitých záležitostí, na které již nebyl prostor.

Díky svému rozsahu jsou články vskutku e-bookem ve formě článku zadarmo ode mě pro vás, ke kterému se můžete opakovaně vracet. Navíc zde naleznete i mnoho doplňujících informací nebo jevů, které s tématem ze samotné podstaty lidského zdraví a fungování našeho organismus souvisí. Pokud to pospojíte navíc i s dalšími články zde na stránkách a také pravidelnými příspěvky na FB stránkách EliYoga, můžete získat zajímavé nástroje k udržení si dlouhodobého zdraví fyzického (včetně postavy!) i psychického.

Pro shrnutí informací o tom, jak je to s makroživinami v rámci pro-metabolické stravy, pokračujte na FB v příspěvku Základy makroživin; vyčtete z něj i nastínění problematiky rozebrané v tomto článku.

Pohled na domácí sacharidovou scénu: odpůrci x vyznavači

Co se týče pohledů na výživu a toho, jaké potraviny jsou/nejsou vhodné nebo jaký poměr makroživin by měl ve stravě být, vidím v našem prostředí jeden takový nešvar. V souvislosti se sacharidy nalezneme mezi laickou veřejností, profesionálními výživovými odborníky nebo také lidmi „o výživě a zdraví více informovaných“ určité skupiny, přičemž každé z nich vždy něco bohužel uniká:
1) skalní odpůrce všech sacharidů jako takových bez rozdílu – vyznavače low carb (LC), ketogenní diety a vysoko-proteinových nízko-sacharidových diet;
2) vyznavače sacharidů (vegani, zastánci high carb, „racionálně, zdravě, všeho s mírou, bez průmyslově zpracovaných potravin“ se stravující lidi atd.) nebo lidi přiznávající sacharidům alespoň jejich možnou existenci a prospěšnost (vč. některých nefanatických LC zastánců).
Všichni však o nich mají představu většinou v rámci tzv. obecně vnímané „zdravé“ stravy (tj. celozrnné potraviny-obiloviny, luštěniny, hodně jakékoli zeleniny a syrové zeleniny, ořechy/semínka; názor „čím více vlákniny, tím lépe“; mylné přesvědčení, že koncentrované zdroje PUFA tuků omega-6 i omega-3 jsou prospěšné atd.). Více o tom proč to vlastně skutečně zdravé nenía proč se jedná o paradox „zdravé“ výživy naleznete v celém odstavci v článku o lepku (doporučuji) a v komplexním článku o stravě.

A za 3) je tu skupina nerozlišující kvalitu potravin a zdroje sacharidů vůbec (bohužel nejen veřejnost, ale včetně mnoha otitulovaných „odborníků“ a lékařů v rámci konvenčního zdravotnictví), konzumující sacharidy z junk-food a průmyslově zpracovaných potravin (to dělají i někteří vegani nespadající do skupiny 2) – pak je veganství opravdu dvojnásobně neprospěšné) a v kontextu celkově špatného jídelníčku (tzn. ostatní makroživiny, tuky i bílkoviny také z neprospěšných zdrojů). Jednoduše výživu neřeší, nejsou dostatečně informovaní, nechtějí být informovaní nebo nepřikládají vlivu stravy na zdraví a prevenci nemocí důležitost.
Můžeme sem zařadit tedy i ty (opět včetně mnohých lékařů nebo nutričních specialistů), kteří jsou sice zarytými odpůrci LC a jejich slovy dalších „nebezpečných extremistických směrů“ (budiž…), ale oslavují vysoce-sacharidovou stravu nebo stravu s rozloženým poměrem sacharidů-tuků-bílkovin, aniž by však měli páru o tom, jak skutečně prospěšná strava v této podobě vypadá. Tedy z jakých potravin konkrétně a v jakém kontextu tedy makroživiny pro skutečné zdraví čerpat.

Mnozí z této skupiny taktéž hlásají tzv. „pestrost pro psychickou pohodu“ nebo „s mírou nic neuškodí“ (tyto paradoxy jsem rozebrala v článku Stres) nebo že každý, kdo si v jídle vybírá či odmítá něco pozřít (pro svoje zdraví…), netáhne na sobě xxx kg tuku navíc a má nedejbože svaly, je ihned chorobný ortorektik, anorektik či bigorektik, z kterého je třeba tuto úchylku náležitě vymýtit.
Tím samozřejmě nezesměšňuji skutečné poruchy přijmu potravy (tzv. PPP), které nicméně úzce souvisí právě s čistě biochemickými procesy v těle ovlivnitelnými vhodnou výživou – ne jen tedy s čistým „duchovnem“ , „mentální silou“ , „vlastní vykonstruovanou úchylkou“ nebo „vzhlédnutím se v dokonalé postavě“. Poukazuji tedy na tento smutně směšný a iracionální přístup popsaný v bodě 3). Bohužel je však živený některými od sebe neoddělitelnými faktory vyplývajícími ze stavu naší většinové společnosti (nadváha a obezita se stává téměř normou – dle statistik). A také propojenou mašinerií konvenčního zdravotnictví, farmaceutického a potravinářského průmyslu, kteří si jdou vzájemně na ruku a v podstatě podpora nezdravosti a opačného extrému jim vyhovuje. Každý, kdo se potom o stravu zajímá – a to právě třeba i z vážných zdravotních důvodů – může skončit v jejich očích jako cvok. Ne-li být za to dokonce veřejně pranýřován. Myslím, že mnozí z vás se s tím už možná potkali…
Mimochodem s tím, jak je konkrétně k PPP v našem konvenčním zdravotnickém systému a ústavech určených pro tyto pacienty přistupováno, v zásadě nesouhlasím. Tato pseudoléčba opravdu nebuduje zdravý vztah k jídlu, zdravý vztah k tělu, zdravý vztah k sobě/k životu a paradoxně ony „léčebné“ metody (především co se týče stravy a její kvality) nadále fyzické i psychické zdraví podrývají. Proto je tak často neúspěšná buď ihned nebo v dlouhodobém horizontu. Pokulhává bohužel v přístupu k léčbě ze všech možných i nemožných úhlů pohledu a to dokonce od těch banálnějších „technických“ až po složitější; mnoho lidí by si to ani nedokázalo představit nebo uvědomit. Mám s tím bohužel (nebo právě pro teď bohudík?) velkou osobní i profesní zkušenost. Praktiky v těchto zařízení nezřídkakdy hraničí či jsou přímo v souladu s protizákonným jednáním a porušováním základních lidských práv  (právě také co se týče aspektů, které nesouvisí výhradně s onou fyzickou i psychickou pseudoléčbou).

Přístup k výživě (nejen) v rámci konvenčního zdravotnictví najdete v samostatném a vše-shrnujícím FB příspěvku: Katastrofální přístup k výživě (a zdraví).

Můj přístup k sacharidům a výživě

Většina lidí je poměrně zmatená jaké sacharidy jsou ty „správné“ a jaké „špatné“, přičemž mnozí je rovnou shrnou všechny do jedné kategorie, označí za čisté zlo a ze stravy je eliminují. Toto může být jeden z velmi neprospěšných kroků, který pro svůj metabolismus udělají. Sacharidy pro efektivní metabolismus a energii potřebujeme – ale ty skutečně prospěšné, společně se skutečně prospěšnými zdroji tuků a bílkovin.

Vyjma zmíněných třech skupin zde chybí pohled na sacharidy v širším kontextu, komplexně, který vychází z porozumění lidskému tělu, jeho fyziologii a co potřebuje na buněčné úrovni ( = pohled na výživu z perspektivy buněčné energie). Pohled, který také zohledňuje najednou  mnoho faktorů (výhod/nevýhod potravin) a spojuje je dohromady.  Z toho potom vyplývá výběr živin ze skutečně prospěšných zdrojů, které společně tvoří  prospěšný kontext pro-metabolické stravy. Ta je nejenom dlouhodobě zdraví prospěšná a udržitelná, ale také chutná.

To splňuje můj pohled na výživu, který se utvořil v průběhu let skrze studium a zkušenosti (nejen) s: funkční medicínou a jejím přístupem k léčbě nemocí, různými ozdravnými protokoly (zaměřenými např. na autoimunitní onemocnění, rakovinu, metabolické poruchy, psychické obtíže nebo trávicí obtíže), s konvenčním zdravotnickým systémem, s onou obecně vnímanou „zdravou a racionální“ stravou, s veganstvím, s junk-food stravou a průmyslově zpracovanými potravinami, s low carb stravováním, stravou fitness nadšenců, bodybuilderů, jógínů a sportovců, s poruchami příjmu potravy (a jejich konvenční i nekonvenční léčbou), s depresemi a úzkostmi, neoptimální metabolickou činností a hormonální nerovnováhou (vycházející zpravidla z neefektivní činnosti štítné žlázy, zvýšené produkce stresových hormonů a jakožto důsledek doprovázenou i celou škálou s tím souvisejících zdravotních obtíží), s teoriemi pro-metabolické výživy (Dr. Ray Peat, Kate Deering atd.) a také s dalšími fyzickými, ale i psychickými/emočními aspekty zdraví, s kterými se všemi strava úzce souvisí a vzájemně na sebe působí.

Tato témata jsem studovala v průběhu let, mnohdy doslova bolestivě a na vlastní kůži na pozadí vlastních zdravotních problémů, následně zdravotních problémů svých klientů v ČR i ze zahraničí a příběhů mnoha lidí z odborných online platforem, seminářů a fór zaměřených na zdraví.
Co nabízím a čím se liším od ostatních naleznete také na stránce Výživa, zdraví, konzultace; můj příběh potom na stránce O mně.

Terminologie: sacharid = cukr

V článku o stravě naleznete ihned v úvodu terminologii – tedy co je míněno výrazem „sacharid“ nebo „cukr“ a do jakých kategorií se dělí. To je dobré vzít na vědomí a do článku znovu nahlédnout, pokud tápete. Mnoho lidí si stále pod pojmy „sacharidy“ a „cukry“ představuje něco odlišného, různě je zaměňují a vzniká potom poměrně zmatek a různá opravdu bizarní tvrzení. Pletou si to dokonce i mnozí odborníci v diskusních debatách, takže ubohý divák/posluchač potom může nabýt dojmu, že pokud do sebe nenasype denně krabici 300 g bílého cukru v prášku, tak jeho mozek fatálně zdegeneruje. Nebo, jakožto další příklad poslouží představa, že „sacharidy“ jsou všechny univerzálně zdravé, protože pod tento pojem se řadí jen ty „dobré, vláknité, celozrnné obiloviny, luštěniny a zelenina“. Zato „cukr“ jsou jen ony bílé krystalky a to je přeci ten zlovolný jed, který tělo devastuje, máte z něj cukrovku a zánět v těle! /nápověda: v těchto tvrzeních je špatně úplně, ale úplně všechno ze všech úhlů pohledu 🙂 /

Kde bereme energii

Energii obecně čerpáme z glukózy v krvi (proces glykolýza), která se ukládá jednak do zásobního glykogenu (tj. spojených molekul glukózy) v játrech (z těchto zásob si potom tělo bere energii zpět v podobě glukózy, když není přítomná v krvi) a také do glykogenu ve svalech (energie pro svalovou činnost).
Dále jsou zdrojem energie také tukové zásoby (mastné kyseliny) a případně naše svaly, tkáně (bílkoviny) důsledkem chronického zvýšení stresových hormonů, v období hladovění, pokud není dost zásobního glykogenu v játrech (a glukózy v krvi) a dost tukových zásob – nemáme tedy odkud brát energii pro buňky a katabolizujeme vlastní svalovou tkáň.

Tento mechanismus pro přežití se nazývá glukoneogeneze, tedy metabolický proces, kdy se generuje glukóza – nezbytné palivo pro buňky – z látek ne-sacharidové povahy zahrnujících aminokyseliny (vlastní svalová tkáň a bílkoviny ze stravy), glycerol, pyruvát, laktát a určité mastné kyseliny (tuky).
Tukové zásoby (mastné kyseliny) a případně naše vlastní svaly, tkáně (bílkoviny) se tedy stávají zdrojem energie, pokud není dost glukózy v krvi a zásobního glykogenu v játrech. Pokud potom není ani dost tukové tkáně, tak katabolizujeme vlastní svalovou tkáň, což se také děje obecně v období hladovění nebo důsledkem chronického zvýšení stresových hormonů. O tomto procesu v souvislosti se stresem se můžete dočíst v článku Stres a jeho vliv na zdraví.

Ač to může znít dobře obzvlášť, pokud chceme zhubnout, že tímto procesem vlastně požíráme vlastní tukové zásoby, z dlouhodobějšího pohledu na zdraví to není tak růžové. Vytváří se jisté podmínky, které zdraví a nadále efektivní metabolismus z dlouhodobého hlediska narušují, vytvářejí více disfunkcí. Krátkodobě to možná funguje – můžete poměrně rychle zhubnout (pokud je to tedy vaším cílem), cítíte se lehčí, máte více energie z náhlé změny. Většinou však dočasně, potom mohou přijít problémy.
Dle tohoto principu mohou tedy lidé nejdříve zhubnout rychle na nízkosacharidové stravě – naučí tělo, aby využívalo jako zdroj energie v postatě samo sebe. Pokud hledáte rychlou cestu, jak zhubnout tuk – proč ne. Nemusí to však úplně dobře fungovat, pokud hledáte současně také dlouhodobé zdraví.
Bohužel však obecně platí, že je společnost zaměřená na rychlé výsledky a ne dlouhodobý časový horizont co se zdraví týče (obzvlášť v případě hubnutí), tudíž se pak uchyluje k výrazné restrikci sacharidů nebo další makroživiny, drastické restrikci kalorií jako takových (bez ohledu na skutečnou kvalitu/zdroj potravin) nebo vyřazení některé jinak zdraví přínosné živiny.

Možné problémy potom vycházejí z toho, že mnozí dojdou do stavu neefektivního metabolismu a narušení optimální funkce štítné žlázy. Tělo se drží ve  stresu a vylučují se ve zvýšeném množství stresové hormony adrenalin a kortizol, nadlevinky jsou přetížené a může dojít k tzv. adrenálnímu vyhoření. Játra „zleniví“ a neefektivně hospodaří s energií, zpomalí se trávicí systém a na to se nabalují trávicí obtíže a onemocnění GIT. Sníží se nebo pozastaví tvorba pohlavních (a dalších) hormonů (u žen se to potom projeví viditelně dříve než u mužů – PMS, nepravidelným cyklem, ztrátou menstruace – tzv. HA, neplodností), objevují se problémy s váhou (jak „nad“ i „pod“ svoji optimální váhu); zákonitě se potom mohou dostavit i problémy se spánkem nebo psychické obtíže, výkyvy energie, nízká tělesná teplota (zimomřivost), studené ruce/nohy a nízký puls,  pomalé hojení ran, oslabená imunita…

Jednoduše se zpomalením metabolismu přejde tělo do úsporného režimu. Reaguje tak na pociťovaný stresor – v tomto případě na nevhodně zvolenou stravu. O mechanismu stresu ve spojení s metabolismem a hormony jsem napsala odstavec již ve článku Stres a jeho vliv na zdraví.

Některé z konkrétních tradičních i méně tradičních obtíží, které se mohou pojit s výraznou restrikcí jedné z makroživin a neefektivním metabolismem, najdete více rozepsané ve článku o stravě. Nevýhody z pohledu metabolického, možné nevýhody právě glukoneogeneze (a tedy jaké procesy za tím konkrétně stojí) přijdou na řadu za chvíli.

Proč nemusí být tuky nebo bílkoviny vhodným zdrojem energie (…a sacharidy ano)

Sacharidy/cukry přijímané ve stravě, mohou být jedním z nejlepších a nejefektivnějších zdrojů energie (ale z vhodných zdrojů potravin a v určitém kontextu).
Veškeré sacharidy, ať už jednoduché nebo složité, se přemění na glukózu. Glukóza se dá přirovnat k tomu, co znamená benzín pro auto. Auto potřebuje benzín, který se v motoru přemění na energii, jeho pohon. Stejný princip funguje pro náš metabolismus – glukózu, naše palivo, přeměníme v buňkách na energii.
Jediným rozdílem je, že lidé dokáží využívat i bílkoviny a tuky jako další zdroje energie kromě sacharidů (benzínu). Což má svoje jenže.

Tuky jsou samozřejmě na první pohled efektivnější formou energie, protože jich potřebujeme méně na množství, abychom vyprodukovali stejné množství energie jako u glukózy (glukózy se spotřebuje více kvůli zvýšené produkci tepla). V autě by tento mechanismus byl užitečný. V lidském těle se to však rovná zpomalení metabolismu.
V motoru auta by to byl neefektivní proces, protože dochází k nadbytečné produkci tepla (energie), vody a oxidu uhličitého (CO2), tedy odpadních produktů. Pro lidské tělo to ale znamená zrychlení metabolismu, zvýšení tělesné teploty a zásobení dostatkem energie pro veškeré tělesné procesy.

Teplo je tedy produktem „našlapaného“ metabolismu. Ti, co efektivně spalují glukózu, budou produkovat více odpadních produktů (teplo, CO2,, vodu), mít vyšší tělesnou teplotu.
Více spálené glukózy = více tepla = výkonný metabolismus.

Když takto buněčné mitochondrie oxidují glukózu a vytvářejí „nadbytečně“  teplo, CO2 a vodu, neprodukují také tolik volných radikálů. Ty v nadbytku a nerovnováze vůči antioxidantům způsobují oxidativní stres – onen velmi známý jev, který poškozuje buňky, interakci mezi buněčnými složkami, DNA a je příčinou dlouhé řady onemocnění od rychlejšího stárnutí přes srdeční choroby až po rakovinu.

Se zpomalením metabolismu se také mnohým snadněji tloustne, protože kalorie se ukládají místo toho, aby byly spotřebovány na produkci tepla.
Protože vhodně zvolené sacharidy ve vhodném kontextu metabolismus (motor) zrychlují, potřebujeme více kalorií (paliva), abychom si udrželi tělesnou váhu, svalovou hmotu a měli energii. Takže potom můžeme/musíme jíst více!
Což je pro mnohé jistě hezká zpráva: jíst a mít tak efektivní metabolismus, držet si optimální váhu a svalovou hmotu (nebo v případě potřeby dlouhodobě zhubnout, pokud to potřebujeme nebo přibrat, pokud to potřebujeme a zároveň si nepoškodit zdraví), mít dost energie pro veškeré tělesné procesy. A vyhnout se také zároveň zdravotním problémům, které jdou ruku v ruce s neefektivním metabolismem.

Glukoneogeneze a její nevýhody

(…a nevýhody nízko-sacharidových diet s vysokým příjmem bílkovin)

Při čerpání energie z tuků nebo bílkovin musíme sáhnout do vlastních zásob. Tuky a bílkoviny produkují méně ATP (energie) a méně CO2.
CO2 může fungovat v těle jako antioxidant snižující oxidativní stres.
Metabolismus bílkovin navíc produkuje amoniak a nadbytek tryptofanu a několik dalších aminokyselin, které mohou být prozánětlivé (více později v textu).

* Hubnutí, vyrýsovanost a nízko-sacharidová/vysoko-proteinová strava
Ve fitness světě, mezi sportovci, ale i mezi širokou veřejností se už dlouho a stále ještě často vyskytuje klasický scénář stravy s cílem většinou zhubnout, být „vysekaný“, štíhlý, mít co nejnižší procento tělesného tuku nebo prostě jíst „fit a zdravě“: vyšší příjem bílkovin (převážně z méně tučné svaloviny), málo sacharidů a v horším případě ještě i málo kvalitních tuků. Vaječné bílky, krůtí a kuřecí prsa, libové hovězí, syrovátkové proteiny a proteinové tyčinky, nějaké ty ořechy, spousta zeleniny, málo soli a sem tam kousek ovoce.

Jak jsem již zmínila, mít příliš vysoký příjem bílkovin a zároveň nízký příjem sacharidů  není dobrý nápad. Po nějakou dobu se možná můžete držet štíhlí, „vysekaní“ a cítit se „fit“, v dlouhodobém časovém horizontu to však není přístup, který by podporoval zdraví a metabolismus. Většinou se dostaví některé z již zmíněných problémů vyplývajících ze stále méně efektivního metabolismu a o dalších negativních procesech si ještě povíme za chvíli.

Samozřejmě, že bílkoviny jsou pro život nezbytné živiny, potřebujeme je zejména a nejen pro obnovu buněk a správnou funkci metabolických procesů, pro růst a udržení svalové hmoty, orgánů, pro kůži, vlasy a tělesné tkáně (vč. kolagenu), pro produkci hormonů a enzymů, detoxikaci jater, fungují také jako transportní proteiny (pomáhají přemisťovat v těle živiny, hormony a další molekuly), tvoří protilátky… Důležité je však mít na vědomí, že vysoko-proteinová strava není o nic lepší než velmi nízko-proteinová strava. Příliš mnoho bílkovin je stresem pro tělo, stejně jako příliš málo bílkovin je stresem.

Krátkodobé studie ukázaly, že vysoko-proteinová/nízko-sacharidová strava následovaná kratší dobu než po 24 měsíců vede k rychlejší ztrátě tuku než strava s umírněným příjmem bílkovin a vyšším množství sacharidů. Jedna ze studií zaměřená na efekt vysoko-proteinových diet (uveřejněná v roce 2011 v Nutricion Hospitalaria Journal) však ukázala, že ačkoli lidé zhubli tímto způsobem rychleji v prvních 6 měsících, po 24 měsících nebyl už zaznamenán žádný významný úbytek tuku.
To znamená, že z dlouhodobého pohledu na hubnutí vysoce proteinová strava s nižším příjmem sacharidů není o nic lepší než strava s o něco menším příjmem bílkovin/vyšším příjmem sacharidů. Ale protože takto nastavené stravování způsobuje hubnutí převážně díky vyvolání stresové reakce v organismu a nepodporuje metabolismus již od buněčné úrovně, dlouhodoběji může vést k již zmíněným obtížím vycházejících z neefektivního metabolismu.

* Další konkrétní příklady negativních důsledků
Zvýšená hladina stresových hormonů:
Kombinace sacharidy – tuky – bílkoviny je dle mnohých teorií pohlížejících na efektivní metabolismus a zdraví podstatná. A to jak v jednom jediném jídle, tak i s ohledem na celý způsob stravování. To bylo hlavním tématem článku Strava podporující zdravý metabolismus a pokračujeme v něm právě teď.

Stejně jako sacharidy je ideální jíst společně se zdrojem bílkoviny a tuku, tak se na to můžeme podívat také stejně ze strany bílkovin.
Konzumace bílkovin bez dostatku sacharidů vede ke zvýšení inzulínu. Pokud jídlo neobsahuje sacharidy nebo nejsou sacharidy brzy po jídle s bílkovinou snědeny, hladina krevního cukru klesne, protože se zvedne inzulín. Následně dojde k zvýšení hladiny hormonů adrenalinu a glukagonu, aby uvolnily glykogen z jater (glykogeneze) a kortizolu pro přeměnu tuků a bílkovin v glukózu (glukoneogeneze). S cílem, aby hladina cukru v krvi opět stoupla.
Ač jsou glykogeneze a glukoneogeneze samozřejmě přirozené procesy, katabolismus bílkovin pro produkci energie není pro dlouhodobé zdraví optimální.

Úbytek kostní hmoty, řídnutí kostí
Některé potraviny bohaté na bílkoviny (např. svalové části masa – svalovina) jsou zároveň bohaté na minerál fosfor. Fosfor je sice nezbytným mikronutrientem pro silné kosti a zuby, nicméně v nadbytku může zvýšit parathyroidní hormon a způsobovat naopak odvápňování kostí. Strava bohatá na fosfor a zároveň chudá na vápník také může narušit tvorbu vitamínu D, který je potřebný pro správné vstřebávání vápníku.
Již dr. Weston Price popisoval v knize Nutrition and Physical Degeneration, jak strava bohatá na fosfor v poměru k vápníku je spojena s degenerativními onemocněními, jakými je osteoporóza, zvýšená zánětlivost v těle nebo třeba kazivost zubů. Pokud je naopak ve stravě vápníku v poměru k fosforu více (2:1), zvyšuje se absorbce vápníku do kostí.
Potraviny bohaté na fosfor (fosfát) a zároveň chudé na vápník jsou svalové části masa, semínka a ořechy (například para), celozrnné obiloviny nebo například luštěniny, sója. Proto je také nevhodná již výše zmíněná široce rozšířená představa o „zdravé“ stravě, která je ale jen domněle zdravá (více v článku Jak škodí lepek?).
Mléčné výrobky
 mají sice také hodně fosforu, zároveň ale také hodně vápníku. Jsou však kapitolou sami pro sebe. Můžete si o nich přečíst něco např. v článku o stravě (u zdrojů bílkovin) a také o pár odstavců později v tomto textu. Rozhodně se nedají doporučit všechny mléčné výrobky jako univerzálně prospěšné – zdaleka ne!
Naposledy jsem se mléčným výrobkům věnovala také ve FB příspěvku „Mléko a mléčné výrobky: ano/ne?“.

Vznik odpadních produktů a pro-zánětlivé aminokyseliny
Když je bílkovin příliš a rozkládají se skrze glukoneogenezi, dochází k procesu deaminace v játrech a ledvinách – jednotlivé aminokyseliny jsou rozebrány na aminoskupiny, které se přemění na amoniak. Amoniak je jedovatý, a tak ho enzymy v játrech přemění na odpadní produkt, močovinu a kyselinu močovou (ty pak přecházejí do krve a tělo je vyloučí v moči).
Vysoko-proteinové diety tedy zvyšují produkci amoniaku. Příliš mnoho amoniaku může stimulovat anaerobní glykolýzu, při které vzniká kyselina mléčná. Vysoké hladiny kyseliny mléčné jsou typicky přítomné u pacientů s rakovinou, diabetem, artritidou a kardiovaskulárními onemocněními.
Produkce amoniaku a močoviny je přirozeným, neškodný procesem pro zdravého člověka. Pokud se však nacházíme v už hypometabolickém stavu (neefektivní metabolismus) a konzumujeme příliš mnoho bílkovin pro svoji situaci, tak tento stav ještě více prohlubujeme. Zdravé tělo dokáže stres z nadbytku bílkovin vybalancovávat poměrně dlouho. Nicméně čím déle se stravujeme tímto způsobem, tím více tělo takto stresujeme a později to na náš organismus může být příliš. Stejně jako u výše zmíněného hubnutí a výsledků na vysoce-proteinovém stravování, tak také zde je potřeba na to upozornit. Zejména pro ty, kteří teď možná nesouhlasí, protože v dietních plánech s vyšším příjmem bílkovin/nízkým příjmem sacharidů vidí úspěch. Pravděpodobně však pouze dočasně.

Rozklad proteinů také zvyšuje hladiny určitých aminokyselin – tryptofanu, cysteinu, metioninu a histidinu – které jsou spojovány s pro-zánětlivými markery v těle. Svalové části masa obsahují vysoké množství těchto aminokyselin.

Stejně jako u sacharidů, tak i u bílkovin platí: není protein jako protein. Některé zdroje bílkoviny mohou být více pro-metabolické, protizánětlivé, s menším obsahem antinutrientů, s vyšším obsahem důležitých mikroživin, lépe dostupné/vstřebatelné/stravitelné a obecně ku zdraví prospěšnější.

Zdroje bílkovin navíc nerozlišujeme podle kvality jen na ty rostlinné a živočišné. I mezi živočišnými (a za jistých dalších podmínek, faktorů a v jistém kontextu) jsou některé vhodnější, některé méně. Příkladem může být již zmíněná nadměrná konzumace svalových částí masa zároveň s nedostatkem jiných zdrojů živočišných bílkovin/jiných částí masa a její nevýhody (fosfor, prozánětlivé aminokyseliny atd.).
Další aspekty ohledně tohoto tématu najde v článku Je maso zdravé? a výčet vhodných zdrojů bílkovin v závěru článku Strava.

K čemu mohou být ony správné sacharidy více než dobré?

Vzpomeňte na výše uvedený odstavec, kde jsme si přirovnávali náš metabolismus k motoru auta a glukózu (sacharidy) k palivu-benzínu. A dále co při procesu spalování vzniká, co je výhodné pro auto a nikoli pro nás a jaký to má vliv na efektivitu našeho metabolismus, spalování energie, energetický příjem a hubnutí/tloustnutí. Kromě oněch zmíněných výhod samotného procesu spalování glukózy teď pojďme k několika dalším konkrétním aspektům jako je:

Energie pro svalovou práci:
Glukóza je rychlým zdrojem energie pro svaly. Když nemáme dostatek svalového glykogenu (zásobní glukózy), musí být použita vlastní svalová hmota, tkáně nebo tuk, aby poskytly energii svalům, když jsou pod stresovou zátěží (pohyb, cvičení). Tento proces byl již opakovaně zmíněn včetně možných nevýhod.
Je důležité zmínit, že během odpočinku a spánku svaly preferují jako zdroj energie tuk. Zvýšit množství naší svalové hmoty (pokud tedy již nejsme velmi vyrýsovaní cvičenci nebo kulturisti) potom může být dobrým důvodem pro snižování tukových zásob. Čím více svalů máme, tím více tuku při odpočinku spálíme. Takový mechanismus může být tedy vlastně tou nejbezpečnější cestou, jak se zbavit nadbytečného tuku 🙂 , protože zároveň dochází také k menšímu oxidativnímu poškození.

Energie pro mozek:
Zřejmě dobře víte, že mozek potřebuje jako zdroj energie glukózu. Mozek dokonce může využít až polovinu množství konzumované/uložené glukózy. Čím více myslíme, tím více glukózy mozek potřebuje. Na to je dobré pamatovat, nejen fyzická námaha je námaha. Psychickou činností, přemýšlením, intenzivní duševní prací „u stolu“ a samozřejmě pod emočním stresem a tlakem spalujeme rovněž nemalé množství energie.
Červené krvinky mohou použít jako zdroj energie pouze glukózu, protože nemají mitochondrie, díky kterým by mohly produkovat energii alternativním způsobem.

Optimální funkce štítné žlázy:
Pro efektivní metabolismus je potřeba dostatku glukózy, aby došlo k přeměně hormonu štítné žlázy thyroxinu (T4) na aktivní triiodothyronin (T3), který buňky potřebují pro produkci energie (ATP). Bez adekvátního množství T3 dochází tedy ke narušení efektivního metabolismu (nejčastěji se zpomaluje).
Lidé na stravě s velmi nízkým příjmem sacharidů se často potýkají se zimomřivostí, trvale nízkou tělesnou teplotu a dalšími projevy utlumeného metabolismu. Důvodem může být právě nízký příjem sacharidů přispívající k nedostatečné konverzi T4 na T3.
Efektivní metabolismus a hormonální rovnováha jsou alfou a omegou zdraví. Pokud organismus přejde do útlumu (úsporného režimu), navazuje na to široká škála dalších zdravotních problémů od trávicích obtíží, neschopnosti přibrat/zhubnout, imunitních problémů, kardiovaskulárních problémů a pochopitelně i hormonální nerovnováhy (včetně pohlavních hormonů, což se viditelně projeví nejdříve zejména u žen, jelikož jejich hypothalamus potřebuje určité množství sacharidů/glukózy z potravy, aby dal signál dalším endokrinním žlázám k produkci daných hormonů). To vše již bylo probráno v tomto článku a v článku Strava.

Detoxikace jater:
Glukóza pomáhá játrům ke správné detoxikaci. Nízké hladiny zásobního glykogenu v játrech znamenají jejich sníženou funkci a nedostatečnou detoxikaci.
Proto různé detoxy, očistné půsty a restriktivní diety vylučující i ty vhodné sacharidy nedávají příliš smysl. Možná krátkodobě „pročistí“ střeva (i když to je také diskutabilní – někdy a některé z nich mohou napáchat více škody než užitku co se mikrobiomu týče), ale podrývají práci jater. Játra jsou přitom hlavním detoxikačním orgánem

Jak začít se sacharidy – ani „s mírou“ nemusí na začátku platit

Podobná myšlenka již zazněla v článku o stravě. Pokud máme již neefektivní metabolismus nebo máme určité zdravotní obtíže, přidání dokonce i mírného množství jakýchkoli sacharidů, z vhodných nebo nevhodných zdrojů, může mít na nás zprvu neblahý efekt.

Někteří lidé si myslí, že prostě nesnesou sacharidy jakékoli, i v malém množství – částečně mají pravdu. Většinou to ale není proto, že by jejich tělo nepotřebovalo sacharidy (glukózu), nebyli geneticky „sacharidovými tipy“, měli závažnou intoleranci všech sacharidů, byli geneticky podmíněni k „závislosti“ na cukru nebo že by cukr byl sám o sobě návykový jed a zlý viník zdravotních obtíží.
Podmiňuje to velmi jejich aktuální kondice trávení (zejména střeva); dále to, že možná doposud nejedli vhodné zdroje sacharidů; jedli nevhodnou kombinaci tuků-proteinů-sacharidů v nevhodném poměru (nebo z nevhodných zdrojů potravin) a/nebo je příčinou jejich neoptimální metabolická flexibilita. Jejich buňky tedy neefektivně metabolizují glukózu, což vyplývá často z toho, na co se metabolismus (někdy chudák) musel přizpůsobit.

Mnoho lidí na to odpoví jednoduše: odříznou se od všech sacharidů a označí je jako zlo a viníka obtíží. Což, jak už z tohoto i z článku o stravě víme, není úplně efektivní řešení zajišťující zdraví. Z dlouhodobého pohledu může způsobit ještě více disfunkcí.

Jak je to s naší odlišností, co se stravy týče dle různých typologických teorií a zda máme na základě toho jíst každý úplně jinou stravu a některé potraviny nebo makroživiny (např. sacharidy) nám jsou navždy zapovězeny, píšu ve FB příspěvku Máme jíst každý jinak?. V těchto základních věcech jsme si více podobní, než si mnozí myslí nebo chtějí myslet nebo než nám různí „experti“ tvrdí…

Pokud jsme doposud jedli sacharidů velmi málo, byli jsme na LC stravování s nízkým příjmem sacharidů, nebo trpíme různými „crash“ stavy, útlumem energie, špatným soustředěním („brain fog“) atd. po požití sacharidů, měli bychom přidávat sacharidy postupně, pomalu, v kombinaci s vhodným množstvím tuků a bílkovin.
Jak rychle a jak pomalu? To se odvíjí od toho, jak rychle to potřebujeme, tolerujeme, snášíme, s jakými obtížemi se u toho potýkáme, zkrátka od naší individuality.
Od té se odvíjí i to, jaké množství a jak často bychom měli sacharidy jíst – záleží na našem současném metabolickém stavu, tělesné váze/konstituci, kapacitě trávení, pohybové aktivitě a výdeji energie, jak moc jsme pod stresem a na dalších zdravotních podmínkách. Čím jste zdravější a váš metabolismus efektivně pracuje, tím více sacharidů vám většinou prospívá. A o tento stav bychom měli usilovat.

Pokud však chceme přejít z výrazné LC na stravu s vyšším zastoupením sacharidů a naráz k velkému množství tuků přidáme najednou i větší množství sacharidů, co myslíte, že se stane? Ano, pravděpodobně přiberete (a možná i rychle). Nebo se dostaví ony „crash“ stavy a nepříjemnosti po jídle, protože tělo nebylo doposud zvyklé sacharidy správně zpracovat a využít.
Poznámka pod čarou: pokud naopak chcete přibrat, čímž je myšleno přibrat z podváhy nezdravé pro naše tělo a přibrat zdravé množství tělesného tuku i svalů, tak přesně tak se to dělá: sacharidy + tuk (a dostatečně bílkovin). Tělo potřebuje mít dostatek, přebytek a hojnost všech živin. LC strava, byť v kalorickém nadbytku, nemusí stačit, plus zde jsou její ony zmíněné nevýhody. I tak je však vhodné sacharidy nebo tuky navyšovat postupně dle informací výše zmíněných, podle toho, jak se cítíme a jak rychle navyšovat potřebujeme vzhledem k podváze.
(Pozor na tzv. “re-feeding syndrom“ – i život ohrožující stav, který se týká pacientů, kteří jsou v drastické, život ohrožující podváze a zárověň před tím opravdu dlouhodobě hladověli, na minimálním kalorickém příjmu s minimem jakýchkoli živin. Zde se musí přistupovat opravdu individuálně a profesionálně. Je to ale téma, které by se týkalo zřejmě úplného minima čtenářů tohoto článku. Pokud je to pro vás aktuální, tak mě neváhejte kontaktovat ihned pro další informace).

To samé platí ale také opačně: pokud jsme doposud jedli stravu velmi bohatou na sacharidy s velmi nízkým zastoupením tuků, tak je potřeba správné tuky přidávat postupně a sacharidy tomu úměrně snižovat (a současně je vyměnit samozřejmě za sacharidy z vhodných zdrojů).

Zdraví na prvním místě – potom až „menší“ cíle!

Naším cílem by vždy mělo být zdraví na prvním místě: ozdravit trávení, snažit se správně „nakopnout“ a zeefektivnit metabolismus, nastolit hormonální rovnováhu.
Potom až přichází snaha o případné hubnutí. Pokud se soustředíme na pouhé hubnutí bez nabytého zdraví, nedostaneme se většinou moc daleko, s neblahými následky nebo budeme po nějaké době tam, kde jsme byli před tím. Napsala jsem k tomu i odstavec v článku Pandemie virová? Pandemie tloušťky a nezdravé společnosti.
Někdo může v takovémto procesu uzdravování ještě něco přibrat nebo dojde obecně k zhoršení stavu (únavě, zvýšení zánětlivosti atd.). Stává se to dokonce velmi často ze samotné logiky tělesných procesů a snížení stresových hormonů kortizolu a adrenalinu. Proč se tak děje jsem popsala podrobněji v článku Kdy…? Uzdravování není sprint!.
S efektivním metabolismem, trávením, hormonální rovnováhou atd., potom však tělo začne lépe hledat rovnováhu a klonit se k optimální váze. Za vhodného energetického příjmu (a tedy v případě hubnutí energetického deficitu) a případně s doplněním vhodné pohybové aktivity potom můžeme zhubnout nebo tvarovat postavu, pokud je to potřeba. A navíc s dlouhodobě pozitivním efektem na zdraví! Navíc pamatujte – čím rychlejší a efektivnější metabolismus, tím rychlejší spalování, tím větší potřeba příjmu energie (tzn. jídla)! Není totiž úplně fajn držet si váhu při hladovění na 1000 kcal za den, abychom nezačali přibírat, nebo mít na podobných nízkých příjmech dokonce nadváhu nebo ještě přibírat. To vypovídá o neefektivním metabolismu a zdravotních problémech.

Mnohdy je potřeba se ke zdraví a/nebo postavě doslova projíst. Pokud tuto větu znáte, tak většinou především ve smyslu kvality potravin. Já teď ale myslím nejen co do kvality (pod kterou si navíc různí lidé představují různé věci), ale i co do množství – ať už co se týče celkového energetického příjmu nebo konkrétní makroživiny. Ukazuje se, že naopak neustále ubírat, ať už co se týče celkového energetického příjmu nebo konkrétní makroživiny a její výrazné restrikce, nemusí vést ke zdárnému a dlouhodobému řešení. Pokud tedy přihlížíme ke všem neblahým okolnostem, které se s tím pojí nebo potom mohou nastat. Málokdo však myslí, nebo chce myslet dopředu… Není již třeba připomínat, že zdárné výsledky přináší pro-metabolická strava, v níž všechno se vším souvisí.

Které sacharidy jsou nejlepší?

Výčet vhodných zdrojů sacharidů, tuků i bílkovin jsem uvedla v závěru článku o pro-metabolické stravě. Konkrétně k sacharidům bych teď chtěla doplnit několik informací.

Některé teorie pohlížející na metabolismus ve spojení se stravou a zdravím, se kterými sympatizuji (např. legendární biolog a specialista na metabolismus/hormony a výživu Dr. Ray Peet nebo jím inspirovaná Kate Deering), dávají přednost jednoduchým cukrům před složitými, polysacharidy. Rychle dostupná a pro tělo snadno využitelelná energie v podobě glukózy, fruktózy, sacharózy z dobře stravitelných zdrojů.
Na zdroji velmi záleží: nemyslí se tím sypat do sebe cukr v prášku po kilech (jakožto hlavní zdroj energie) nebo ládovat se tatrankami, běžným pečivem a dalšími průmyslově zpracovanými potravinami, které jsou bohaté na jednoduché ale i složité sacharidy. Nemyslí se tím ani vysoce průmyslově zpracovaná sladidla jako je kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy nebo glukózo-fruktózový sirup, které nalezneme jako opravdu „důmyslnou“ náhražku běžného cukru (sacharózy) v mnoha průmyslových cukrovinkách, pečivu nebo sladkých nápojích (bohužel také Coca Cola na evropském a USA trhu).
* Zde asi mnozí z vás přitakají – „ano, jasně, že tyto potraviny jsou nezdravé; zato takové celozrnné obiloviny a luštěniny, to jsou ty zdravé sacharidy“. Není tomu tak.

Mluví se o  potravinách bohatých na živiny a zároveň potravinách, které mají co nejméně antinutrientů a potenciálně nevhodných látek narušujících metabolismus, trávení a zdraví obecně. Ovoce (zralé, sladké, některé druhy jako jsou jablka ideálně vařené, oloupané,, bez semínek; nebo třeba 100% pomerančový džus bez zbytků dužiny), med, javorový sirup, cukr (ano, i ten bílý, třtinový nebo kokosový – tedy sacharóza, jako doplnění stravy a nikoli pochopitelně jako jediný zdroj sacharidů v jídelníčku!); kořenová zelenina jako je např. mrkev; hlízy jako jsou batáty/brambory/maniok (cassava) a pozor, také mléko jakožto zdroj jednoduchého cukru laktózy.
Plnotučné/polotučné, ideálně nepasterizované mléko považují tyto teorie přímo za superpotravinu; obsahuje vyvážený poměr tuků-sacharidů-bílkovin a hodnotné mikroživiny (např. vápník).

Zde však mám k mléku a mléčným výrobkům několik poznámek – a to zejména kvůli překážkám ve formě laktózy a kaseinu:
* Laktóza patří mezi tzv. FODMAP sacharidy: typy sacharidů, které jsou pro trávicí ústrojí všech lidí hůře stravitelné, snadno fermentují, což vycházejí z podstaty jejich struktury. V čím horším stavu trávicí trakt (zejména střevo) máte, o to hůř je trávíte (neoptimální trávicí zdraví je však nutné vhodnými postupy řešit…) .
Dle oněch zmíněných pro-metabolických pohledů na stravu vám laktóza nesedí právě kvůli špatnému stavu střeva, metabolismu, neoptimálnímu zdraví obecně a doposud nevhodné stravě – což se po zlepšení zdravotního stavu, s postupně celkovou změnou jídelníčku (přechodem na pro-metabolické potraviny, vhodný poměr makroživin a vyřazením problematických potravin) a pomalý, postupným zařazováním mléka po troškách zlepší.
Souhlasím, že obecně tento vzorec u mnoha pro-metabolických a skutečně prospěšných potravin platí a sama ho zastávám. Nemusí to být ale z mého pohledu v případě právě laktózy – z mé zkušenosti dělá mnohdy problém i lidem, co mají střevo relativně v pořádku, jsou zdraví a v kondici. Obzvlášť vadí mnohým právě v podobě mléka, kde je jí hodně a to dokonce když se ho snaží opakovaně, po malých množstvích zařazovat do již vhodné pro-metabolické stravy. Problém může dělat také bílkovina kasein, syrovátka nebo vzájemná kombinace všech najednou ve „volném“ nezpracovaném zdroji jako je mléko.
Pokud však laktózu a syrovátku trávíte dobře, může být v rámci konceptu pro-metabolické stravy mléko pro vás vhodnou potravinou. Vybírejte však vždy bio (ideálně z krav chovaných venku – grass-fed), nepasterizované a nehomogenizované, ideálně také z plemen krav, které produkují kasein typu A2 a nebo bio mléko kozí/ovčí. Takové je ale v ČR obtížně dostupnéa o jiné není díky možnému negativnímu dopadu na zdraví moc o co stát.

* Vidím však ještě další a větší překážku než je laktóza/syrovátka a tou je problematický a prozánětlivý protein: kasein typu A1, který se rozkládá na beta-kasomorfin-7 (opioidní peptid). Ten se váže na opioidní receptory v mozku, přispívá k leaky gut syndromu (propustná střevní bariéra, více v článku Jak škodí lepek?) a z logiky věci je tedy podobně jako např. lepek (skrze gluteomorfin a aktivaci zonulinu) spojen se vznikem široké škály obtíží, ne-li všech, souvisejících s narušeným metabolismem, trávením (střevem), imunitou, alergiemi, včetně tzv. „psychických“ a neurologických obtíží a „běžných“ civilizačních nemocí (kardiovaskulární obtíže, diabetes atd.). Není jistě jedinou příčinou, nicméně je objektivně velkým dílkem, který do souboru všech dílků (příčin obtíží) vydatně nakládá.
Samozřejmě i i druhý typ mléčného beta-kaseinu, kasein A2, může být pro některé lidi problematický, ale pravděpodobnost je menší – vždy záleží na výchozích podmínkách a stavu jedince. Je to komplexní problematika (což zdraví je ostatně vždycky).
Z toho, co jsem však za léta prostudovala (i zakusila), tak klasické výrobky s kaseinem A1 (a pak všechny živočišné produkty z velkochovů i z jiných důvodů než je A1) stejně jako třeba lepek nedoporučuju univerzálně nikomu.

* I když je ideálně pro-metabolickými teoriemi dle Ray Peata doporučováno mléko plnotučné/polotučné, nehomogenizované a v bio kvalitě/grass-fed (protože tyto faktory se výrazně podílejí na stravitelnosti a vhodnosti mléčných produktů s ohledem na zdraví), kasein A1 příliš nezohledňují.
Z mého pohledu je záhodné konzumovat mléko a co nejvíce mléčných výrobků s kaseinem A2 (původní plemena krav jako je jersey, guernsey, charolais, limousin, některá další plemena z jižní Evropy nebo horská irská/skotská plemena, koza, ovce, bůvol, velbloud).
Bohužel však většina české produkce kravského mléka i v bio kvalitě je z přešlechtěného, velko-dojného, pro masovou produkci určeného plemene holštýnského, frýského strakatého skotu a „nových“ plemen ze Severní Ameriky, Evropy a Austrálie. Ta produkují nevhodný kasein A1.

* S dalšími doporučeními ohledně některých mléčných výrobků na základě teorií o pro-metabolické stravě však souhlasím. Jejich přesný výčet najdete v závěru článku o pro-metabolické stravě. S tímto článkem tak společně získáte všechny informace, které k mléčným výrobkům potřebujete vědět. Doporučuji se do článku  podívat, pokud chcete některé mléčné produkty jíst. Mohou být vhodnou, výživnou potravinou pro doplnění jídelníčku; zdroj tuku, bílkovin, vitamínů a minerálů. Pro většinu lidí jsou jako součást pro-metabolické stravy v množství pro ně optimálním dobře stravitelné a tolerované.
Pozor, jedná se opravdu o ty konkrétně v článku uvedené. Všechny splňují najednou parametry: jsou nepasterizované (většinou – pokud jsou kravské), vždy plnotučné/polotučné, mají většinou kasein typu A2 (pravý italský sýr z kravského mléka parmigiano reggiano, gran padano, tradiční švýcarský sýr gruyère nebo apenzeller by ho měly správně vždy mít), jsou fermentované a/nebo uzrálé. Díky dlouhému zrání nemají tedy pro mnohé problematickou laktózu vůbec nebo je tam v malém množství, neobsahují kyselinu mléčnou ve velkém množství a neobsahují také syrovátku, na kterou mohou být někteří lidé také citliví.
Upozorňuji, že pro někoho nemusí být dočasně tolerované vůbec žádné mléčné produkty nebo je lépe řečeno musí do jinak už vhodně nastavené stravy zařazovat po malých množstvích postupně a zvyšovat toleranci s tím, jak se i jeho metabolismus a trávení odzravuje. Mnoho lidí může být také citlivých na histamin, potom jim dělají kvašené a uzrálé potraviny obtíže – v tomto případě je potřeba řešit příčinu histaminové senzitivity.

* Pokud však doposud konzumujete mléčné výrobky bez rozdílu a rozlišení jak do zdroje (bio versus velkochov), úpravy (homogenizace, odtučnění, pasterizace), tak jejich povahy (kasein A1 versus A2; laktóza), tak si s největší pravděpodobností skutečně neprospíváte.
Velkochovné živočišné výrobky (stejně tak maso i vejce) navíc mají odlišný profil mikroživin než ty bio, z malých farem, respektive ze zvířat chovaných také venku a živených trávou/senem. U mléčných výrobků se to konkrétně týká vitamínů K, D, A, butyrátu (prospěšné kyseliny máselné), vápníku a dalších minerálůJste doslova to, co jedlo zvíře, které jíte (nebo produkty z něj).
Velkochovné živočišné produkty jsou také bohaté na prozánětlivé PUFA tuky.
Ve velkochovech jsou běžně podávána antibiotika také jako prevence proti nemocem (vše se pak do produktů zvířat promítá) a někdy také růstové hormony (rGBH).
Další problém v podobě přidaných surovin u mnoha klasických mléčných výrobků nemusím snad ani zmiňovat: zahuštovadla, konzervanty, barviva, glukózo-fruktózový sirup atp.

* Mýtus o prospěšnosti mléka/mléčných výrobků především kvůli vápníku a jeho vlivu na zdravé kosti a prevenci osteoporózy byl již na poli vědy mnohokrát překonán a vyvrácen. V zemích, kde je velká spotřeba mléka (včetně ČR, severní a západní Evropy, USA) se naopak ukázal trend opačný. Nejenom, že nebyla prokázána souvislost s pevností kostí, ale dokonce se prokázal častější výskyt rizika osteoporózy a souvisejících obtíží. Ukázalo se, že na kvalitu kostí a zubů má vliv spíše více faktorů najednou, konkrétně tedy souhra několika mikroživin z potravy ve vzájemném působení, celková podoba stravy a také životního stylu.

* Velkochovným mlékem/mléčnými výrobky – těmi ve společnosti nejčasteji konzumovanými – si navíc příliš neprospějete z již zmíněných důvodů a taktéž zvýšeného množství růst-podporujících faktorů jako jsou hormony estrogen a progestiny, což může mít problematické důsledky: např. hormonální nerovnováha u žen i mužů, estrogenní dominance – mj. vliv také na nárůst hmotnosti, zvětšené riziko ukládání tuku na břiše a bocích (jak se děje třeba také pitím piva – pověstné břicho a prsa u mužů), specificky u dětí urychlení tělesného růstu a vliv na kvalitu kostí, což se potom přenáší do dospělosti (aneb již zmíněná, tolik rozšířená osteoporóza v západní společnosti).
Připomínám, že také ostatní živočišné výrobky jako je maso a vejce z velkochovů rozhodně nechceme a to ať už z širokého spektra zdravotních důvodů (především!), tak ale i kvůli ekologii a etice, které se do našeho života neoddělitelně promítají…Více se dočtete v „Je maso zdravé?“.

Opravdu mě mrzí, když vidím množství těhotných žen a posléze kojících matek, co se v dobré víře doslova nalévají krabicemi mléka a později ho také podávají svým dětem. Bohužel často na základě doporučení jejich lékařů – pediatrů a jak káže stále přetrvávající obecný úzus.

(O mléčných výrobcích jsem také vytvořila stručný příspěvek na FB  „Mléko a mléčné výrobky: ano/ne?“).

Pryč od laktózy, kaseinu a mléka, zpátky k dalším sacharidům. Po jednoduchých pro-metabolických cukrech přicházejí na řadu komplexni sacharidy: hlízy a škrobnatá zelenina, kterým se dává přednost před obilovinami. Obsahují také méně antinutrientů (rostou pod zemí a nepotřebují tedy tolik obranných mechanismů před sežráním predátory) a zároveň i více vitamínů/minerálů než obiloviny.

Obiloviny jsou problematické kvůli lepku případně dalším agresivnějším lektinům (lepek není jediným, tzn. i bezlepkové obiloviny mohou dělat paseku), antinutrientům (např. fytáty zamezující vstřebávání mnoha minerálů vč. vápníku nebo inhibitory trypsinu blokující enzymy potřebné pro správné strávení a vstřebání bílkovin) a také již zmíněného nevyváženého poměru mezi fosforem (toho mají hodně) a vápníkem (málo). Zmíněné antinutrienty ve větším množství obsahují také luštěniny, semena a ořechy – s výjimkou makadamových ořechů, ty jsou na tom nejlépe.
Problematiku obilovin jsem v rámci všech souvislostí zmiňovala opakovaně v článcích Jak škodí lepek? a Strava podporující zdravý metabolismus.
Pokud obiloviny, tak je vhodné je jíst občas, pro lidi bez trávicích obtíží, v bio kvalitě a ty ony bezlepkové druhy, které mají nejméně antinutrientů a bývají lidským organismem nejlépe snášeny (tzv. „ty lepší z lepších bezlepkových obilovin“. Patří sem v první řadě různé druhy bílé rýže (jasmínová, basmati, krátkozrnná italská „mléčná“, dlouhozrnná, carnaroli, sushi rýže…), které mají nejméně antinutrientů a jsou nejlépe stravitelné. Potom jsou možností také jednou za čas dobře připravené (namočené a uvařené) bezlepkové obiloviny typu quinoa, pohanka (lámanka) nebo vločky z nich.
Lidé opravdu zdraví, s opravdu dobrým trávením si mohou dovolit jednou za čas také pravý kváskový (žitný) chleba pouze z mouky, vody, kvasu, soli a max. koření; což je jediná výjimka v rámci „lepkových“ potravin. POkud o to tolik stojí… Klientům, kteří si obiloviny mohou s ohledem na zdraví dovolit, také poskytuji recept na velmi chutný bezlepkový chleba (dokonce nekynutý, nekvašený, jen s jedlou sodou), který jsem vyvíjela sama několik let nebo slané bezlepkové muffiny.

Ku prospěchu potravin s jednoduchými cukry (z pro-metabolických to je ovoce, pomerančový džus bez dužiny, med, některá zelenina, cukr/javorový sirup v přiměřeném množství…) může hovořit také jejich nižší glykemický index (GI). Obsahují totiž kombinaci glukózy a fruktózy, přičemž fruktóza má jedno z nejnižších čísel GI. Fruktóza má sama o sobě velmi malý efekt na zvyšování krevního cukru a inzulínu. Zvýšený inzulín je podmínkou pro ukládání tělesného tuku. Fruktóza tak může mít pozitivní vliv na zvýšení inzulínové citlivosti a metabolismus glukózy; je schopna vstoupit do buněk bez asistence inzulínu. Může být tedy vhodná pro diabetiky (v celém kontextu pro-metabolické stravy). Zvyšuje také produkci CO2 a buněčné energie.

Většina škrobnatých potravin má nezávisle na obsahu vlákniny GI větší – tj. obiloviny, pečivo, těstoviny, průmyslově zpracované potraviny atp. Obsahují totiž více glukózy a čím více glukózy, tím vyšší GI. Tím rychleji tedy přejdou do krve a zvýší hladinu cukru, která potom zase rychle klesne. Tyto škrobnaté potraviny dokonce vstupují do krevního oběhu rychleji než čistý bílý cukr! Nehledě na obsah antinutrientů v těchto potravinách zásadně narušujících zdraví. Přesto jsou mnoha výživovými „specialisty“ celozrnné obiloviny, těstoviny a pečivo propagovány zároveň s panikou ze zlé fruktózy nebo ještě zlejší sacharózy (běžný cukr).
Pozor, tím však nechci zavrhovat glukózu jako takovou, která může být ve vhodných potravinách pro nás více než dobrým palivem! Upozorňuji pouze na tento paradox „zdravé“ výživy. Navíc teorie o GI byla také již demystifikována, protože různí lidé reagují na potraviny odlišně nezávisle na hodnotě jejich GI a vstupují sem další faktory.

Připomínám ale, že jakékoli zdroje vhodných sacharidů (včetně ovoce) nejíme samotné, ale vždy také v kombinaci s vhodnými tuky a (ideálně) také bílkovinami kvůli stabilní hladině krevního cukru (fruktóza na ní sice velký vliv nemá, ale v žádné potravině se nevyskytuje sama, vždy je společně s glukózou nebo sacharózou).

Fruktóza byla v r. 2009 zavrhnuta a dr. Lustigem označena jako čistý jed, který způsobuje přibírání na váze, ztučnělá játra, zvýšenou chuť k jídlu a inzulínovou rezistenci. Pravdou je, že konzumace fruktózy v normálním množství (cca 10% z kalorického příjmu) má s tímto velmi málo společného a něco již bylo vysvětleno výše. Studie byla totiž prováděna na myších, které mají schopnost přeměnit cukr na tuk skrze de novo lipogenezi daleko snadněji než člověk a to z 50 %. U lidí to jsou pouhá 2 %. Navíc u těchto pokusů tvořila fruktóza až 60 % z celkového příjmu kalorií v myší stravě. Museli bychom vypít asi tak 5 litrů limonády, abychom dosáhli stejného efektu.
Pokud lidé tloustnou a jedí fruktózu z ovoce, tak to může být spíše z celkového nadbytku kalorií (a jiných faktorů jako je neefektivní metabolimus a nevhodně složená strava) než z fruktózy samotné.
Co se týče ztučnělých jater, tak příčinou bývá nedostatek cholinu a/nebo dalších mikronutrientů. Ovoce ve správném kontextu pro-metabolické stravy (kde je i dostatek vhodných bílkovin, tuků, vitamínů/minerálů) by nemělo být problémem. Pokud však již máte rozvinuté metabolické problémy, tak je vhodné ovoce zařazovat postupně, pomalu.

Platí také, že ovoce, hlízy a kořenová zelenina mají více vitamínů a minerálů než obiloviny. Například takový draslík je využíván na pomoc vstupu cukru do buněk, snižuje tak efekt inzulínu a výkyvy hladiny krevního cukru.

Navíc také čím více vhodných sacharidů jíme a tedy čím efektivnější/rychlejší metabolismus máme, tím se zvyšují potřeby našeho těla pro vitamíny/minerály. Proto si vybíráme zejména zdroje sacharidů (ovoce, hlízy), které jsou zároveň i nutričně bohaté.
Takto totiž vznikl mýtus o tom, že nás sacharidy „okrádají o živiny“ nebo že „vytahují živiny z těla“. Ne. Pokud čerpáme energii ze sacharidů a metabolismus je efektivní,  více spálíme a více živin využijeme, a proto má tělo vyšší nároky na příjem vitamínů a minerálů. Pokud však lidé nejedí sacharidy (a další makroživny) dlouhodobě z vhodných zdrojů bohatých na vitamíny, minerály a neobsahujících velké množství antinutrientů, tak vznikají deficity nebo zdravotní stavy, které zabraňují optimálnímu vstřebávání živin (byť jich je třeba v naší potravě dostatek).

Z mého, o něco ještě širšího pohledu, může mít však fruktóza svoje „ale“, jak vysvětlím níže.

Jak z toho ven se všemi klady a zápory?

* Můj „vylepšený“ přístup k vhodným sacharidům *
Nic však není co se týče obilovin, ovoce a obecně sacharidů tak přímočaře jasné, jak již víte z mých článků nebo řádků, které budou následovat.
Můj přístup je po mých osobních i profesních zkušenostech jakási kombinace výše zmíněného pohledu, mých zkušeností a všech témat, která utvářela postupně moje znalosti a zmiňovala jsem je již v odstavci o „sacharidové scéně“.

Vycházím z výše zmíněných přístupů k pro-metabolické stravě, ale upozorňuji více na problematiku laktózy (nemusí být dobře stravitelná, i pokud máme zdravý trávicí trakt), kaseinu A1 (jeho prozánětlivé působení, negativní vliv na střevo = leaky gut, imunitní reakce, rozvoj dalších obtíží; rozklad na kasomorfin = vliv na zdraví mozku) a důležitost mléka a mléčných výrobků z vhodných zdrojů.

Zohledňuji také z více úhlů pohledu naši současnou zdravotní situaci. Někdy nám aktuální kondice našeho trávicího systému nemusí umožnit sníst dostatek sacharidů pro naši potřebu z ovoce, z hlíz, škrobnaté zeleniny atd. Obzvlášť to nastává, pokud nemáme součástí jídelníčku také uvedenou laktózu (nejíme mléko, protože nám působí obtíže nebo neseženeme jeho vhodný zdroj) a nebo 100% ovocný-pomerančový džus (kvůli trávicím obtížím – viz ještě později v textu) jakožto další zdroje sacharidů.

Brambory, batáty, škrobnatá zelenina, ovoce jsou totiž větší na objem a nejsou tak koncentrované na sacharidy jako např. obiloviny (bílá rýže), takže jich musíme na množství sníst více, více „zaplácnou“ a mají více vlákniny, pokud jich pro svoje energetické potřeby potřebujeme sníst i na množství více.

Vláknina je propagovaná ve světě zdraví jako věc univerzálně dobrá – „čím více vlákniny, tím lépe“. Není tomu úplně tak. Množství vlákniny je záležitost velmi individuální a někteří lidé zvládnou větší příjem vlákniny, někteří menší. To se opět odvíjí od aktuální kondice střeva a trávicí kapacity. Vlákninu dělíme na rozpustnou a nerozpustnou.
Právě zmíněné platí především pro tu nerozpustnou – celulózu. Celulóza je polysacharid a tvoří buněčnou stěnu zejména zelených rostlin, a však nejen jich. I proto se v pro-metabolické stravě vyhýbáme pravidelné konzumaci většího množství zelené zeleniny, obzvlášť syrové – salátům, listové zelenině (kromě toho, že také obsahuje velké množství antinutrientů zásadně narušujících zdraví), většině ořechů a semen (antinutrienty a navíc také pro-zánětlivé PUFA tuky), celozrnným obilovinám (antinutrienty, lepek a lektiny, fosfor). Tedy tomu, čemu říkám paradox „zdravé“ výživy a zmiňovala jsem ho na začátku článku (více info např. v článku Jak škodí lepek?).
Na rozdíl od přežvýkavců celulózu člověk nedokáže strávit. Pokud máte zdravý trávicí trakt, tak rozumné množství celulózy a z vhodných, pro-metabolických zdrojů potravin zvládnete. Pomáhá zvětšovat objem stolice a urychlovat vyprazdňování. Nicméně u člověka, který nemá trávicí trakt v kondici (opravdu mnoho lidí), celulóza ve skutečnosti může zvyšovat toxickou zátěž, zánětlivost a dráždit už narušené střevo.

Pro nás příznivé bakterie v tlustém střevě totiž tvoří většinu stolice a při jejich nerovnováze nebo nedostatku (u narušeného střeva) dochází k zácpám – bez bakterií je stolice suchá, protože v ní udržují vodu.
Vláknina střevo nijak neléčí, nenapomáhá obnovit mikrobiom a přirozeně pravidelnou stolici. Může pomoci k  vyprazdňování, ale je to jen krátkodobá záplata, která zamaskuje problém. Po čase vede zvětšující se objem stolice k dráždění stěny střeva a případně přispěje k rozvoji dnes zcela běžného leaky gut, syndromu propustného střeva (pokud tam tedy ještě není). Díky němu pak dochází k zánětlivosti v těle, imunitním reakcím a také k nedostatečnému vstřebávání vitamínů/minerálů. Paradoxní je, že je na mnoha „ozdravných“ protokolech, ale i ve světě „zdravé“ výživy doporučovaná ve velkých množstvích zelená listová zelenina kvůli vitamínům/minerálů… Navíc obsahuje antinutrienty, které samotnému vstřebávání vitamínů zabraňují.

Nestravitelná vláknina je také potravou pro bakterie. Pokud máme pomalé vyprazdňování, bakterie mají hodně potravy, zůstávají ve střevě, dojde k jejich přemnožení a k bakteriální nerovnováze (pokud již není přítomna). Bakterie potom produkují toxiny, působí další škodu, dochází k nepříjemným symptomům. Více o bakteriální nerovnováze v tenkém (ale i tlustém) střevě se můžete dočíst v článku SIBO 1. díl a 2. díl.

Pokud potom pokračujeme v konzumaci velkých množství vlákniny bez řešení skutečné příčiny – léčení střeva, tak si zakládáme na rozvoj dalších (a nejen trávicích) obtíží. Z pohledu trávení to mohou být např. hemoroidy, IBS, SIBO, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba nebo také rakovina střeva.
Zdůrazňuji, že rozumné množství vlákniny ze skutečně vhodných, pro-metabolických zdrojů potravin může zdravému člověku pomoci s trávením a je prospěšné. Nicméně někomu s trávicími obtížemi, pomalým trávením a s neefektivním metabolismem pojídání většího množství vlákniny může jenom problém prohlubovat. A nemluvě o tom, pokud je to vláknina ze syrové (zejména zelené, listové) zeleniny, celozrnných obilovin, ořech a semen, které jsou naví bohaté i na antinutrienty.

Ovoce i některé druhy hlíz navíc obsahují už zmíněnou fruktózu, fruktany nebo polyoly, což jsou typy sacharidů spadajících stejně jako laktóza do FODMAP a mnohým ve větších množstvích nemusí úplně zlepšit už třeba neefektivní trávení. Vhodné je potom o to více volit snadněji stravitelné druhy ovoce, zralé, s větším obsahem glukózy vůči fruktóze, s menším množství vlákniny, některé druhy uvažené nebo oloupané nebo 100% ovocný džus bez dužiny. Někteří lidé zjistí, že i když mají zdravé trávení  a metabolismus, tak jimi přes to sedí určité druhy ovoce lépe než jiné (např. právě ty s menším obsahem fruktózy vůče glukóze, s méně vlákniny, bez slupek).
Pokud však máme výrazně kompromitované trávení a FODMAP (u ovoce tedy fruktózu, fruktany a polyoly) špatně snášíme, tak ani výběr těch zdánlivě „vhodnějších“ druhů ovoce nemusí stačit.

Pokud však tito lidé zároveň mají vyšší energetickou potřebu a nedokáží sníst dostatek sacharidů z ovoce, hlíz, škrobnaté zeleniny a mléka vhodného typu, tak mohou být bezradní. Pochopitelně není úplně nejlepší do sebe nasypat pouze cukr v prášku, dextrózu nebo se prolít medem (pokud jim tedy vůbec sedí). A tak se mohou velmi snadno vyskytnout v nežádoucím energetickém deficitu, nechtěně hubnout, hladovět, zpomalit metabolismus a dostat se do začarovaného kruhu. I velmi kalorická strava s velkým množstvím tuku nemusí v některých případech k udržení váhy/přibírání stačit, pokud tam není také dostatek sacharidů. Kdo však nezažil nebo s těmito lidmi nemá zkušenost, tak možná neuvěří…

Potom tedy mohou jako řešení přijít na řadu výše zmíněné bezlepkové obiloviny (ideální právě ony různé druhy bio bílé rýže), které obsahují méně vlákniny, neobsahují FODMAP sacharidy a navíc mají na objem/na váhu v menším množství více sacharidů. Schválně si vyhledejte, kolik gramů batátů nebo nějakého ovoce musíte sníst, abyste získali stejné množství sacharidů jako z bílé, např. jasmínové rýže, které stačí daleko menší množství. Stále ale platí, že pokud máte trávicí obtíže a s tím spojená onemocnění, tak byste jiné druhy bezlepkových obilovin (bio pohanka, quinoa a vločky z nich) měli jíst velmi omezeně, výjimečně nebo je prozatím vynechat, protože obsahují také o něco více vlákniny a antinutrienty. Jejich umírněné množství ale platí pro každého nezávisle na stavu trávení.

Tímto způsobem zvolíme jakýsi kombinovaný přístup. Jíme ty „více“ pro-metabolické sacharidy v množstvích, které nám sedí (a to se navíc postupně může upravovat, zlepšovat ruku v ruce se zlepšujícím se zdravím) a zároveň je vhodně doplníme i méně problematickými typy bezlepkových obilovin, kterými se ale také neládujeme několikrát denně. Což může být mimochodem, taková střední cesta pro mnohé z nás. Jsem přesvědčena totiž o tom, že i někteří, kteří mají skutečně optimální, fungující trávení i metabolismus, si s některými typy FODMAP sacharidů nemusejí rozumět (vyplývá to i ze samotné definice FODMAP, která platí pro trávicí trakt každého lidského jedince = FODMAP jsou hůře stravitelné, fermentující sacharidy).

Vždy tedy záleží na individuální současné zdravotní situaci, potřebách, cílech. Pořád se ovšem pohybujeme co nejvíce v mantinelech pro-metabolické stravy, ke které se se zlepšujícím se stavem stále více přibližujeme (tj. nedělá nám problém většina skutečně vhodných pro-metabolických potravin).

Pokud se bez obilovin obejdete úplně, pokryjete bez problému svoji potřebu z výše zmíněných „ještě více pro-metabolických“ zdrojů jako je ovoce, hlízy, kořenová zelenina, sladidla jako med, cukr, javorový sirup atd., tak je to naprosto v pořádku a směle do toho!

Nezapomeňte, že jakékoli sacharidy bychom měli vždy v jídle doplnit o vhodné tuky a ideálně také o vhodné bílkoviny.
Výčet vhodných zdrojů sacharidů (konkrétních potravin) naleznete na konci článku Strava včetně vhodných tuků, bílkovin i stručných tipů na vhodný způsob úpravy některých potravin. Pokryla jsem zde i téma pečení z bezlepkových či bezobilných mouk (domácí pečivo a sušenky) a téma potravin, které jdou tak trochu nad rámec „základních“ doporučených potravin, ale přesto mohou být v některých specifických situacích ze specifických důvodů vhodné a přímo potřebné (ti, co rádi dělí stravu do různých kategorií, nechť si je nazvou jako třeba „přátelštější junk-food“, který ale vlastně není ani pravým junk-foodem…).

Bio potraviny – opravdu se tak vyplatí?

Jak živočišné zdroje (vhodné bílkoviny a tuky), tak rostlinné druhy potravin (vhodné sacharidy a tuky) je záhodno kupovat v bio kvalitě. U živočišných tzv. „přes to vlak nejede“. Chceme vždy bio/z ekologického zemědělství nebo z malých (prověřených!) farem, kde jsou zvířata chovaná důstojně, pasou se venku, bez antibiotik, hormonů a nejlépe se na farmě nepoužívá konvenční zemědělská chemie. Je zde hned několik zásadních důvodů a z mého pohledu to ve stravě patří k těm nejdůležitějším faktorům s ohledem na zdraví (ale i životní prostředí, etiku a budoucí možnost vůbec tady na planetě žít). Mělo by to být naší prioritou, co se stravy týče. Více v článku „Je maso zdravé?“, kde všechny aspekty, včetně finančních a vč. priorit, probírám podrobněji.

Také rostlinné potraviny (nejčastěji tedy zdroje sacharidů a některé tuky jako je kokosový a avokádový olej, makadamové ořechy) je ale vhodné kupovat co nejvíce v bio kvalitě/z ekologického zemědělství nebo si pěstovat bez agresivní chemie na vlastní zahrádce. Tedy v takové kvalitě, jaká je normální! Ekologické zemědělství není žádná „zelená úchylka“ od posedlých biožen, ale ta skutečná norma – tak jako by to být mělo. Urychlené postupy se syntetickou chemií, kvantita na úkor kvality a výrobky pod cenou normální nejsou (ač je většina vnímá jako to „pravé“ normální).

Konvenční zemědělské ošetřování plodin pesticidy (např. glyfosát – Roundup) patří taktéž k jednomu z fyzických stresorů z vnějšího prostředí, které ovlivňují to, zda budeme mít zdravotní obtíže či nikoli. Jsme jim vystaveni sice v malých dávkách, ale většinou z mnoha stran, denně a dlouhodoběproto jsou tak nebezpečné, v těle se postupně ukládají a jejich množství i vliv se sčítá!
Konkrétní vliv na zdraví, téma priorit a finanční stránku věci a více k tématu najdete v článku Strava.

Kam dál pro informace (nejen) o stravě:

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*