SIBO 2. díl – léčba, strava, prevence

Následující řádky navazují na 1. díl článku o SIBO ,sibo tedy o prorůstání bakterií (nebo mikroorganismů archae) do tenkého střeva, jejich přemnožení zde a vzniklé bakteriální nerovnováze. Vysvětlili jsme si podstatu problému, symptomy a možné příčiny. Článek upozornil i na to, proč byste o SIBO měli vůbec vědět – obzvlášť pokud se potýkáte s trávicími (GIT) obtížemi, proč může stát za vaším chátrajícím zdravím (a s jakými – později nejen trávicími – problémy může souviset) i proč vás na to lékař pravděpodobně neupozornil nebo to  komplexně a úspěšně neřešil. Bylo poukázáno také na další zdravotní souvislosti, a tak z článku načerpáte i mnoho důležitých informací nejen o zdraví GIT (např. jak s rozvojem mnoha obtíží souvisí neefektivní metabolismus a co za tím stojí).
Doporučuji tedy začít nejdříve tímto 1. dílem článku.
Ve 2. díle se podíváme na možnosti léčebného protokolu, vhodné stravy, prevence i na vliv naší psychiky.

Typy SIBO a testování

Jednotlivé typy SIBO byly již krátce zmíněny v 1. díle. Z hlediska typologie se rozlišuje SIBO s dominancí methanu (nově přejmenováno na IMO – viz 1. díl článku), kdy bakerie nebo mikroorganismy rodu archaea produkují methan a převažuje spíše zácpa a velká plynatost. Dále je zde SIBO s převahou hydrogenu, kdy bakterie produkují hydrogen (vodík) a typické jsou spíše průjmy, zapáchající plyny. Možná je i kombinace obou. Existuje ještě třetí typ hydrogen sulfid (bakterie produkují sirovodík/sulfan), který bývá trochu specifičtější a ani speciální dechové SIBO testy ho nemohou určit. Pokud se někdo nechá otestovat, trpí symptomy SIBO a přitom mu nevyjde hyrogen ani methan, tak je možné, že se jedná právě o hydrogen sulfid. Může se projevovat sklonem k průjmům i zácpě, krkáním a říháním, ale velmi typicky bývá doprovázen nadýmáním s plyny zapáchajícími po shnilých vejcích nebo zkažené brokolici po snězení jídla bohatého na síru a sírany (Kdo jím trpí, je citlivý na potraviny obsahující síru a její sloučeniny; bakterie se jimi živí a potom produkují zmíněný plyn). V optimálním množství jsou sloučeniny síry (ať již z potravy nebo produkované v našem těle) prospěšné, v nadbytku však hydogen sulfid (sirovodík) škodí.

Symptomů však může být u každého z typů více (některé byly zmíněné i v 1. dílu; může zde být mimo trávicí obtíže také únava, „mozková mlha“, deprese, vyrážky, akné…), každý z nás navíc může reagovat jinak s trochu jinými projevy. Toto je jen stručný přehled a pro účel jakéhosi rozdělení. Z mého pohledu však není potřeba nijak příliš kategorizovat, rozškatulkovávat a nálepkovat víc, než je nutné – o tom, že máme problém víme, a tak jako tak ho musíme nějak funkčně řešit (pokud tedy usilujeme o zlepšení 🙂 ).

Jak to zjistit a je to vůbec podstatné? Nejspolehlivější testovací metodou prováděnou v zahraničí je laktulózový test z dechu, který odhalí, zda se jedná o SIBO a jaký plyn převažuje. V ČR se bohužel tyto testy běžně neprovádí už ze samotné podstaty toho, že většina konvenčních lékařů o SIBO nikdy neslyšela či ho neuznává (viz 1. díl), protože o něm často nic neví a ani vlastně vědět nechce 🙂 (podobně jako např. u leaky gut, syndrom propustného střeva). Jedno pracoviště v ČR provádí glokózový test z dechu.
Typ SIBO můžete odhadnout podle svých symptomů, výhodou testů ale je zřejmě potvrzení, že jde o SIBO a pak také přesná hladina methanu/hydrogenu – po léčbě lze totiž udělat opětovné testování a v číslech je tedy přesně vidět, zda došlo k zlepšení. Podle určení typu SIBO se také může lépe zacílit léčebný protokol – některé bakterie reagují na některé prostředky odlišně.
Z mého pohledu však testy nutností nejsou a díky jejich malé dostupnosti u nás se bez nich budete muset stejně možná obejít.
Stejně jako u jakýchkoli jiných testů/vyšetření týkajících se zdraví je sice hezké, že dostanete nějaká čísla nebo hodnoty na papíru – jenže to, zda máte nějaký problém víte podle symptomů a podle toho, že vás obtíže nějak omezují v kvalitním a šťastném životě i bez testů. Je zde také vždy otázka, jak moc dobře testy zobrazují realitu, tedy jak se obtíže projevují v reálném životě, podle jakých měřítek je nastaveno, co je „normou“ a co už ne atd….(velmi doporučuji si více k testování obecně přečíst v jednom z odstavců v článku o vitamínu D). A především vyvstává stejně vždy otázka, jak s diagnózou naložit, když víte, že ji máte. To je podstatné. Ať s testy nebo bez testů, stejně musíte problém nějakým (funčkním ) způsobem řešit, jak jsem již zmínila výše.

Léčebný protokol (mimo stravu)

K léčbě SIBO patří vždy výběr určitých medikamentů pro eliminaci nežádoucích bakterií, vhodná strava zmírňující dočasně symptomy a následná preventivní opatření (včetně dlouhodobé, zdraví prospěšné, pro-metabolické stravy a životního stylu).
Ihned na úvod je podstatné zmínit, že strava ve smyslu zaujmutí nějakého specifického stravovacího postupu nebo i obecně vhodná, pro-metabolická strava (jak se o ní bavíme zde na stránkách a v příspěvcích na FB) sama o sobě nestačí. Člověk tak totiž doslova vyhladoví dříve sebe než přemnožené bakterie/archaea, na které je potřeba zacílit konkrétními antibakteriálními látkami. Strava je nicméně důležitým prostředkem pro úlevu od nepříjemných symptomů a rovněž se může podílet na redukci bakterií (pokud dodržujeme – alespoň dočasně a dle své individuality – např. low-FODMAP stravu v kombinaci s obecnou, vhodnou pro-metabolickou stravou).

V podstatě existují tři cesty léčebného protokolu: První je léčba antibiotiky (syntetickými) v kombinaci s vhodnou stravou. Pozor, jedná se ale o specifický druh antibiotik, působícími pouze na úrovni tenkého střeva (ne jinde v systému jako ostatní atb) a ve specifickém množství, podávanými 14 dní; strava (např. individuálně nastavené low-FODMAP) se potom udržuje ještě nějakou dobu nebo i preventivně a podle konkrétního vývoje situace. Nejsem příliš velkým zastáncem atb (i těchto konkrétních pro SIBO), protože v nich také vidím určitá úskalí. Lidem proto většinou doporučuji a v praxi se svými klienty  využívám přístup druhý.

medicineDruhým přístupem je léčba silnými přírodními antimikrobiálními látkami, (bylinami a přírodními látkami v jejich účinné formě a kvalitním přípravku), opět pochopitelně v kombinaci s vhodnou stravou. Jedná se o užívání zvolené kombinace dvou nebo tří antimikrobiálních látek po dobu 4 – 6 týdnů, přičemž některé z těchto látek/kombinací mohou být vhodnější pro hydrogen a některé zacílí lépe na methan. Na zahraničním trhu existují také zhruba čtyři účinné formule, které kombinují více bylin v jednom přípravku. To může mít však pro mnohé lidi i své nevýhody a astěji tedy doporučuji zvolit kombinaci ze 2 jednotlivých látek.
Herbální léčba není vůbec té “klasické” antibiotické podřadná, právě naopak, někdy může být i silnější a účinější. Někdy se také mohou objevit „vedlejší efekty“ natolik silné, že pro jedince může být vhodnější přestat, pokud je vnímá jako nesnesitelné, dát si na velmi krátký čas pauzu, po které se postupně vrátí nebo později ještě zvolí jinou kombinaci látek. (Těmto „vedlejším efektům“ se říká tzv. die-off efekt – dočasné zhoršení stavu v důsledku redukce bakterií, kterým se to samozřejmě nelíbí 🙂 , a z důvodu detoxikace organismu a nových, ozdravných procesů v těle; je to ale součást léčby).
O přírodních antimikrobiálních látkách a jejich účincích na patogeny (některé mají nejenom antibakteriální účinky, ale také např. antivirotické a protikvasinkové) se zmiňuji také v článku Viry, bakterie, patogeny – co s tím? nejenom  obecně, ale i v souvislosti s GIT obtížemi.

Třetím přístupem je elementární dieta, tekutá výživa užívaná jakožto jediný zdroj potravy po 14 dní (a bez prostředků zmíněných v přechozích 2 přístupech). Smyslem je odlehčit střevům, protože obsažené živiny se v jednoduché, naštěpené formě rychle vstřebávají a dochází k redukci bakerií, protože tím pádem nemají ve střevě téměř žádnou potravu. Tato výživa obsahuje sice jako zdroj energie hojně cukrů, nicméně nejčastěji ve formě monosacharidů (glukózy), které se okamžitě vstřebávají a neleží ve střevě jako potrava pro bakerie. Možnou nevýhodou je psychická náročnost (14 dní jen tekuté jídlo…a s jednou příchutí) a možný nárůst kvasinek kvůli obsaženým jednoduchým cukrům – typicky se tak zařazují k léčbě ještě antimykotika. V zahraničí jsou na trhu zhruba tři specifické produkty tekuté výživy, které se doporučují – mají poměrně “čisté” složení bez alergenních/intolerantních složek (kasein, laktóza, sója atd.), stabilizátorů a emulgátorů i lepší poměr živin narozdíl například od Nutridrinků, Fresubinů, Ensureů, Prosureů a podobných “výživ”, které jsou k dostání u nás.
Pro léčbu GIT obtíží osobně považuji tyto typy produktů nejenom za absolutně nevhodné, ale za zdravotně závadné, jelikož problém mohou přiživit a způsobit i další vrstvící se komplikace (obsažené vysoce alergenní složky, živiny z nevhodných zdrojů). Mimochodem, naši lékaři, nemocnice a ústavy je běžně předepisují a doporučují při celé škále zdravotních problémů jakožto doplněk výživy nebo i jedinou výživu při různých GIT obtížích, pooperačních stavech, nechutenství, podvýživě nebo podváze a paradoxně pacientům, kteří si právě toto mohou ještě vzhledem ke svému sníženému zdraví nejméně dovolit! Je to takové vyhánění čerta ďáblem (tedy „řešení“ nějakého problému ještě něčím horším). O těmchto „výživách“ jsem již psala také v článku Stres v odstavci „Příklad z praxe“. Nemalou roli v tomto hrají samozřejmě také  farmaceutické firmy, které mají svoje páky a smlouvy s nemocnicemi (stejně jako u jiných léků a přípravků). Ale to už jsme u promyšleného systémového obchodu se zdravím obecně…
Lze si dle návodů jedné americké specialistky připravit elementární výživu i vlastní, což však může být z praktického pohledu pro někoho ale náročné. Elementární výživa také není doporučována příliš lidem, kteří si nemohou dovolit ani trochu zhubnout (zejména pokud mají již podváhu), protože může být obtížné títmo způsobem ujíst/upít dostatečný energetický příjem pro udržování – a už vůbec energetický nadbytek potřebný pro přibírání.

Strava

Vhodná strava je jako součást léčebného postupu (pokud není tedy zvolena elementární dieta) a následné prevenci i celkovému udržení zdraví pochopitelně důležitá. O zásadním vlivu stravy na zdraví se bavíme koneckonců neustále napříč skoro všemi články na webech i na FB EliYoga. SIBO je, jak už teď z 1. dílu víme, spojené s malabsorbcí sacharidů, kterými se bakterie živí a dále ve střevě množí. Jakékoli zdroje sacharidů potom bohužel mohou přispívat k problému a prohlubovat ho než dojde k upravení bateriální nerovnováhy a zlepšení zdraví GIT.

Na základě této logiky se typy vhodných diet při SIBO zaměřují na redukci sacharidů a liší se v tom, jaké zdroje sacharidů redukují nebo eliminují. Je to velice individuální téma, roli zde hraje např. i pro každého individuální množství konkrétních potravin, každý může reagovat a mít symptomy z něčeho odlišného, tolerovat jednu potravinu bez jakýchkoli symptomů a jinou, ač třeba podobnou, ne.

Mezi typy diet vhodných při IBS a SIBO (slovo dieta používám v anglickém slova smyslu = způsob stravování, neznamená tedy redukční dietu na hubnutí) patří na prvním místě low-FODMAP dieta, kombinace SCD (special carbohydrate diet) + low-FODMAP, která je ještě striktnější, doporučovaná např. specialistkou Dr. Allison Siebecker a taktéž existuje její uchopení rozdělené do fází v podobě tzv. Bi-phasic diet, které vyvinula Dr. Nirala Jacobi.
Obdobou SCD je GAPS dieta, která je téměř totožná, ale klade velký důraz na dlouze vařené vývary z kostí a chrupavek, želatinu apod., které mohou být velmi léčivé pro střevo, mohou zde však být jistá konkrétní úskalí v případě SIBO (z chrupavek, kostí a pojiv obzvlášť u kuřat se uvolňují cukry glukosaminoglykany, které jsou zdrojem potravy pro bakerie) nebo v případě zvýšené citlivosti na histamin, která se nezřídka u GIT obtíží vyskytuje současně (nicméně dočasně, pokud zaujmeme vhodné způsoby pro zlepšení GIT zdraví, tak se i tolerance histaminu zákonitě zlepšuje a upraví). SCD a GAPS samy o sobě u SIBO většinou nestačí, protože neredukují FODMAP sacharidy, které jsou u SIBO problematické především. Některým lidem vyhovuje také Fast Tract Diet, která rozlišuje sacharidy podle jejich potence ve střevě fermentovat, nebo paleo strava v kombinaci s low-FODMAP.
Jak jsem již zmínila, výběr diety je vysoce individuální a je otázkou zkoušení a “ušití na míru” podle konkrétního stavu. Po letech osobních i profesních zkušeností a studia výživy a zdraví se však již v  současné době k přesnému následování ani jedné z těchto variant diet (kromě low-FODMAP) již většinou nepřikláním – viz dále v článku.

Vláknina, celozrnné a prebiotické potraviny, povážované obecně za “zdravou výživu”,obiloviny jsou při IBS a SIBO značně problematické, hůře stravitelné, potravou pro bakterie. Přiliš mnoho vlákniny může, možná teď pro někoho překvapivě, přispívat k zácpě a jiným GIT obtížím, ideální množství vlákniny se pro každého z nás liší. Obdobně nemusí být obzlvášť při bakteriální nerovnováze ve střevech a GIT obtížích tolerovaná probiotika a fermentované potraviny (někomu ovšem pomáhají; někdo je citlivý na ně nejen kvůli trávení, ale i kvůli histaminu; velkou roli hraje ale také množství a typ potraviny). O tom si můžete přečíst více v samostatném článkuk Probiotika. Větší množství (nebo pravidlená konzumace) syrové zeleniny a luštěniny či celozrnné obiloviny obsahují navíc také množství nestravitelné vlákniny a hlavně lektinů a jiných antinutrientů, které jsou ve větších množstvích problematické pro každého lidského jedince.
Více si k tématu antinutrienty/lektiny a nebo o paradoxech tzv. „zdravé výživy“ doporučuji přečíst v článku Jak škodí lepek?

I samotní propagátoři výše zmíněných dietních protokolů ovšem nezastávají zůstat na velmi omezeném výběru potravin (nebo přesně dle konkrétního protokolu) na doživotí. Po určité době (po zaujmutí léčebného protokolu a zlepšení obtíží) je doporučováno postupně zkoušet zařazovat další potraviny, sledovat reakce na ně, rozšiřovat jídelníček a zbytečně se tak nevyhýbat něčemu, co nám třeba už nemusí způsobovat obtíže a přitom má vysokou výživovou hodnotu. Například otestovat, které z FODMAP sacharidů jsou problematické nejvíc a v jakém množství apod., přidat ty, které nevadí… Mnoho lidí mající IBS, SIBO nebo jiné GIT obtíže nechce ztrácet váhu a to se často  u low-carb diet a při velké redukci sacharidů děje (některým nicméně ztráta váhy naopak nevadí). I na zmíněných protokolech se  tedy těmto lidem doporučuje najít bezpečné zdroje sacharidů pro naše podmínky, nedržet se low-carb a samozřejmě přidat také na tucích z kvalitních zdrojů.

Doplnění: Z dlouhodobého hlediska může velice omezený jídelníček co do počtu/druhů potravin přinést riziko deficitu živin a navíc, paradoxně, rozvinout ještě více senzitivit a potravinových intolerancí – na ty samé potraviny (i když v danou chvíli pro nás bezproblematické), které jíme dlouho pořád dokola, může postupně tělo začít reagovat a odmítat je, takže se dostaneme do bludného kruhu, kdy nám potom vadí prakticky všechno, co sníme. Lidé se potom takto někdy dopracují třeba jen na 5 potravin, u kterých mají pocit, že je mohou sníst bez následků.

Nejen z těchto důvodů se však po letech osobních i profesních zkušeností a studia výživy a zdraví již v  současné době k přesnému následování ani jedné z těchto variant diet pro léčbu SIBO/léčbu střev/AIP onemocnění nebo také k obecné low-carb stravě  již  nepřikláním. A to nejenom při léčbě SIBO a proto, že tyto protokoly nezohledňují ony záležitosti, které jsme si již zmínili a které lidem se SIBO mohou přitom vadit.
Tyto pohledy na výživu mnohdy nezohledňují některé další důležité faktory, díky kterým se potom mnoho lidí na těchto protokolech nezlepšuje a někdy paradoxně zhoršuje. Mnohdy potom na sacharidech (nebo jiných makroživinách a jejich zdrojích) ubírají a v omezeních přidávají, stravovací protokol zpřísňují a snaží se ho dělat ještě „zdravěji“, ale je jim stále hůře nebo mnohdy nevidí kýžené zlepšení.

Tyto protokoly (zejména GAPS, SCD, AIP) přistupují k léčbě problémů tzv. „zespoda“ od jednotlivin (zacílení např. na střevní zdraví), ale nedívají se už na větší obrázek a více „z vrchu“. Na toto jsem již poukázala v 1. díle článku v odstavci „Příčina nad příčinami?“. Tím pohledem z vrchu je pohled na jednu z možných velkých příčin (nejen) špatného trávicího zdraví (já ji nazývám „nadpříčinou“) a to je neefektivní/utlumený metabolismus, jak již bylo vysvětleno v 1. díle. Kromě pár dalších konkrétních úskalí obsahují zmíněné protokoly mnoho potravin a v jejich množství, které úplně pro-metabolicky nemusí působit (a mnohdy i nepůsobí vhodně na střevo!) a naopak vynechávají ty, které by mohly být velmi příznivé. Týká se to zejména výběru vhodných druhů sacharidů a jejich množství/zastoupení ve stravě. Ale nejenom sacharidů – našly bychom zde další možná problematická doporučení co se týče také dalších makroživin a jejich zdrojů, dalších aspektů (např. v rámci doporučení suplementace potravinových doplňků/látek) a nebo i nedostatečný důraz na jiné aspekty životního stylu než je strava – teď a tady však řešíme stravu ve vztahu k těmto protokolům.

FODMAP: snadno fermentující a obtížněji stravitelné typy sacharidů (na low-FODMAP dietě se omezují dle individuálního případu)

Pojďme to zakončit 🙂 Při léčbě SIBO se tedy klaním k skutečně prospěšné, protizánětlivé a pro-metabolické stravě, kterou doporučuji obecně všem (a následně po léčbě SIBO i jako prevenci a celoživotní záležitost), akorát u SIBO ještě navíc se zaujmutím individuálně nastavené low-FODMAP stravy.
Tzn. se zohledněním sacharidů bohatých na FODMAP a jejich (třeba zatím jen dočasným) vyřazení pro úlevu od symptomů. Což se může také jedinec od jedince trochu lišit, protože někteří mohou být citliví jen na určitý typ FODMAP (a ne na všechny), množství v jídle navíc také rozhoduje, stejně jako s čím dalším FODMAP sacharid kombinujeme nebo se liší tolerance i konkrétního typu potraviny FODMAP obsahující. Tudíž je dobré se řídit podle oficiální FODMAP aplikace (obzvlášť, pokud o obsahu FODMAP v jednotlivých potravinách zpočátku nic netušíte), kterou lze stáhnout i do telefonu, ale vaše vlastní praxe pro vaše nejlepší dobro se může potom trochu lišit. Je dobré z počátku vypozorovat, jak na vás ona potravina působí a zda to sedí s obsahem FODMAP.
Tolerance se navíc může postupně upravovat, měnit, zlepšovat ruku v ruce se zlepšujícím se zdravím GIT/efektivnějším metabolismem – to platí i u jiných (třeba jen dočasných) intolerancí jinak však skutečně prospěšných potravin. „Skutečně prospěšnými“ myslím to, že toleranci na průmyslovou sušenku s konzervanty, alkohol, rohlík atd. si testovat a přát nemusíte, ty zde nejsou pro nikoho lidského druhu 🙂 , respektive takovou „intoleranci“ na ně má z jejich samotné podstaty každý.
(O FODMAP jsem kdysi napsala samostatný článek Záludné FODMAP pro kolegu Adama z Performance training/lifestyle, informace v něm jsou stále platné a můžete je tedy přiřadit k těm z tohoto textu).

Pokud jsou přítomny symptomy naznačující hydrogen sulfid SIBO, tak spíše než z low-FODMAP vytěží lidé více z “low sulfur diet”, tedy stravy s dočasným omezením až vyřazením potravin bohatých na síru. Pomůže to ulevit na přechodnou dobu od symptomů a napomůže metabolismu síry (který je při hydrogen sulfid SIBO neoptimální/snížený) a detoxikaci. A to opět v kontextu obecné pro-metabolické stravy.

Jak potom vypadá ona pro-metabolická, skutečně vhodná, zdraví prospěšná strava (ke které v případě SIBO přiřadíme ještě tedy low-FODMAP nebo low sulfur)? Vše a v souvislostech pochopíte z článku Strava podporující zdravý metabolismus a v jeho pokračování Sacharidy jako výhodný zdroj energie., kde se dozvíte také více informací konkrétně k sacharidům.
Stravě se věnuji však i v ostatních článcích na užší témata, na svém FB v albu Colourful&Caring Cooking (skutečně vhodná výživa) a samozřejmě na všechny výše zmíněné problémy hledáme s klienty řešení při individuálních konzultacích a aplikujeme je na jejich konkrétní situaci.

Prevence

SIBO je známé, že se může bohužel často vracet a někdy jedno kolo léčby nestačí. Proces s léčebným protokolem – látkami, které eliminují bakterie/archaea – popřípadě jejich vystřídání za jiné, se musí opakovat (objektivně, v číslech to mohou ukázat právě ony již zmíněné testy z dechu).
Odhaduje se, že dvě třetiny případů je chronických a člověk se musí prostě s určitým střevním diskomfortem smířit…nebo alespoň na nějakou dobu. Neznamená to však, že stav nelze zlepšovat už od samého počátku a často zbytečně trpět! Pro zmírnění symptomů a následnou prevenci je důležitá právě vhodná strava viz výše, vyhýbání se těm zdrojům sacharidů, o kterých víme, že nám dobře nedělají (třeba na přechodnou dobu), fermentují a špatně je trávíme, nebo samozřejmě vyřazení potravin, na které máme intoleranci nebo alergii –  což se však může postupně měnit, jak již bylo zmíněno.

Z mého pohledu (a teď to říkám bez jakékoli nadutosti nebo nadřazenosti) mnoho odborníků (sic!) funkční medicíny vidí SIBO jako chronické a vracející se, protože jednoduše nezaujali skutečně komplexní postoj k jeho léčbě a ke zdraví. Mnohdy jim „ujíždí“ některé aspekty v oblasti stravy, v oblati léčebného protokolu, v oblasti životního stylu mimo stravu (např. psychický/emoční stres, práce s myslí, cirkadiánní rytmy) či jejich vzájemné sladění, nakombinování. Velmi komplexní postoj ke zdraví a řešení obtíží jsem myslím po letech zkoumání, hledání, studia, spojování všech možných i nemožných zdrojů informací i vlastní zkušenosti dokázala sestavit – a nejen pro SIBO.

Konkrétně u SIBO je důležité  podpořit MMC (viz 1. díl článku), aby efektivně fungoval a po léčebném protokolu může být vhodné užívat po nějakou dobu tzv. prokinetika těsně před spaním, což jsou buď syntetické léky (stejně jako u antibiotik specificky užívané; stejně jako u atb je ale osobně nedoporučuji) nebo přírodní bylinné extrakty, které tyto “čistící vlny” v tenkém střevě stimulují.
MMC se pravidelně objevuje zhruba v 90 minutových úsecích, kdy tělo nepřijímá kalorie, tudíž strava desetkrát denně a neustálé uždibování je za těchto podmínek spíše nevhodné. Stejně jako jsem již zmiňovala v článku Strava, tak frekvence jídel za den je velmi individuální záležitost a vždy záleží na stavu našeho metabolismu a konkrétních obtížích. U SIBO však vidím jako takový průměr 3-4 jídla denně s aspoň 4-5 hodinovými rozestupy. V některých individuálních případech si to však lidé nemohou z různých vážných důvodů dovolit a vždy je potřeba zvážit priority. Mezi večeří a snídaní by mělo být ideálně alespoň 12 hodin (trávení si odpočine, MMC může pracovat a “čistit” nejdéle během noci – proto se zařazují prokinetika před spaním).

Fungující MMC ovšem neznamená automaticky prevenci zácpy – ta je mnohdy zácpaotázkou tlustého střeva, na které je potřeba nezapomínat a pozornost věnovat pravidelnému vyprazdňování, které je pro zdraví absolutní nutností (pravidelné = každý den). Existují suplementy na přírodní bázi, které dokáží vyprazdňování podpořit a nepůsobí pro střevo dráždivě nebo návykově (což se děje např. u různých projímadel, častých klystýrů apod.). I to je však jen dočasná berlička a podpora (např. při zahájení léčby SIBO); se skutečně vhodnou stravou a životním stylem by se nám vyprazdňování mělo přirozeně upravit. Nejen vyprazdňování se navíc s tímto upraví.

Obecně se vyskytuje tendence zaměřit se jen na vybití bakterií nebo jen na SIBO. Důležité je ale zkusit nalézt příčinu SIBO a GIT obtíží (což je mnohdy utlumený metabolismus z důvodů, které byly v 1. díle článku), věnovat se i nadále prevenci a obnově zdraví střeva (leaky gut – propustné střevo je téměř vždy přítomné současně) a efektivního metabolismu pomocí vhodné stravy, životního stylu (včetně psychického, duchovního rozvoje, cirkadiánních rytmů atd.) a v případě leaky gut i větší koncentrace určitých specifičtějších hojivých potravin nebo přírodních podpůrných prostředků.
A jak již bylo zmíněno, podstatné je věnovat se zdraví v jeho komplexitě, protože ani tenké střevo není pouze jakási samostatná, oddělená součástka v našem těle, ale pracuje v celém kontextu dalších orgánů a jejich soustav. Bakterie nemusejí být jediným přemnoženým patogenem v našem střevě (nebo jinde), dalšími hráči mohou být např. kvasinky, nicméně z logiky věci může SIBO souviset ještě s dalšími obtížemi mimo GIT, které se na sebe různě nabalují a ovlivňují.

Stále však platí logická věc: pro prevenci opětovného výskytu jakékoli nemoci je nejlepší najít její příčinu – spouštěč a odstranit nebo zmírnit veškeré fyzické i psychické stresory, které ho spouštějí a zdraví tak podrývají.

Vliv psychiky, stresu a životního stylu

Poslední větou jsme se postupně dostali k širokému tématu „stres“. Stres máme jak fyzický, tak psychický/emoční. Znamená to, že stresovou reakci v těle spouští jak fyzické, tak i psychické stresory. Ty se vzájemně zákonitě ovlivňují, není to žádná magie, ale čisté biochemické procesy v těle (vliv efektivního metabolismu na hormony a neurotransmitery, vzájemné propojení na ose střevo-mozek atd.).
Když je stresorů příliš nebo působí dlouhodobě, náš organismus se s nimi již nedokáže vyrovnat a v důsledku chronicky zvýšené hladiny stresových hormonů vzniká nemoc. Dochází k utlumení metabolismus, přechodu do úsporného režimu, organismus se soustředí jen na holé přežití a je v obranném stavu „fight or flight“, „boj nebo útěk“. Není prostor pro jiné „nadbytečné“ funkce v těle (vznikne problém/nemoc) a potom pro následné uzdravování.
Pro úspěšné, funkční, dlouhodobé řešení obtíží a jejich předcházení (!) musíme vhodnými způsoby podchytit a eliminovat stresory jak fyzické tak psychické, protože vše spolu zákonitě souvisí a jde ruku v ruce. Tomuto procesu jsem se důkladně věnovala v článku Stres a jeho vliv na zdraví (povinná četba 🙂 ), kde naleznete i kompletní seznam stresorů, a také již něco znáte z tohoto článku, z jeho 1. dílu či z jiných mých textů.

Konkrétně k SIBO a trávení: Mnoho lidí zapomíná, že na správném trávení se podílejí i cirkadiánní rytmy a kvalitní spánek; důležitý je i klidný způsob stolování, důkladné žvýkání potravy (zmíněno taktéž v 1. díle) a jídlo v klidu bez spěchu, bez bouřlivého prožívání emocí (jakýchkoli).

vagus nerveKdyž jsem teď u psychických stresorů – jak dlouhodobý, tak i momentální emoční stres blokuje správné trávení, vyprazdňování i produkci kyseliny chlorovodíkové a trávicích enzymů; tělo v sympatickém režimu “bojuj nebo uteč” pozastavuje veškeré pro tu chvíli zbytečné funkce (v tomto případě správné trávení), soustředí se pouze na krizi, metabolismus se utlumuje. Bloudivý nerv, “vagus nerve”, který se větví z mozku do různých částí těla, má zodpovědnost za řízení mnoha funkcí v těle – a trávení především (od sekrece trávicích enzymů, žluči až po peristaltiku a motilitu), potřebuje pro svoji práci režim parasympatický („rest and digest“), tedy klidový.
Mimochodem, osa mozek-střevo funguje ale i zpětně – leaky gut, zánět a nemocné střevo vysílají odpovídající chemické signály mozku; vznikají tak psychické poruchy, úzkosti, sklíčení až deprese apod. Proto opakuji: potřebujeme podchytit jak psychické, tak fyzické stresory.

Některé ze způsobů, jak nabýt klidu co se týče psychického stresu, navrhuji např. v článku Stres a jeho vliv na zdraví. Tomu, jak podchytit stresory fyzické, se věnuji napříč svými dalšími články (nejen) o stravě. Doporučený seznam článků naleznete zde na webech na stránce Colourful&Caring Cooking. Doplňují je také příspěvky na FB přehledně seřazené ve fotoalbu Colourful&Caring Cooking (skutečně vhodná výživa)
a ve fotoalbu Zdraví a životní styl (také mimo výživu).

Share

1 komentář u “SIBO 2. díl – léčba, strava, prevence

  1. Dobrý den, Vaše články jsou výborné a díky za ně. Člověku najednou víc dochází co a jak se v jeho těle děje a proč. V článku zmiňujete tekutou výživu bez kaseinu, laktózy a sóji. Můžete prosím upřesnit o které konkrétně se jedná? Nějaké produkty jsem našel, ale rád bych něco ověřeného. Díky moc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*