Žaludeční kyselina, trávicí enzymy aneb kde zdraví začíná

…o procesu trávení a vzniku nemocí.

Při psaní série článků o trávení (Funkční medicína, Zdravé střevo, FODMAP a SIBO 1.díl a 2. díl) a problémech s GIT jsem si uvědomila, že by jistě nebylo na škodu zahrnout i článek, který nám pomůže snadněji porozumět nejen těmto specifickým obtížím, ale i zdraví GIT obecně, od jehož kondice se většina dalších komplikací odvíjí. Tedy článek, který shrnuje úlohu důležitých faktorů a základních podmínek nezbytných pro správné trávení nejen pro “začátečníky”, ale i “pokročilé” – opakování je přeci matka moudrosti a někdy přes úzkoprofilové zavrtání se do specifické problematiky zapomeneme na základní fakta. A od těch každé řešení musí začínat.

Travici soustava

Žaludeční kyselina

Základní podmínkou pro správné natrávení všech složek potravy je kyselina chlorovodíková (též solná, HCl), produkovaná žaludeční stěnou. Lidé s GIT problémy (kam spadá IBS a všechny jeho projevy jako nadýmání, zácpy/průjmy atd., disbióza, SIBO, candida, IBD – Crohn apod.), které mohou ústit i v další komplikace na první pohled s trávením nesouvisející (další systémová onemocnění, autoimunitní nemoci atd. ) mají téměř bez výjimky nízkou tvorbu žaludeční kyseliny. Trpí tzv. hypochlorhydrií. Proč tomu tak je a proč je dostatek HCl naprosto zásadní?

HCl, trávicí enzymy a žluč

Trávení proteinů začíná v žaludku. HCl aktivuje enzym pepsin, který má za úkol rozložit komplexní proteiny z potravy na peptidy a aminokyseliny. K tomu však potřebuje velmi kyselé prostředí – pokud se tedy netvoří dostatek kyseliny, pepsin nemůže plnit svoji funkci.

Díky nedostatku HCl v žaludku je tedy celý trávicí proces ihned od začátku narušený. Střevní stěna a pankreatické enzymy, které zodpovídají za další kroky v trávení, potřebují přijmout proteiny již správně naštěpené, jinak nemohou plnit svoje další funkce.

Vysoká kyselost v žaludku řídí činnost slinivky, která reaguje na přicházející stravu putující ze žaludku do dvanáctníku. Za optimální situace má toto jídlo kyselé pH okolo 2, čímž stimuluje produkci velmi důležitých hormonů ve dvanáctníku – sekretinu a cholecystokininu. Sekretin dává vědět střevům, že potrava přichází, stimuluje tvorbu žluči a především stimuluje slinivku k tvorbě zásadité látky, která neutralizuje kyseliny v jídle (dvanáctník a střevo mají totiž zásaditější prostředí). Díky tomu mohou pankreatické enzymy správně strávit proteiny, tuky i sacharidy. Cholecystokinin potom zodpovídá za to, aby slinivka vůbec začala produkovat trávicí enzymy a navíc dává signál žlučníku, aby vypustil žluč do dvanáctníku (pro trávení tuků) – což není možné při nízké hladině žaludeční kyseliny.

Důsledky nedostatečné produkce HClstřevo a vstřebávání
propustné střevo

Propustné střevo: nestrávená potrava, patogeny a toxiny pronikají do krve skrze otevřené spoje ve střevě; vzniká zánět – potravinové intolerance – (imunitní) systémová onemocnění (vč. psychických a civilizačních chorob)

Právě k tomu ale, bohužel, u mnoha lidí běžně dochází a jedná se o nepovšimnutý a většinou lékařů podceňovaný problém, z kterého ústí nemálo trávicích a z toho plynoucích nemocí. Nedostatek HCl v žaludku způsobuje nedostatečné trávení a především vstřebávání. Proteiny jsou strávené jen zčásti, skrze narušenou stěnu tenkého střeva („leaky gut”) pronikají do krevního oběhu a způsobují tak alergie a potravinové intolerance, autoimunitní reakce a řadu tvz. civilizačních chorob. Platí to i obráceně – tento proces špatně strávených živin může být příčinou vzniku leaky gut, pokud ještě není přítomno.

Proteiny jako je kasein (z mléka a mléčných výrobků) a lepek (z obilovin) se obzvlášť u lidí s nedostatkem HCl rozloží na látky podobné opiátům – gliadomorfín a kasomorfín – které přímo působí na mozek, brání jeho normální funkci a jsou příčinou mnohých psychických poruch (deprese, úzkosti, schizofrenie, autismus). Nedostatečně strávené sacharidy potom umožňují rozvoj bakteriální nerovnováhy v tenkém i tlustém střevě (SIBO/disbióza) a nárůst patogenních organismů, protože pro ně představují zdroj potravy navíc. S tím může souviset také citlivost na FODMAP sacharidy. Žlučník není stimulován, aby uvolnil žluč a tudíž ani tuky se správně nevstřebávají. Může dojít také k malabsorbci nezbytných vitamínů, minerálu a aminokyselin.

Důsledky nedostatečné produkce HCl – žaludek

Žaludeční kyselina představuje ale také účinnou bariéru pro mikroby a patogeny, které se při jejím nedostatku přemnoží, působí problémy nejen ve střevech ale i v samotném žaludku (který je jinak nejvíce sterilní částí GIT). Jedná se např. O helicobactera a campylobaktera pylori, candidu, salmonelu, e. coli, streptokoky. Trávení sacharidů začíná již slinami v ústech, v žaludku se potom tento proces zastavuje a sacharidy musí čekat, než se dostanou do dvanáctníku, aby byly úplně strávené. Při nízké hladině HCl však začínají kvasit takto čekající v žaludku díky přítomným patogenům a produkují různé toxiny a plyny.

Pár slov k žaludečnímu refluxu a symptomům nedostatku HCl

žaludeční kyselinaNejčastější příčinou žaludečního refluxu je právě nedostatek kyseliny HCl, nikoli její přebytek. Tento názor je však hojně rozšířen jak mezi veřejností, tak i mezi mnohými lékaři. Symptomy nedostatku jsou, paradoxně, podobné nadbytku. Zvýšené množství bakterií v tenkém střevě způsobuje produkci plynů; to samé způsobí i kvašení žaludečního obsahu, kdy se plyn uvolní do jícnu, sliznice se poleptá a bolí. Ruku v ruce s pomalejším trávením zvětšený objem ve střevě tlačí na žaludek a jeho horní svěrač (který má za úkol pustit potravu do žaludku, ale také udržet kyselinu a natrávené jídlo, aby se vracely do jícnu). Také potrava dlouho ležící v žaludku nenatrávená správně se vrací do jícnu, protože se jí neotevře dolní svěrač (nízká HCl=není signál od slinivky), aby sestoupila dolů – jde tedy nahoru a opět leptá jícen, vzniká reflux, pálení žáhy. Příčinou refluxu může být také nadváha, kdy tuk v břiše tlačí na žaludek.

Lékaři konvenčí medicíny to často řeší tak, že předepisují jako lentilky léky (tzv. PPI´s – proton pump inhibitors), které kyselinu snižují (často je zapotřebí pravý opak!). Dají se také volně koupit v lékárně a běží na ně reklamy „Pálení žáhy? Dejte si s klidem do nosu, spolkněte piluli a jste v pohodě.“ PPI skutečně dočasně uleví, sníží kyselost, tedy i pálení. Dlouhodobě ale neřeší příčinu a co víc, narušují trávení, střevní mikrobiom a vstřebávání, zadělávají na následné závažné komplikace (autoimunita, potravinové alergie, údajně zvyšují i kardiovaskulární úmrtnost). Nelze je ovšem vysadit po dlouhodobém užívání ihned, ale dávky postupně snižovat a začít řešit úpravu stravy, životního stylu a najít skutečnou příčinu (viz níže).

K dalším symptomům nedostatku HCl patří průjem, zácpy, nadýmání, plyn, zapáchající dech, nevolnost a to obzvlášť po jídle.

Příčiny nedostatku HCl

Příčin může být mnoho a patří mezi ně například dlouhodobě nevhodná strava (z průmyslových výrobků a polotovarů, alkohol, „junk food“, přemíra cukrů, nekvalitní tuky a živočišné bílkoviny, nedostatek přirozených potravin z kvalitních zdrojů, nevhodná úprava jídla, konzumace alergenních potravin atd.), chronický stres (snižuje produkci žaludeční kyseliny a „vypíná“ parasympatický, klidový nervový systém – bloudivý nerv; narušuje tak celé trávení), určité léky a farmaka nebo již rozvinuté GIT problémy (s prvotní příčinou jinou než je nedostatek HCl) nadále podlamující trávení.

Řešení

Existuje několik přirozených řešení, jak znovu nastolit dostatečnou tvorbu žaludeční kyseliny (a tedy i trávicích enzymů a žluči). Jedním je její suplementace v podobě užívání kapslí betain HCl při jídle podle specifického postupu. Někomu pomáhá i stimulace žaludečních šťáv pomocí užívání jablečného octa (kvalitního, nefiltrovaného) nebo šťávy z čerstvého citronu před jídlem nebo částečně také vývary z kostí/masa, určité bylinky a koření – ty však spíše harmonizují trávení na obecné úrovni. Je možná i suplementace trávicích enzymů (pozor, pouze kvalitního přípravku bez plnidel – u nás v běžných lékárnách není dostupný), ale suplementace s betain HCl pro obnovení kyseliny je jim vždy nadřazená – pokud se totiž podaří znovunastolit kyselost žaludku, začne slinivka postupně produkovat svoje vlastní enzymy (suplementace pankreatických enzymů sama o sobě nic neřeší při nedostatku kyseliny).

Velmi a to, zdůrazňuji, že velmi důležité a velmi podceňované je důkladné rozžvýkání a tráveníproslinění jídla, které byste měly polykat ve formě kaše bez jakýchkoli kousků – trávení je započato již slinami v ústech; žaludek a střeva pak nejsou zatíženy nerozmělněnou potravou. Problémy se zuby nejsou výmluvou! Maso, ovoce i zelenina lze uvařit opravdu doměkka a nebo rozmixovat, v ústech potom už jen proslinit. Jezení dobrého, pro nás vhodného jídla s chutí, vědomím, vděčností a především v klidu – v parasympatickém režimu – je přímo nutností. A to nás vrací opět k celostnímu řešeníúpravě stravy a životního stylu.

Share

2 komentáře u “Žaludeční kyselina, trávicí enzymy aneb kde zdraví začíná

  1. Ve vašem článku jsou určité nesrovnalosti, příčinou nedostatku HCl je jistě nevhodný životní styl (fastfood, alkohol atd), ovšem ohledně stresu se mýlíte – je to přesně naopak. Nejčastější příčinou žaludečních a duodenálních vředů je právě stres (pokud nepočítáme ty hlupáky, co se dopují nesteroidními antirevmatiky (ibuprofen atd). A stres spouští obranné reakce (nervus vagus) a zároveň dochází k nadprodukci kortizolu. Kortizol a všechny ostatní glukokortikoidy podporují zvýšenou produkci HCl a gastrinu – a mají samozřejmě vliv na CNS a další jevy v organismu. Léčba vředů je účinná opravdu snížením produkce HCl, a to se týká rovněž refluxu – nejprve je nutné snížit HCl a samozřejmě spolu s tím upravit stravu, nejvíce těchto chorob dnes opravdu způsobuje stres, a dokonce je mnohem lepší sníst smažený řízek s chutí a v poklidu, než pohankovou kaši s nechutí a ve spěchu. Vliv stravy není v tomto případě natolik markantní, jako právě vliv stresu. Neuvádějte tedy ostatní v omyl a snažte se pochopit základní biochemické procesy v těle, které mají úzkou vazbu na psychiku, která dnes nesmírně trpí debilním životním stylem. Mrkněte se na tyto dva odkazy, třeba budete moudřejší:

    http://www.edukafarm.cz/data/soubory//casopisy/BT%204-2018/17Chronicky%20stres%20GIT.pdf

    https://is.muni.cz/el/1411/podzim2015/BZFA031p/um/50535997/Glukokort_Bc.pdf

    • Dobrý den pane Kachňáku,

      příliš nerozumím Vašemu až příliš rozhořčenému a kritickému komentáři, protože s tím, co píšete, prakticky souhlasím. Článek jsem psala již před nějakou dobou, moje vědění se od té doby zase o kousek posunulo, chtěla jsem podat informace stručně a přehledně – nicméně i teď, když jsem článek znovu shlédla, bych v něm příliš mnoho neměnila, v podstatě nic.
      Stres mezi hlavními příčinami uvádím, takže to není v rozporu s Vaším komentářem. Stres jakožto spouštěcí mechanismus prakticky všech obtíží zmińuji i ve svých dalších článcích a kladu na něj důraz obzvlášť v poslední době ve svých aktuálnějších příspěvkách na FB. Neexistuje prakticky člověk, který by trpěl nějakými obtížemi (obzvlášť chronickými) a zároveň nezažíval stres (jelikož to ani biochemicky není možné, jak i Vy sám naznačujete) – a to ať z „vnějších“ vlivů, tak „vnitřních“. To je důležité zmínit – stres pro tělo není pouze ten „vnitřní“, tedy psychický-emocionální, jak ho většina lidí chápe, ale i „vnější“.
      Lidé samozřejmě velmi často podceňují stres, práci s myslí, s vlastními traumaty a křivdami objevujícími se již v dětství, s negativními mentálními vzorci/programy…Působí to na sebe ve zpětnovazebné smyčce – mysl-tělo, tělo-mysl. Klid a život ve vnitřním souladu, klidu, pokoji a jisté pokoře a vděčnosti alespoň za to, co člověk teď má, je často to, co mnoha lidem uniká a je překážkou k zotavení se z nemoci. Jakýkoli stres (z vnějších vlivů=strava, toxiny z prostředí atd., ale samozřejmě i vnitřních vlivů=psychika – tělo ho vnímá a vyhodnocuje stejně, na stejné úrovni, jako stav ohrožení!) působí na čistě biochemické úrovni, je mi více než zřejmě, že to není žádná ani tak „mystická“ záležitost – díky chronickému zvýšení kortizolu a adrenalinu dochází k útlumu metabolismu, snižené/zvýšené činnosti štítné žlázy, hormonální nerovnováze a následně trávicím problémům, narušení imunity, hubnutí/přibírání,civlizačním a autoimunitním nemocem…Což zase zpátky dává zabrat psychice i činnosti mozku (a to opět z čisté biochemické úrovně, ale i jednoduše toho, že s velkými fyzickými obtížemi je velmi těžké být vnitřně šťastný a spokojený, ať se snažíte sebevíc. Na čemž mají však opět podíl biochemimcké procesy – hormonální činnost, zánětlivé reakce apod.).

      Další poznámka – v článku mluvím o tom, že většina případů refluxu, „kyselosti“ a problémů s tím souvisejících je způsobena nedostatečnou produkcí HCl a GITem v neoptimální kondici a je velmi často tedy mylně diagnostikována konvenčními lékaři jako „překyselení“ s nutností HCl snižovat (pomocí klasických léku na překyselení, které problém ještě prohloubí a rozhodně! zdraví nepřispějí). Za tím si stojím.

      S Vaším příkladem se smaženým řízkem a pohankovou kaší z poloviny souhlasím. Souhlasím s tím, že se snaží poukázat na velkou roli stresu (emočního). Na druhou stranu tento příklad není příliš vhodný v této oblasti (i když hojně používaný…). Pro drogově závislého nebo alkoholika bude také velmi stresující si nešlehnout nebo se nenapít, nebudou jásat blahem, když si budou muset svoji zdraví škodlivou závislost/zvyk upřít. To samé, co se týče nevhodné stravy a obzvlášť pokud se již nějkaý problém/onemocnění vyskytuje. Plus je zde onen faktor, že dlouhodobě nevhodná strava je pro tělo taktéž stresorem, stres jako stres (viz výše), tělo příliš nerozlišuje, jestli ho z dlouhodobého hlediska ohrožují pro nás nevhodné potraviny, toxické prostředí, strach o střechu nad hlavou nebo z agresivního manžela – vše vyhodnocuje jako stav nebezpečí, vylučuje stresové hormony, startuje zánětlivé procesy. Ať už z vnějších nebo vnitřních stresorů se dostává do sympatického režimu „boj nebo útěk“. který už od pravěku dobře funguje krátkodobě jako mechanismus pro naše přežití, ale pokud je chronický, tak si s ním tělo neumí poradit a vzniká nemoc. To je Vám však patrně více než jasné, takže netřeba dále rozvádět.

      Taktéž jsem ještě neviděla člověka, který by si vyléčil reflux, GIT onemocnění, jakoukoli civilizačni či autoimunitní chorobu nebo i drobnější problém tím, že by pokračoval v doposud nevhodné stravě (ať už z pohledu nedostatečnosti makroživin i mikroživin, či stravě nezohledňující právě jeho současný problémový stav, metabolismus, trávení) a životním stylu a pouze by si užíval „v pohodě“ myšlenku, že si dále hoduje na nevhodné stravě (pokud měl být řízek příkladem nevhodné stravy) a nemusí jíst pohankovou kaši (což je zrovna nešťastný příklad, hned na to navážu níže) = nic ve své stravě/životním stylu nezměnit. Vliv stravy je základní biochemický proces v těle (jak mě paradoxně nabádáte, abych se o ně dovzdělala a pochopila je).

      Mimochodem, nepovedl se Vám příliš výběr konkrétních zástupců „zdravé“ stravy a „nezdravé“. Pohankovou kaši totiž nikomu nedoporučuji konzumovat obzvlášť extra často, na denní bázi, stejně jako další obiloviny bohaté na antinutrienty (kyselinu fytovou, oxaláty..), i když třeba bezlepkové. Upřednostnit radši brambory, batáty, maniok, hlízy, škrobnatou zeleninu a různé druhy bílé rýže jakožto přílohu a koncentrovaný zdroj sacharidů k jídlům, který má méně antinutrientů, je lépe stravitelný a pro-metabolický. Pokud pohanku, quinou a podobné celozrnné – byť bezlepkové obiloviny, obecně i dle VAšeho komentáře vnímané jako „zdravé“, tak jen občas, pokud nemáte výrazné akutní trávicí obtíže/onemocnění, dobře připravené (předem namočené a dobře uvařené) a hlavně stejně jako většinu jakýchkoli sacharidů nikdy ne samotné: vždy doplněné také kvalitním zdrojem bílkovin a kvalitním tukem – nejen kvůli komplexitě makroživin a hladině krevního cukru, ale také právě kvůli procesu trávení.
      Na řízku nemusí být vůbec nic špatného – obzvlášť pokud není vymáchaný v bílé pšenici (lepku) a nekvalitních průmyslových rostlinných olejích jako je slunečnicový a řepkový (raději tedy smažený na kvalitních a zároveň tepelně stabilních tucích jako je sádlo, kokosový olej nebo přepuštěné máslo/ghí). 🙂

      Děkuji za odkazy a nemusíte mít o mě obavy – moudřejší se stávám neustále 🙂

      Eliška

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*