Život s vysokou inteligencí – jste nenormální, hloupí nebo nadaní?

První část článku vychází z knihy, která mě kdysi (jako jedna z mnoha 🙂 ) v tu správnou chvíli zaujala a může poskytnout podněty k práci se svojí myslí. V druhé části potom naleznete připomenutí mého pohledu na psychické i fyzické zdraví a jak je důležité podchytit nejen faktory psychické, ale (možná právě na prvním místě) faktory fyzické. Zákonitě totiž naši psychiku ovlivňují.

Připadali jste si nebo připadáte třeba už od dětství „jiní“ až v mnoha ohledech „nenormální“?
Zatímco ostatní kolem vás byli ti normální (protože to byla většina, s kterou jste se potkali)?
Činilo vás to nešťastnými, chtěli jste se přizpůsobit, zapadnout, ale cítili jste, že to prostě není „ono“, že vám zapadnout nejde – že vás mnozí nechápou a vy zase nechápete jejich pohled, ať už se to týkalo nějaké situace, chování, porozumění nebo vnímání světa obecně?
Dostali jste se kvůli tomu do nepříjemných konfliktů s okolím i se sebou samými?
Nebo to dokonce mělo na váš život v horším případě dramatické dopady a zásadní vliv (ve vztazích, rodině, škole, práco, zdraví…)?

Určité unikátnější a vytříbenější vlastnosti než má průměrná populace popisuje Monika Stehlíková v knize Život s vysokou inteligencí (Grada, 2016) u tzv. nadaných jedinců, tj. lidí s nadprůměrnou inteligencí (pozor, nepatří sem pouze IQ tak, jak je obecně vnímáno a meřeno Mensou – to je jen matematicko-analytická část inteligence, jsou však i další hlediska…).

Mezi tyto vlastnosti patří např. divergentní myšlení (velmi rychlé zpracování podnětů, vznik mnoha myšlenek najednou – rozvětvené myšlení těžké na jeho usměrnění, vytváření asociací, vnímání věcí v jejich komplexitě), vnímavost mnoha podnětů najednou, vyšší emoční reaktivita a citlivost, hyperstezie – zvýšená citlivost na smyslové podněty, vysoká empatie (vůči lidem, zvířatům, světu), hyperstimulace (reaktivnost na podněty) – intelektuální (lačnost po vědění, zvídavost, rychlé učení se, vytrvalost, dobrá paměť) a psychomotorická (tendence po neustálé činnosti, pohybu, hyperaktivita), velká představivost, smysl pro spravedlnost, křehké sebevědomí – neustále pochybování, perfekcionismus, idealismus (hledání ideálního a absolutního)…

V knize je uvedeno také vysvětlení geniality v jejím pravém slova smyslu a její pravá definice. Vetšinou tento termín lidé chápou a vnímají trochu pokrouceně.

O lidech s vysokou inteligencí, nadaných a géniech se příliš (skoro vůbec) v našem prostředí nehovoří a nevěnuje se jim pozornost – lépe je na tom situace například ve Francii nebo USA. Na rozdíl od lidí na druhém konci spektra, tedy těch s inteligencí podprůměrnou, s mentálním nebo i viditelným fyzickým postižením…

Přitom i nadaní mají svým způsobem postižení, nelehký život z podstaty komplexnosti svého uvažování v průměrném světě, který je diskriminuje a neví, jak se k nim chovat, nerozumí jim a oni nerozumí jemu. Děti, pokud s nimi není náležitě nakládáno, což u nás moc nebývá, tím už od malička v klasickém školství a systému jako takovém (ve všech oblastech) mohou trpět. Mnohdy se také setkávají se šikanou, posměšky, zastrašováním. Díky složitějšímu a jinému vnímání světa a mnohdy mimořádným schopnostem pak mnohým systém diagnostikuje některou z „duševních“ poruch (ač to není vůbec na místě), aby je prostě někam zaškatulkoval a „uchopil“, což má často tragické důsledky v jejich životě…není to však neobvyklá praktika. Doplácí potom na to tedy nejen děti, ale i mladiství a dospělí.

Autorka potom také rozebírá, co vše se může přihodit, pokud nadaný jedinec neustojí svoje vlastnosti a schopnosti. Obzvlášť v pubertě s tím umí málokdo zacházet a vytváří si tedy potom určité obranné mechanismy nebo u něj dochází k negativnímu psychickému rozpoložení.
Patří sem například kognitivní obrana (snaha rozumem potlačit veškeré svoje emoce a zvýšenou citlivost, paradoxně potom tedy působí chladně a nabubřele), intelektuální inhibice (odmítání vlastní inteligence a stylizace před okolím do „hloupějšího“), falešné já (nevybočovat, přizpůsobit se, být konformní vůči přáním druhým), poruchy sebevědomí a deprese, pasivita, závislost na pohledu druhých, úzkostné poruchy a školní fobie, sebepoškozování až pokus o sebevraždu na základě negativních signálů z okolí na svoji osobu…

Paradoxně však většina lidí vnímá vysokou inteligenci a nadání jakožto termín označující nějakou výsadu, výhodu a automatickou vstupenku ke štěstí, spokojenosti a úspěchu.

Podstatou je, že nadaným se člověk nestává, ale rodí – funguje mu odlišně mozek; princip toho autorka v knize taktéž vysvětluje a dokládá vědeckými studiemi z oblasti (nejen) neurovědy, které se tématem zabývaly.

Stehlíková, Monika. Život s vysokou inteligencí. Praha: Grada, 2016.

V knize jsou ještě další poznatky, informace a tipy. Pokud to na vás sedí a identifikujete se s tím, může být pro vás toto zjištění vlastně úlevou. Nejste na světě sami, nejste nenormální a i se svým nadáním se můžete ve světě porovnat ku svému prospívání.

V druhé polovině knihy autorka doporučuje, jak z toho ven a jak se sžít se světem pro svoji spokojenost a štěstí a neprožít ho v utrpení díky svému nadání, které se může projevovat v mnoha oblastech našeho konání a ve schopnostech/vlastnostech.

Zde mi již kniha tolik nesloužila, jedná se opravdu o základní tipy pro „začátečníky“. Po letech zkoumání fyzického i psychického zdraví jsem se již dostala k hlubším nástrojům a praktikám, jak pracovat se svojí myslí a přítomným okamžikem. Většina úskalí a neštěstí, která pramení z vysoké inteligence a které autorka popisuje, vychází totiž z přílišného až neustálého myšlení, analyzování, úplné identifikace s vlastní myslí/egem a neschopností pouze „být“ a setrvat v přítomném okamžiku. Přičemž na tom všem se dá cíleně, vědomě pracovat – většinou je to dlouhá cesta, která se však vyplatí.

Fyzično i psychično – neoddělitelné složky vzájemně se podmiňující

Zpravidla ke zdraví nestačí pouze pracovat na svém psychickém zdraví, emoční rovnováze a spokojenosti pouze z čistě psychického pohledu a uchopit pouze takto naše myšlení, tzn. v rámci různých seberozvojových technik, terapií, meditací, jiných metod, s kterými souzníte nebo v rámci inspirace z knih na tato témata.

Důležité je také podchytit ony „hrubší“ fyzické faktory/stresory jako je vhodná strava, kvalitní spánek – srovnání cirkadiánních rytmů, optimální pohybová aktivita, toxické látky a hormonální disruptory z vnějšího prostředí – vč. běžné kosmetiky a čistících přípravků, pesticidů, syntetických „léků“ a vakcín; elektrosmog atd. Naším cílem je mít zdravé trávení (s důrazem na střevní zdraví), efektivní metabolismus, hormonální rovnováhu, optimální tělesnou hmotnost.
Protože, jak je uvedeno v ostatních článcích na webech: naše psychické zdraví je přímo ovlivněno biochemickými procesy v našem těle, které velmi podmiňují právě fyzické stresory/faktory.
Tyto procesy probíhají například díky spojení na ose střevo-mozek (zdravé střevo a mikrobiom, nepřítomnost leaky gut = optimálně fungující mozek a nervová soustava), efektivnímu metabolismu v podobě zdravě fungující štítné žlázy a produkce jejích hormonů, s tím také související celková hormonální rovnováha (ve spojení s psychikou především v podobě hormonů serotoninu, dopaminu a stresových hormonů kortizolu/adrenalinu), tvorba hormonu melatoninu (z jehož samotné povahy se potom odvíjí mnoho dalších nezbytných procesů v těle, včetně mj. serotoninu a dopaminu; proces související právě se srovnáním cirkadiánních rytmů, které má mnoho lidí narušené).

Většina tzv. „psychických“ poruch není ani tolik psychických, jako právě „fyzických“ – přímo je způsobují a nadále zhoršují fyzické stresory.
Nejlépe je tedy ovlivníme v první řadě na základě odstranění fyzických stresorů funkčními postupy a podchycením skutečných příčin. Ty jsou však bohužel v konvenčním zdravotnictví (včetně psychiatrie) velmi nešťastně pochopené, nebo spíše nepochopené a dokonce i z podstay systému a na jakých principech stojí záměrně přehlížené. Psychické obtíže jsou tedy nadále řešeny nefunkční léčbou pro zlepšení stavu s ohledem na celkové zdraví a dlouhodobé prospívání.

Pro srovnání biochemie terapie a duchovní techniky nemusí stačit. Stejně jako léky na spaní, úzkost a antidepresiva nejsou spásou a zdravým, udržitelným řešením. Mají mnoho vedlejších negativních účinků a spouštějí nežádoucí procesy, které paradoxně potom nezřídkakdy pohlubují ještě více už špatný psychický stav. Vzniká bludný kruh, který potom může být náročné rozetnout – není to však nemožné.
Spásou není ani strava ve stylu – „jezte všechno, hlavně no stress a pohoda“, která bývá (nejen) u psychických potíží hojně propagovaná, protože „hlavně si nevytvářet ještě další stres“. Stresory ale máme nejen psychické, ale i fyzické – a vzájemně se ovlivňují (Např. s leaky gut a velmi narušeným střevním zdravím, které zapříčinilo nevhodné stravování jakožto fyzický stresor, vám ani mozek nemůže optimálně fungovat, ať se snažíte opotimisticky naladit, co to dá…).

Proto je potřeba zaměřit se na svoje zdraví z obou úhlů pohledu. Stejně tak jako nemusí stačit skutečně prospěšná strava a odstranění dalších fyzických stresorů (většina lidí si však pod „zdravou stravou a životním stylem“ představuje leccos a má zde velké mezery), tak nemusí stačit ani pouhá snaha o pohroužení se do své mysli.

Říká se: „Veselá mysl = půl zdraví“. Já to doplňuji o „Zdravé střevo a efektivní metabolismus = půl zdraví“. A když sečteme oboje = kompletní a dlouhodobé zdraví 🙂

Více se na toto téma dočtete v článku Stres a jeho vliv na zdraví, Strava podporující zdravý metabolismus a v mých dalších článcích zaměřených na trávení (např. Žaludeční kyselina a enzymy: klíč nejen ke zdravému trávení, Probiotika a jejich úskalí) nebo stravu (např. Jak škodí lepek, Je maso zdravé?, Sacharidy).
Tipy na doporučené články na webech naleznete níže na stránce Pro-metabolická strava.

Share

1 komentář u “Život s vysokou inteligencí – jste nenormální, hloupí nebo nadaní?

  1. Ač tato problematika na veřejnosti, v knihách a českých médiích příliš probíraná není, zde je jedna z výjimek. Doplňuji ještě jiný zdroj, např. rozhovor s americkým neuropsychologem, který výše uvedenou situaci, specifické vlastnosti, schopnosti, vnímání světa a jak s tím nakládat, potvrzuje. Mluví konkrétně o dětech, ale i dospělí byli kdysi dětmi…
    https://www.rodicevitani.cz/premyslive-deti/nadane-deti-potrebuji-vychovu-stejne-jako-ostatni-a-neni-to-s-nimi-nekdy-jednoduche-rika-americky-neuropsycholog/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*